Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

43.kapitola

Sobota, 21. prosince, Swindon, 15:49

,,Už pár dní nechce pořádně nic žrát," povzdechla jsem si a podrbala Fergie mezi ušima. 

,,Víš, Xie, Fergie už není nejmladší a-" začala Daisy, ale při mém pohledu ihned zmlkla. 

,,Ani to nezkoušej, Daisy." zamračila jsem se a zabalila sebe i Fergie víc do deky. ,,Ona bude v pohodě. Třeba má nějaký speciální druh kočičí chřipky jako já." 

Daisy na mě koukala tím maminkovským pohledem, který neměl to srdce mi říct, že tak to určitě není. 

,,Zajdu marodovy udělat čaj, co ty na to?" navrhla a už byla na nohou. 

Přikývla jsem a nepřestávala jsem hladit kočku po huňatém kožíšku. ,,To by bylo fajn, díky." 

Koukala jsem jak její štíhlá postava mizí ve dveřích a opět jsem se ustaraně podívala na Fergie. 

,,Ale no tak, zlato," poškrábala jsem jí mezi drobnými oušky. ,,Přestaň blbnout. No tak." 

Tlumeně jsem slyšela domovní zvonek a hlasy. 

,,Jestli to je Jiro doufám, že nese ty výborný sušenky!" křikla jsem k pootevřeným dveřím. ,,Jinak není u nás doma vítaný." 

Odpověď nepřicházela za to už byly slyšet tlumené kroky na schodech. 

Zalistovala jsem v ošuntělém vydání Strašidla Cantervillského a nepřestávala volnou rukou hladit Fergie. 

Pohled mi zalétl k střešnímu oknu, kde bylo nepříjemné šero a mrholilo. Vzhledem k tomu, že včera příšerně pršelo se celý náš plán odjet na útesy odvolal. Navíc došlo na tvoje slova a já byla už pár dní pořádně nemocná. Není radno sedávat nalehko v zimě venku. 

Z přemýšlení mě vytrhlo zavrzání dveří. ,,Nemusela jsi sem chodit, Daisy. Já bych si pro to zašla." 

Otočila jsem se a čelist mi poklesla a přehoupla se do úsměvu. ,,Jirovi sušenky sice nenesu, ale takhle by to mohlo stačit taky, ne?" 

Stál jsi s tím svým lišáckým úsměvem ve dveřích s tácem s čajem a dvěma sušenkami. Vlhké vlasy se ti lepily k čelu, na sobě jsi měl džínovou bundu s kožíškem, pod ní obyčejnou černou mikinu s kapucí a džíny. 

,,Co tady děláš?" neubránila jsem se úsměvu. 

,,No, někdo musí zkontrolovat, že ještě žiješ." zasmál ses a posadil ses i s tácem ke mě na postel. ,,Ale vypadáš hrozně."

,,Díky, Wille." zatvářila jsem se kysele. ,,Nečekala jsem navštěvu a nemůžu za to, že řasenka a linky umí takový kouz-"

,,Ale takhle jsem to nemyslel," zamračil ses a dal mi pár pramínků za ucho. ,,Vypadáš strašně v nemocenském slova smyslu. Takhle jsi stejně krásná jako vždy." 

Mrkl jsi na mě tím svým flirtovacím způsobem a začal jsi  hladit Fergie v mém klíně.

,,Myslím, že by jsi měl mít nějakou roušku nebo taky hodláš strávit svátky v útrobách nemoci?" povytáhla jsem obočí a vzala si jeden z hrníčků na tácu.