Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

54.kapitola

Pátek, 24.března, Swindon, 18:51

,,Tohle je sebevražda, Phili!" postěžuji si a pokouším se za pomoci videotutoriálu na internetu uvázat motýlka. ,,Jsi si vědoma, že naše šlehne až se dozví, kdo je ten dokonalý nový přítel." 

Mrsknu s motýlkem naštvaně na podlahu a znovu se prohlédnu v zrcadle. V tmavě modrém obleku, který mi sice perfektně padne, si připadám jako úplný cizinec. Nesnáším formálnosti, pravidla, uhlazenost. Přesné opaky toho, co jsi ty milovala.

,,Vypadám směšně," zašeptám sám k sobě svléknu si sako, vytáhnu košili z kalhot a povolím si první tři knoflíky u krku. 

,,Vypadáš jako muž," pohladí mě po ramenech Philipa a já pozoruji náš odraz v zrcadle opřeném v rohu jejího pokoje. ,,Neboj se, nečekám, že mu táta potřese rukou a řekne, že ho přijímá za svého zetě s radostí sobě vlastní." 

Otočím se k ní čelem. Je krásná jako vždy. Tmavé vlasy má navlněné, na sobě má jednoduché purpurové pouzdrové šaty a na ruce náramek od Dana. Obejmu jí a nadechnu se její typické vůně. 

,,Bude to dobré," zašeptá. ,,Naši si Dana i Roxie nakonec zamilují." 

Přikývl jsem. Tolik jsem v to doufal. 

O tebe jsem takový strach neměl. Byla jsi skvělá, krásná, chytrá a již teď přijatá na Oxford. Ale co Dan? Matka alkoholička, tátu neviděl roky. Je chytrý, jeden z nejlepších a do budoucna má akademické předpoklady, ale co je hlavní, měl srdce na správném místě. 

Ale bude to všechno stačit? Budou naši spokojení? Ne, nikdy s ničím nejsou spokojení. Nikdy není nic dost dobré. 

,,Wille," jako kdyby mi četla myšlenky. 

,,Budu se za vás prát," usmál jsem se na sestru a doufal jsem, že pochopí jak moc vážně to myslím.

,,I já za vás," pevně mi stiskla dlaně. ,,Tak jako to děláme celý život. Ty a já. Buzz a Woody. Timon a Pumba. Kačer Donald a Myšák Mickey. Bambi a Dupík."

Dám se do smíchu. ,,Vážně ti z těch pohádek pro děti šibe, ségra. Asi se na ně začnu s Rogerem dívat já!" 

S předstíraným uražením mě drkne do ramene, ale to už se ozve zvonek. Oba na chvíli ztuhneme, vyměníme si pohled, ale jak na povel se v klusu vydáme otevřít. 

Téměř se předbíháme jak malé děti. Nakonec k dveřím doběhnu jako první a prudce je otevřu. 

Polekáním téměř poskočíš. Tiskneš se pod deštníkem v hustém dešti a snažíš se ve svých drobných dlaních nějak udržet dárkovou taštičku a deštník, s kterým kolébá vítr. 

Vezmu od tebe dar, aby jsi mohla složit deštník a rychle za námi vběhneš do chodby.

,,Ahoj," natěšeně tě políbím.

,,Promiň, dřív to nešlo." vymaníš se z mého sevření a spěšně si sundáváš kabát. ,,Venku je příšerně." 

Obejmeš Philipu a opět se ke mě nakloníš. 

,,Nevěděla jsem, co vaši pijí za víno. Jestli červené nebo bíle." zašeptáš urychleně jak pomalu jdeme do jídelny. ,,Tak jsem vzala růžové, protože to je něco mezi obojím."