Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

25.kapitola

Čtvrtek, 7.listopadu, Swindon, 15:03

Vyšli jsme ven a do tváří nás zaštípal studený vzduch. Šli jsme bok po boku mlčky a já se snažil nějak tě povzbudit. Tvářila jsi se tak sklesle. 

Procházeli jsme parkem. Stromy okolo byly holé a barevné listí se v ohromujících barevných kombinacích rozprostíralo po zemi. 

,,Proč tu jsi?" vypadlo z tebe. ,,Vůbec mě neznáš, nemusíš mi pomáhat." 

,,No dovol," zahrál jsem ublížení i když ublížený jsem se trošku cítil. ,,Myslím, že už se můžeme označovat za staré známé. Nebo přinejmenší za přátele." 

,,Za přátele?" zvedla jsi obočí a koutky ti trošku cukly. 

,,Jo, přátele." usmál jsem se. ,,Jak myslíš, že se lidé seznamují?" 

,,To já nevím," přiznala jsi s pokrčením ramen. ,,Obvykle mi ale přijde zvláštní, když se seznámí za Chýší nebo když tě zelenovlasý kluk téměř násilím odvleče do společnosti lidí, kteří celé čtyři roky ani nevěděli, že jsou s tebou v ročníku." 

,,Za to se omlouvám." řekl jsme nervózně a omluvně se usmál. 

,,To je v pohodě," usmála jsi se a mě se trošku ulevilo. ,,Jen nejsem moc zvyklá na pozornost. A tak, chápeš..." 

,,Jo," přiznal jsem. ,,Člověka asi vyděsej, když je takhle potká. Já se ti nedivím, strašidla to jsou pořádný." 

Zasmála ses a to mě uklidnilo. Opět mezi námi nastalo ticho a já si nemohl nevšimnout jak kopeš do listí. Připadalo mi to dětisnké, ale na druhou stranu úsměvné. 

,,Je mi líto, pokud jsme ti zadělali na nějaký problémy."

Zmateně jsi ke mě vzhlédla. Asi ti v první moment nedošlo, že mluvím o situaci, která se odehrála teprve před chvílí. ,,To není tvoje chyba... Je to složité." 

,,Asi tak jako s tou párty?" věděl jsme, že jsem možná až moc zvědaví, ale jinou variantu jak se s lidmi seznámit, jsem neznal.

,,Ano, asi tak nějak." přitakala jsi a rozhlížela se po okolí. ,,Jsi nějak moc zvědaví." 

,,A ty hodně zamlklá. Očividně si potrpíš na tajnosti, že?" 

,,Ty se očividně rád ve všem rýpeš." uchechtla ses a já měl radost, že nepatříš do toho typu holek, co by hned začali vyvádět. 

,,Jen si snažím udělat obrázek. A konverzovat." 

,,Konverzovat." zasmála jsi se. 

,,Jsi tak cynická často?" poznamenal jsem bez přemýšlení a doufal, že tě to neurazí.

,,Popravdě, docela často." přiznala a dál to neřešila.

Vlnité rusé vlasy ti vlály a ty jsi si je co chvíli oddělávala z obličeje. Byla jsi jako postava z nějakého obrazu, perfektně zasazená do podzimní krajiny. 

,,Mám nápad," navrhla jsi z ničeho nic a vzhlédla ke mě. ,,Nemáš chuť vypadnout?" 

,,Nespěchám domů." 

Přikývla jsi rázně na souhlas a přidala do kroku. 

,,A kam jdeme?" vyzvídal jsem. 

,,To je tajný." 

,,Je něco co u tebe není tajný?" rozhodil jsem pobaveně rukama. 

Jen jsi se usmála a nic neodpověděla.