Neděle, 6.října, Swindon, 02:08
,,Jasone," poklepal jsem mu na rameno, zatím co se svíjel do rytmu hudby.
,,Willíku!" objal mě okolo krku. ,,Ty roštěnky tady dneska to je materiál."
,,Hele, kde je Casper?" přerušil jsem ho v rozplývání.
,,Já nevím," rozhlédl se okolo. ,,Ještě před chvílí tu byl."
,,Měli by jsme se po něm jít podívat, než provede nějakou hovadinu."
Jason jenom přikývl a společně se mnou se vydal Caspera hledat.
Sešli jsme se s Jasonem u baru a ani jeden bez úspěchu.
,,Hele, neviděla jsi někde Caspera Russella?" zastavil Jason procházející dívku. ,,Takovej blond, modrý oči, kurevskej úsměv."
Dívce z tváře zmizel úsměv a vystřídala ho prapodivná grimasa.
,,Russella?" ujistila se. ,,Toho jsem neviděla, ale až ho uvidíš, vyřiď mu tohle-" dívka se napřáhla a uštědřila Jasonovi pořádnou ránu. ,,A že ho pozdravuje Laura."
Jason se chytl za bolavou tvář a nevěřícně koukal za odcházející dívkou.
Zelenovlasec se za mnou ublíženě otočil a já se nemohl přestat smát. ,,Proč si to všechny jeho zářezy vždycky vilijou na mě?"
Pokoušel jsem se mezi návaly smíchu popadnout dech, ale Jasonův ublížený výraz s kontextem celé situace byl tak absurdní, že to prostě nešlo.
,,Tohle mu jednou vrátím, Wille." začal se smát se mnou. ,,Ale že ta holka měla kurva ránu."
,,Jdeme ven," naznačil jsem a začal se rvát davem k východu.
Sotva jsme otevřely dveře uhodil nás studených vzduch jako nová facka.
,,Tak co Russelle? Budeš si s kamarádíčkama pořád, vyskakovat? Nepleť se do věcí do kterých ti nic není."
,,No do prdele!" sykl Jason a rozběhl se směrem odkud vycházely hlasy.
Casper stál přitisknutý ke zdi a okolo něj stály 3 kluci. Okamžitě jsme poznali Montgomeryho, který s Casperem vždy tak nějak soupeřil o to, kdo tomu bude šéfovat. Říct, že se nesnášeli bylo slabé slovo. Šli si po krku jako dva samečci kudlanky nábožné.
,,Tak se tu uklidníme," promluvil na ně patrně Jason a oni se samolibými úsměvy vzhlédli.
,,A není to náš milovaný buzerant?" prohodil jeden z kámošů Montgomeryho s odpornými středně dlouhými vlasy svázanými do culíků. ,,Přišel jsi si to s Casperem rozdat? Nebo se máme snad mít na pozoru? Bůh ví, čeho je schopný. Buzeranti se prý nezdaj."
,,Ne, díky, Letho. Ty jsi to poslední čeho bych se chtěl jen dotknout." prohodil Jason.
,,Nezahrávej si, Jasone." přistoupil k němu blíž Montgomery.
,,Není důvod, tu začínat další bitky. V klidu se rozejdeme a necháme to plavat. Vy nebudete dělat scény, my nebudeme dělat scény." udělal jsem krok vpřed aby jsme byly na stejné úrovni.
ČTEŠ
Ty a Já ze Swindon do Oxfordu
Teen FictionNikdy jsem nevěřila v lásku na první pohled. Do doby, než jsem se zahleděla do tvých očí. Do těch modrých očí barvy safíru. Přitahoval jsi mně jako magnet. Nevím, čím to bylo. Ale od těch dob jsem ti chtěla být tolik nablízku. Pokaždé když jsem dora...