Úterý, 17.prosince, Swindon, 16:41
,,Wille," přiběhla ke mě spěšně Philipa ihned jakmile jsem se objevil ve dveřích. ,,Musíme s tebou mluvit."
Joger v jejích náručích si něco nesrozumitelně žvatlal a pohrával si při tom s plyšovým zajíčkem.
,,Co se děje, Phili?" odhodil jsme boty zmateně do kouta a při té příležitosti i batoh. Sestra mě už bez další odpovědi chytla za ruku a vedla do kuchyně.
Tam seděla Daisy. Vlasy rozčepýřené, krásné sytě modré oči uplakané a prsty pevně svírala hrneček.
,,Ahoj Wille," odkašlala si s plachým úsměvem.
,,Ahoj."
,,Omlouvám se, že ruším. Já jen...napadlo mě jestli nevíš kde je, Roxie?" hlas se jí trošku zlomil a ona se rychlým mrkáním snažila zahnat slzy.
,,Myslel jsem, že odjela s tebou." napnul jsem se jako struna a na čele mi vystřelila známá ustaraná vráska.
,,To ano," přitakala Diasy a v očích se jí zaleskly nové slzy. ,,Jen jsme se doma trošku pohádali a ona pak odešla. Už pár hodin mi nezvedá telefon, venku je zima a já jí prostě nemůžu nikde najít."
Philipa si k ní rychle přisedla a hladila jí po třesoucích se ramenech. Roger mezi nimi to se zájmem sledoval a na místo zajíčka si začal hrát s Daisyinými dlouhými kaštanově hnědými vlasy.
,,Já ji najdu," slíbil jsem při pohledu do jejích zdrcených očí. ,,Můžu si půjčit auto, Phili?"
,,Samozřejmě," přikývla Philipa a dál Daisy tišila.
,,Wille?" zavolala za mnou, když už jsem se odcházel k odchodu.
,,Ano?" podíval jsem se znovu do jejích očí.
,,Ona není tak drsná holka na kterou si hraje. Je hrozně citlivá." popotáhla Daisy. ,,Brečí i když umře Bambi."
Být jiná situace možná bych se nad tím i zasmál, ale teď mi to nepřišlo vhodné. Přikývl jsem a zamířil k Philipiinu autu. V hlavě jsem si tě představoval, jak se někde schováváš, koukáš na Bambiho a brečíš nad tím kresleným jelenem, kterému právě pytláci zabili matku.
Bloumal jsem Swindon a snažil se přijít na to kam jsi se tak mohla schovat.
Vytočil jsem Casperovo číslo a telefon si přidržoval u ucha ramenem.
,,Čau Wille," ozval se jeho chraplavý hlas v telefonu. ,,Co je?"
,,Máš tam někdo Miku?" vyhrkl jsme na místo pozdravu. V telefonu se ozvalo zabručení a následně mi praskl ušní bubínek, jak Casper zavolal její jméno.
,,Miko, chce s tebou mluvit Will." slyšel jsem ještě vzdáleně Casperův hlas doplněný šustěním jak předával telefon.
,,Ahoj Wille," ozval se pisklavý dívčí hlas v telefonu.
,,Ahoj Miko," zastavil jsem pomalu na červenou na semaforu. ,,Neozvala se ti, Roxie? Nemůžu jí nikde najít."
ČTEŠ
Ty a Já ze Swindon do Oxfordu
Teen FictionNikdy jsem nevěřila v lásku na první pohled. Do doby, než jsem se zahleděla do tvých očí. Do těch modrých očí barvy safíru. Přitahoval jsi mně jako magnet. Nevím, čím to bylo. Ale od těch dob jsem ti chtěla být tolik nablízku. Pokaždé když jsem dora...