Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

3.kapitola

Středa, 20.září, nádraží Oxford, 14:36

Opřel jsem se o chladnou lampu vedle lavičky na které seděli kluci. Koukal jsem, jak se nahlas smějí a občas si popotáhnou z čerstvě zapálených cigaret. Vydechl jsem a pozoroval jak se obláček páry, který jsem svým teplým dechem vytvořil před sebou proměnil do nicoty.

Casper se s jeho obvyklým veselým úšklebkem otočil a nabídl mi cigaretu. S nepatrným zaváháním jsem ji přijal a ještě nepatrnou chvíli si s ní pohrával mezi prsty, než jsem si jí přiložil ke rtům a zlehka popotáhl. Chuť tabáku se mi rozlila na jazyku. Ta hořká pachuť dehetu si pohrávala v mé puse, zatím co jsem Casperovi cigaretu vracel.

Nekouřím, ale když jsme takhle s partou občas si popotáhnu. Jen tak z principu, aby se neřeklo, že jsem srab. Myslím, že to pro ně znamená něco jako být dospělí. Připadají si více volní, sebevědomí, dospělejší. Mají pocit, že tak vypadají víc drsně, když z kapsy vytáhnou krabičku Mallborek a strčí si toho malého hubeného zabijáka do pusy.

Začal jsem prosebně hrabat v kapsách a potěšeně našel poslední dvě žvýkačky. Nenápadně jsem si vložil jednu do pusy a spokojeně pocítil chuť mentolu, která odháněla dehet.

,,A je to tu zase. Wayland je někde na ledě," zavtipkoval Casper a drkl do Daniela a Jasona, kteří spolu zrovna něco řešili.

,,Ty by jsi tam občas mohl být taky. Třeba když máme zápas." odvětil jsem a nasadil úsměv. Z něho si člověk nemůže moc dělat hlavu. On má prostě furt plnou hubu keců, ale málo kdy něco z toho.

,,Víš, že tam chodím jenom proto, že se na to dobře balej holky." rozhodil rukama a rozvalil se na lavičce.

,,Jo, holky." zasmál se Danny a otočil se na Caspera s vše říkajícím výrazem. ,,Těm ty ostatně ze všech nejvíc rozumíš."

,,Na rozdíl od tebe, já už nějakou holku měl, to ty si zatím musíš dopomáhat vlastníma silama." odpověděl mu s obvyklým klidem Casper a popotáhl si z už skoro vykouřené cigarety.

Dan se uraženě opřel o lavičku a raději už mlčel.

,,Kde je ten vlak? Dneska je taková zima, že mi snad koule umrznou k lavičce." postěžoval si Jason a pohlédl na nástěnku s příjezdy a odjezdy vlaků zatím co my jsme se pomalu váleli smíchy na zemi. Náš vlak do Swindon měl opět 5 minut zpoždění. To už je po třetí tenhle měsíc.

Ozvala se známá melodie a monotonní ženský hlas oznamoval příjezd vlaku.

,,No díky Bohu, ty už musej bejt úplně modrý." uchechtl se Jason a vstal z lavičky.

,,Hele a nezůstaly ti tam přimrzlí?" kontroloval Casper lavičku a my opět vysmátí jak lečo vyhlíželi vlak, který se k nám blížil.

Dav lidí se začal hrnout do vlaku a já je moudře nechal projít, zatím co mí společníci se nahrnuly dovnitř mezi prvními, já věděl, že mi budou stejně držet místo, takže nebylo kam spěchat.

Pustil jsem postarší paní před sebe a už se nemohl dočkat až taky zalezu dovnitř. Vyhoupl jsem se na schůdek a pokračoval ve své cestě ke klukům, kteří se jako obvykle smáli na celý vlak.

,,Stihli jsme to," ozvalo se ode dveří a já vzhlédl. Ve dveřích stála zrzka, jejíž vlasy i přes čepici trčeli do všech světových stran a skořicové oči hledali volné místo. Byla poměrně vysoká i když na výšce ji museli i přidávat boty na podpatku.