Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

7.kapitola

Sobota, 23.září, Dům Roxie, 5:04 

,,Luciusi," zavrčela jsem šeptem do telefonu. ,,Víš kolik je hodin? Je sobota. Pět ráno. Co pro boha chceš?" 

Nejdřív se ozvalo hlasité zasmrkání, pak stén a nakonec konečně Luciusův hlas. ,,Ona mě odkopla. Chápeš, pozval jsem jí do kina, vše bylo fajn, dokonce i menší muchlovačka proběhla a další den ji vidím s jejím prý 'klukem' a ona mi tvrdí, že jsem si to špatně vyložil." 

Koukla jsem znovu na budík a co nejtišeji vylezla z postele, tak abych nevzbudila Daisy ani jakéhokoli jiného člena domácnosti.

Zavřela jsem se v koupelně a posadila se na záchodovou mísu zatím co se v telefonu stále ozývaly vzlyky mého kamaráda.

,,A jsi si jistý, že jsi si to opravdu špatně nevyložil?" zívla jsem. ,,Nebo, že jsi si tu svoji 'muchlovačku' trošku přikrášlil?" 

,,Dovolila mi, dát si jí ruku na stehno a druhou okolo ramen, to už se tak snad počítá ne? Navíc mě před odchodem rychle políbila." popáthl. 

Hlasitě jsem si povzdechla. 

,,Luciusi, ty jsi pil?" 

,,Možná," škytl pro změnu. ,,Maličko." 

,,Kde jsi?" 

,,No, byl jsem v Chýši. Tam jsem se potkal s tou holkou, tam mi řekla, že je to její kluk. Tak jsem se trošku napil." 

,,A teď jsi?" povzdechla jsem si s protočením očí. 

,,No a pak se mi nechtělo domů, tak jsem tancoval u tyče. No teda ona to možná byla pouliční lampa, protože by na mě reflektory asi nesvítili a pak jsem tak nějak, no..." 

,,Luciusi, kde jsi!" zvýšila jsem hlas a děsila se, co z něj nakonec vypadne. 

,,Já tak trošku sedím před tvým domem." 

,,Cože?!" vyskočila jsme na nohy a nemohla uvěřit vlastním uším. ,,Ty sedíš celou noc před naším domem?" 

,,Možná?" zahalekal omluvně. 

Rozčíleně jsem položila hovor a oblékla si župan z věšáku na dveřích. Co nejtišeji jsem sešla schody do předsíně a jen v bačkorách vyšla před dům. 

Lucius tu ke smůle všech opravdu seděl. 

Seděl na obrubníku ke mně zády, vedle sebe prázdnou flašku vodky a od pusy mu do šera stoupala pára. Jako bonus vedle něj seděl naše kočka Fergie a mrskala s ocasem ze strany na stranu.

,,Proč se nemůžu kamarádit s někým víc normálním?" zašeptala jsme sama k sobě a rozešla se přes čerstvě posekaný trávník pro Luciuse. 

,,Luciusi!" křikla jsme a on se pohotově otočil. Stále ještě vrávoravým krokem se rozešel ke mně zatím co Fregie, se zvedla a s nejvíc pyšným výrazem odběhla kočičími vrátky do domu. 

,,Co tu ksakru děláš?" 

,,Nechtěl jsem domů." zablekotal a svalil se na mě. ,,A k tobě to je nejblíž. Mimi by mě totiž domů nepustila." 

,,Cože?! Luciusi, to snad nemyslíš vážně!" byl o hlavu  vyšší než já a i když byl dost hubený a chyběli mu jakékoli mužské rysy udržet ho na nohou byl problém.

,,Tak fajn, ale tohle je vážně naposled." 

Přehodila jsem si jednu jeho ruku přes hlavu a začala ho tahat do domu, tiše jsem za námi zavřela dveře a pokoušela se jeho opílé kroky nasměrovat do obýváku.