Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

33.kapitola

Středa, 27.listopadu, Swindon, 16:09

Seděla jsem u okna, v rukou jsem svírala šálek čaje zatím co za okny bubnoval déšť do jehož rytmu hrála nová vinylová deska. Hlavou se mi od neděle nepřestalo honit tisíce myšlenek. Nedokázala jsem to doma vysvětlit, nechtěla jsem aby to věděli. 

Už tři dny jsem Miku neviděla. Ani Caspera.
Párkrát jsem tě potkala na chodbě, stejně jako já jsi byl vždy plně pohroužen do svých myšlenek a nevnímal okolí. 

Po škole se začali šířit drby. Lidé si začínali všímat drobných náznaků a Mona nelenila aby jim k tomu trošku nepomohla. Celá škola neřešila nic jiného, než Miku a Caspera. Jediný komu jsem pravdu řekla byl Lucius, protože i on byl náš nejlepší přítel, měl právo znát pravdu. 

Svět jako by se po posledním sletu událostí zalil do tmavých barev, jako kdyby se i počasí rozhodlo ukázat, jak je celá tahle situace na nic. 

,,Xie," pohladila mě po vlasech Daisy, posunula kočku z malého taburetku a posadila se naproti mně. ,,Copak je? Posledních pár dní jsi taková skleslá?" 

Vyhledala jsem její oči a jen zavrtěla hlavou. Přitáhla si mě do objetí,v nosu mě zašimral její sladký parfém a do čela mě tlačili korálky jejího dlouhého náhrdelníku.

,,Je to kvůli tomu víkendu?"

Neodpověděla jsem a tak pokračovala. ,,Jde o Willa? Vy jste spolu to?" 

,,Ne," vydechla jsem unaveně schovávající se před jejím pohledem. ,,Jde jen o to, že se pár věcí posralo a já o nich nemůžu mluvit."

,,Takže jsi něco provedla."

Donutila mě čelit jejímu káravému pohledu.

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou. ,,Se mnou to nemá nic společného. Jen s pár lidma na kterých mi záleží a já bych jim moc chtěla pomoct, jen nevím jak." 

,,Dobře," přikývla Daisy. ,,Tak mi bez nějakých detailů řekni o co jde." 

,,To nejde." 

,,Proč by ne?" 

,,Protože by jsi poznala o koho jde."

,,Zkus to," vybídla mě odhodlaně a drbala Fergie mezi ušima.

,,Fajn," povzdechla jsem si ,,Dejme tomu, že by jsi zjistila, že jsi těhotná. Co by jsi udělala?" 

S Diasy to ani nehnulo. Chvíli přemýšlela a pak odpověděla: ,,Řekla bych to Jirovi." 

,,Fajn a dál." 

,,To je přeci jednoduché, nechali by jsme si ho." 

Nekontrolovatelně jsem na ni vykulila oči a několikrát zamrkala. 

,,Vážně?" 

,,Jistě že! Vše se děje z nějakého důvodu, jestli to tak mělo být, tak to tak je. Nedokázala bych ten malý zázrak dát pryč."

,,I kdyby ti bylo osmnáct a před sebou by jsi měla vyhlídky budoucnosti?"

Daisy se něžně usmála, tak jak to umí jen ona, dala mi pramen vlasů za ucho a podívala se mi hluboko do očí. ,,Jako každá mince má dvě strany, tak jsou i vždy na výběr dvě řešení. A je jen na nás, jaké si vybereme. Vše se dá zvládnout a nezáleží na tom kolik nám je, kdo jsme, kde jsme, jakého jsme vyznání nebo barvy pleti. Všechno má vždy dva úhly pohledu. A je jen na nás, který si vybereme."