Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

10.kapitola

Pátek, 4.října, Swindon, 19:27

,,Jak říkám, ten případ je neuvěřitelně komplikovaný. Snažil jsem se té ženě domluvit, ale stále odmítá spolupracovat." postěžoval si už několikáté během večeře táta. 

Moje sestra s matkou zaujatě poslouchaly, zatím co já jsem jen s nezájmem snědl poslední sousto večeře. 

Roger Jr. vedle mně v sedačce něco nesrozumitelně brblal a lžicí dělal nálety na večeři, což bylo mnohem zajímavější než tátovo věčné klábosení o jeho dokonalé práci. 

,,Williame," probudil mně z přemýšlení hlas mého otce. 

,,Ano?" zamrkal jsem zmateně a vyhledal otcův pohled. 

,,Celý večer jsi zamlklý," podotkl bystře. ,,Nechtěl by jsi se taky zapojit do naší konverzace?" 

,,Hm, dobře." přehodil jsem si vidličku do druhé ruky. ,,Kdy dostanu auto? Řidičák mám od léta, slíbili jste, že ho dostanu až se přestěhujeme." 

Na chvíli se odmlčel a mně pomalu, ale jistě docházelo, že tohle téma asi zrovna na mysli neměl.

,,Špatně." spražil mě pohledem otec. ,,Co si třeba popovídat o telefonátu, který jsem dnes obdržel ve své kanceláři od ředitele." 

V duchu jsem si zanadával. Opravdu jsem celou dobu spoléhal, že ten starý uchylák se slabostí pro holky v sukních nebude volat mému otci? 

,,Jaký telefonát?" zamračila se máma. 

,,William se totiž dnes ve škole popral." upřesnil otec a já věděl kam tohle míří. ,,Vzadu na hřišti a ta jeho sebranka tam byla s ním." 

,,Není to žádná sebranka!" odsekl jsme. ,,Jsou to mí přátelé. A ten bastard si to zasloužil. Přijde ti normální, že se pouští do mladších kluků?" 

,,Ach Wille," povzdechla si sestra a koukla na mně těma modrozelenýma očima. 

,,Mně nezajímá, co dělal kdokoliv jiný, Williame! Mně mnohem více zajímá, proč se rveš za ostatní. Myslel jsem, že jsme se pochopili, že rvačky za ostatní jsme nechaly v Bristolu. Ty se máš držet svého a do ničeho se nemotat." křičel na mně otec a nespouštěl ze mně oči. 

,,Ale tohle nebylo správné!"

,,Správné to být nemuselo, ale nebyla to tvoje věc! Ale to má z toho s kým se tahá. S takovýma spratkama jako je Russel, to nevěstilo nic dobrého, když už se kamarádili jako děti. Věčný ožíračky, chození po barech a klubech. Kam si myslíš, že to dotáhneš! Nedovolím tě téhle rodině dělat ostudu!" 

,,Já se s nikým netahám!" vstal jsem rozhořčeně. ,,Jsou to mí přátelé. A stály za mnou, když jsem bránil ostatní. Víš o nich kulový, tak se do nich přestaň navážet!" 

,,Wille!" okřikli mně matka se sestrou nastejno. 

,,Myslíš si, že teď když ti je osmnáct si můžeš vyskakovat? Tak to se šeredně pleteš, Williame! Dokud bydlíš pod mou střechou tak mi prokážeš patřičný respekt!" 

,,Se vší úctou, tati." usmál jsem se hořce. ,,Respektuji tě. Respektuji tvou práci. Tvé přátele. Změnu kterou jsi pro tuhle rodinu zvolil. Ale lízat nohy ti nebudu."