Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

15.kapitola

Neděle, 6.října, Swindon, 3:52

Co nejtišeji jsem odemkl dveře a proklouzl dovnitř. Boty jsem úhledně uklidil do botníku, abych zmařil jakékoli podezření na svůj pozdní příchod a jednou rukou si přidržoval darovaný kapesník u nosu. 

Zastavil jsem se v kroku a pohled stočil do kuchyně, kde se chabým světlem svítilo. Opatrně jsem pootevřel dveře a škvírkou viděl Philipu, jak sedí u stolu a nehnutě kouká do hrnečku s čajem.

,,Phili?" vstoupil jsem a ona překvapeně vzhlédla. 

,,Wille?" vylekaně se na mě podívala a najednou už byla u mě a prohlížela si můj obličej. ,,Co jsi proboha dělal?" 

,,To je na dlouhé vyprávění," odbyl jsem jí a pozoroval tu známou ustaranou vrásku. ,,Proč tu ty tak sedíš?" 

,,Nemůžu spát," pokrčila rameny, z mrazáku vytahovala balíček mražené zeleniny a pak mi ho hrubě položila na bolavý nos. Tiše jsem sykl a jí zacukaly koutky.

,,Nos jsi už měl zlomenej na několikrát, tak tady nefňukej." usmála se a já jí to musel oplatit.

,,Tohle není zlomený," oponoval jsem a přejel si opatrně prstem po studeném kořeni nosu. ,,To bych poznal." 

,,Dáš si čaj?" navrhla Philipa a už plnila konvici vodou. 

Posadil jsem se naproti ní a počkal než položí hrneček přede mě. 

,,Díky," opatrně jsem si usrkl a zadíval se jí hluboko do očí.

,,Co se děje, Phili?" opatrně jsem jí chytil za ruku. Cítil jsem jak se jí napnuly svaly a hluboce vydechla.

,,To je složité," zavrtěla hlavou. 

,,Ale no tak," protočil jsem oči. ,,Pro Waylandovi není nikdy nic složité."

,,Když ti to řeknu, tak mi slib, že zachováš klid." povzdechla si a koukala na mě skleněnýma očima. 

Opatrně jsem přikývl.

,,A řekneš mi, co se stalo tobě." 

,,Dobře, dobře." přikyvoval jsem. ,,Ale už mi to řekni." 

Philipa se ošila a zakoukala se někam do tmy. ,,Mluvila jsem s Samem." 

,,Cože?!" řekl jsem trošku víc rozhořčeným tónem než jsem chtěl. ,,Jak jsi s ním mluvila?" 

,,Zjistila jsem jeho číslo přes sekretariát. A už nějakou dobu jsem sbírala odvahu zavolat mu a říct mu o Rogerovi. No a prostě jsem to dneska udělala." po tváři se jí skutálela první velká slza. ,,Řekl, že s tím nemá nic společného a že i kdyby měl, co by s tím po dvou letech měl asi dělat. Řekl, že Bůh ví s kým jsem se kde spustila a že teď se to jen snažím shodit na něj." 

Prudce jsem vstal od stolu a pohotově si ji vztáhl do náruče. 

,,Pšššt!" tišil jsem jí a hladil jí po dlouhých kaštanově hnědých vlasech. ,,Vyser se na něho! Já se o Vás postarám, Philipo. Já tu budu vždycky. Jen počkej až se mi ten zmrd dostane do rukou ten-"