Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

23.kapitola

Čtvrtek, 7.listopadu, nádraží Swindon, 7:45

Zaslechl jsem cvaknutí zapalovače a ohlédl se na Caspera, který si zrovna přikládal tančící plamínek k cigaretě. 

,,Víš o tom, že se tady kouřit nesmí?" upozornil jsem ho se smíchem. ,,Dostanete pokutu, pane Russelle." 

,,Naser si, Waylande!" ušklíbl se a nabídl mi. Moc jsem nad tím nepřemýšlel a jeho nabídku přijal. Natáhl jsem do plic známou chuť dehetu a úlevně vydechl šedý kouř. 

,,Zasraná škola," vzal si ode mně zpět cigaretu. ,,Už aby bylo po ní. Jsem tam dva měsíce a už toho mám plný zuby."

Povolil si zpod kabátu kravatu u uniformy a vytáhl si košili z uzkých kalhot. ,,Bych snad radši seděl v lochu, než furt poslouchat ty slinty, co nám tam cpou." 

,,Tímhle tempem se ti tvé přání rychle splní." rozesmál jsem se při pohledu na malou paní v uniformě, která si to k nám štrádovala. Casper se podíval stejným směrem a rychle hodil cigaretu na zem a zašlápl jí. 

,,Čas zmizet!" prohodil a popadl mě za lem bundu. Vysmátí jsme strkali do lidí a utíkali na nástupiště. Ani jsme nevnímali, jak za námi pohoršeně pokřikují a přimíchali jsme se do davu na nástupišti. Koukali jsme se s Casperem na sebe a nemohli ze smíchu popadnout ani dech.

,,Musíš každého pořád jen provokovat?" dostal jsem mezi záchvatem smíchu a snahou nabrat do plic čerstvý vzduch. 

,,Já za to nemůžu!" zvednul ruce v obraném gestu a upravil si dokonale upravené vlasy. 

Ozvalo se hlasité BAF! a vedle nás se objevil Jason s Danielem. Casper nadskočil a nikdo z nás se nemohl ubránit dalšímu návalu smíchu.

,,Debile!" strčil do Jasona, který se přidržoval za bolavý bok. 

,,Kdyby ses viděl," dostal ze sebe mezi smíchem. 

Prsty jsem si prohrábl vlasy a rozhlédl se po plném nástupišti. Po všech těch mužích v obleku. Po starších paních v různobarevných kabátech. Po ženách na vysokých podpatcích. A najednou se mi v zorném poli objevili tvé velké hnědé oči. 

Usmívala ses od ucha k uchu a pozorovala nás. Zachytila jsi můj pohled a z pobaveného úsměvu se stal úsměv rozpačitý. Bez přemýšlení jsem ti úsměv oplatil, ale ty jsi sklopila oči k špinavé podlaze a pramínek vlnitých rusovlasých vlasů si zastrčila za ucho. 

Ani jsem nepostřehl vlak, který se před námi zastavil, kdyby mě už kluci netáhli dovnitř, aby si mohli sednout. Posadil jsem se na krajní místo sedačky a zvědavě pozoroval dav.

 Netrvalo to dlouho a tvoje rezaté vlasy zapluly do sedadla naproti nám tak, že jsme na tebe měl skvělý výhled. Ladně sis přehodila nohu přes nohu a do klína si položila batoh. Rozmotala sis kostkovanou šálu, sundala baret a vše si úhledně složila do klína. Přejížděl jsem tě pohledem od hlavy k patě. Měla jsi boty na malém podpatku se šněrováním, černé punčocháče a školní uniformu přes kterou jsi měla do očí bijící červený kabát. 

,,Kam furt čučíš, Wille?" drkl do mě Jason a vytrhl mě tak z mého pozorování. Zmateně jsem zamrkal a otočil se k nim.