42.kapitola

522 47 4
                                    

Úterý, 17.prosince, Swindon, 16:41

,,Wille," přiběhla ke mě spěšně Philipa ihned jakmile jsem se objevil ve dveřích. ,,Musíme s tebou mluvit." 

Joger v jejích náručích si něco nesrozumitelně žvatlal a pohrával si při tom s plyšovým zajíčkem. 

,,Co se děje, Phili?" odhodil jsme boty zmateně do kouta a při té příležitosti i batoh. Sestra mě už bez další odpovědi chytla za ruku a vedla do kuchyně. 

Tam seděla Daisy. Vlasy rozčepýřené, krásné sytě modré oči uplakané a prsty pevně svírala hrneček. 

,,Ahoj Wille," odkašlala si s plachým úsměvem. 

,,Ahoj."

,,Omlouvám se, že ruším. Já jen...napadlo mě jestli nevíš kde je, Roxie?" hlas se jí trošku zlomil a ona se rychlým mrkáním snažila zahnat slzy.

,,Myslel jsem, že odjela s tebou." napnul jsem se jako struna a na čele mi vystřelila známá ustaraná vráska.

,,To ano," přitakala Diasy a v očích se jí zaleskly nové slzy. ,,Jen jsme se doma trošku pohádali a ona pak odešla. Už pár hodin mi nezvedá telefon, venku je zima a já jí prostě nemůžu nikde najít." 

Philipa si k ní rychle přisedla a hladila jí po třesoucích se ramenech. Roger mezi nimi to se zájmem sledoval a na místo zajíčka si začal hrát s Daisyinými dlouhými kaštanově hnědými vlasy. 

,,Já ji najdu," slíbil jsem při pohledu do jejích zdrcených očí. ,,Můžu si půjčit auto, Phili?"

,,Samozřejmě," přikývla Philipa a dál Daisy tišila. 

,,Wille?" zavolala za mnou, když už jsem se odcházel k odchodu.

,,Ano?" podíval jsem se znovu do jejích očí. 

,,Ona není tak drsná holka na kterou si hraje. Je hrozně citlivá." popotáhla Daisy. ,,Brečí i když umře Bambi." 

Být jiná situace možná bych se nad tím i zasmál, ale teď mi to nepřišlo vhodné. Přikývl jsem a zamířil k Philipiinu autu. V hlavě jsem si tě představoval, jak se někde schováváš, koukáš na Bambiho a brečíš nad tím kresleným jelenem, kterému právě pytláci zabili matku. 

Bloumal jsem Swindon a snažil se přijít na to kam jsi se tak mohla schovat. 

Vytočil jsem Casperovo číslo a telefon si přidržoval u ucha ramenem. 

,,Čau Wille," ozval se jeho chraplavý hlas v telefonu. ,,Co je?" 

,,Máš tam někdo Miku?" vyhrkl jsme na místo pozdravu. V telefonu se ozvalo zabručení a následně mi praskl ušní bubínek, jak Casper zavolal její jméno.

,,Miko, chce s tebou mluvit Will." slyšel jsem ještě vzdáleně Casperův hlas doplněný šustěním jak předával telefon. 

,,Ahoj Wille," ozval se pisklavý dívčí hlas v telefonu. 

,,Ahoj Miko," zastavil jsem pomalu na červenou na semaforu. ,,Neozvala se ti, Roxie? Nemůžu jí nikde najít." 

Ty a Já ze Swindon do OxforduKde žijí příběhy. Začni objevovat