Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

52.kapitola

Pátek, 10.března, Swindon, 18:16

,,Kámo, ne, nechce se mi věřit, že by Lucius něco takovýho udělal." kroutil nevěřícně hlavou Daniel a nově načatá plechovka pod jeho rukama zasyčela. 

,,Přísahám," vyfouknu šedivý oblak a předám joint dál. ,,Myslel jsem, že z něj na místě vymlátím duši. Nemáte ani ponětí jak moc jsem z něj chtěl vymlátit duši." 

Při té vzpomínce se otřesu, ale dál ji pustím pryč.

Sedět u Daniela v pokoji je problematičtější než u Caspera. Jeho pokej je menší, modré zdi by už dávno potřebovali přetřít, v poličkách jsou staré plastové modely raket a vesmírných těles, po zdech visí plakáty skupin, které Dan poslouchal naposled ve čtrnácti, v rohu přetéká koš na prádlo a v tom druhém je osaměle odložený skateboard. Dalo by se říct, že Daniel sám se daleko od toho všeho posunul, ale pokoj zamrzl na místě. 

Casper se uchechtne, ale zároveň při tom zakroutil nevěřícně hlavou. ,,Slyšel jsem, že to s ním jde z kopce, ale že by až tak?" 

,,Jak to myslíš?" Jason dá hlavu lehce na stranu a popotáhne. 

,,Jsou to jen kecy," mávne nad tím rukou. ,,Ale proslýchá se, že do toho spadnul." 

,,Spadnul?" nechápal jsem a napil se z plechovky piva. 

Casper protočil oči, ale odpověděl. ,,Však to znáš koks, éčko, chlast a tak. Nevšimli jste si, že už pár dní nebyl ve škole? Dneska jsem tam viděl nějakou ženskou jak se baví s Roxanou a pak jde do ředitelny. Hádám, že to byla jeho máma. Roxana ti neřekla o co šlo?"

To mě zaskočí. Neřekla jsi mi, že jsi dnes mluvila s Luciusovou mámou. Zavrtím nesouhlasně hlavou, ale do očí se ani jednomu nepodívám.

,,Šušká se, že ho rodiče chtěj odvést na odvykačku. Že mu to nějak přerostlo přes hlavu." 

Nastane nepříjemné ticho, kdy nikdo z nás nic neříká. 

,,Třeba mu to pomůže a on se z toho nakonec dostane." pokusil se povzbudivý tón Jason.

,,Víš kolikrát jsem prosil mámu aby šla na odvykačku?" zasměje se ironicky Daniel. ,,A láhev vína je stále její nejlepší kamarád." 

Sotva to Daniel dořekl dveře se bez klepání otevřeli a v nich stála Danielova matka. Rozcuchané vlasy stažené do drdolu, pod očima tmavé kruhy, řasenka rozmazaná okolo očí, okolo těla měla obvázaný dlouhý saténový župan a v ruce prázdnou skleničku na víno.

,,Dane, skoč mamince pro víno." řekla opilým hlasem a nás si nevšímala.

Daniel v tváři pobledl, oči se mu rozšířili a celé jeho tělo se napjalo. ,,Už žádné víno nemáme, mami. Běž si lehnout. Stejně už jsi měla pro dnešek dost." 

Vstane a pokusí se jí nasměrovat z místnosti ven. 

,,Já sama nejlíp vím, co je pro mě dobré." zapiští rozhořčeně. ,,A vůbec takhle se mnou nemluv! Já ti taky nekecám do toho, že v mém domě hulíš s kamarády trávu, tak mi běž koupit víno!" 

,,My jsme už na odchodu, mami. Řekni si Morteyemu nebo Bobovi nebo který to je, on určitě něco koupí." 

,,Co si o sobě myslíš?" strčí do Dana, který zavrávorá a málem spadne na Jasona. ,,Kdo tě šatí? Živý? Kdo ti vůbec vdechl život? Nebýt mě tak by jsi tu ani nebyl! A kdybych nebylo tvého otce nemuseli by jsme tady žádné Bobi řešit!" 

,,Koupím ti jí, dobře." sklopí hlavu Daniel. ,,Až se vrátím nechám ti jí na lince v kuchyni." 

,,Tak se mi líbíš." rozcuchá Danovi vlasy a vrávoravým krokem odejde pryč až jediné co po ní zůstane je bouchnutí vzdálených dveří.