Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

53.kapitola

Čtvrtek, 16.března, Oxford, 14:51

,,Už jsi zpracoval svůj motivační dopis, Wille?" propletu naše prsty a rychle se schovám pod deštník, který nad námi držíš. 

Vyjdeme ven z areálu školy a odpovědí mi je jen povzdechnutí.

,,Víš, že už musíš něco napsat. V pondělí je poslední termín." pokusím se tě podpořit, ale zní to spíš jako napomenutí. ,,Každá univerzita by chtěla budoucího pana doktora jako ty, jenom se jim musíš umět prodat." 

,,Prodat," zopakuješ s úšklebkem. ,,Nepleteš si povolání?" 

,,Víš jak to myslím, Williame!" uhodím tě uraženě pěstí do ramene, ale s tebou to samozřejmě vůbec nehne. 

,,Já vím, udělám to." povzdechneš si. ,,Jen prostě nevím, co psát." 

Zastavím se a ty mně napodobíš. Stoupnu si naproti tobě a položím ti ruku na srdce. ,,Nech si napovědět. Kdo jiný by měl zachraňovat životy než ty a tvoje velké srdce?" 

Zasměješ se a vtiskneme si rychlý polibek. ,,Moje velké srdce má teď jenom jednu starost a tou jsi ty." 

Po tváři se mi samovolně rozlije egoistický úsměv, ale pohotově ho nahradím vážnou grimasou. ,,Tak ať mi dá na chvílí pauzu a zaběhne napsat ten motivační dopis." 

Přikývneš a zmáčkneš nás v objetí. 

,,Nechtěl bych se v tom šťourat, ale to se to někomu říká, když už to má v kapse, slečno z Oxfordu!" 

,,Přestaň," šťouchnu do tebe uraženě. ,,Musím ještě školu dokončit s přesvědčujícím vysvědčením."

,,V tvém podání formalita," mávneš nad mými slovy rukou.

Zamračím se a silou ti zmáčknu ruku. ,,Tvoje taky, Wille. Pohovory jsme zvládly oba, teď už jen dodat motivační dopisy a vysvědčení." 

Jen skepticky protočíš oči a necháš nás chvíli jít v tichosti.

,,Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," promneš si týl a s očekáváním si mě prohlížíš.

,,Dobře," řeknu podezíravě. ,,A o co jde?" 

,,Co by jsi řekla pár dní v Austrálii? Naše parta?" 

,,Počkej, co?" nechápavě se tetelím a třeštím na tebe oči. ,,Coby jsme dělali v Austrálii, Wille?" 

,,Jasonův brácha v Austrálii už žije několik let. Jason se nabídl, že se ho zeptá jestli by naše parta nemohla přijet na návštěvu." 

,,To myslíš vážně?" nevěřícně vrtím hlavou. ,,Jen blázen by si vzal do domu partu puberťáků ještě takových jako jste vy." 

,,Zapomínáš, že furt je to další Darby." pokrčíš bezstarostně rameny. ,,Nebýt úplně normální mají v krvi." 

Nad tím se musím pousmát a nedat ti jinak než za pravdu. 

,,To má být souhlas?" zazubíš se. ,,Když bude Mike souhlasit poletíš?" 

,,To má být: budu o tom přemýšlet." založím si ruce na prsou. 

,,Musíš dělat věci víc spontánně." hraně mi vyhubuješ. 

Ironicky se usměji, stoupnu na špičky a spojím naše rty. Líbám tě jako kdyby jsme zase byli sami u mě v pokoji, jako by jsme právě nebyli na ulici, kde kolem nás prochází nebozí kolemjdoucí. 

,,Bylo to dostatečně spontánní?" 

Zamyslíš se a strčíš mi několik pramenů vlasů za ucho. ,,No pro začátek to bylo celkem dobrý."