Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

28.kapitola

Pátek, 22.listopadu, Swindon, 18:49

Miluju momenty, kdy jsem doma sama. Momenty, kdy mě nikdo nevidí a já můžu být sebešílenější a ty jsi to vždy moc dobře věděl. 

Seděla jsem zabalená v dece na naší staré sedačce a koukala na zapnutou televizi. Dech jsem měla zatajený, oči lesklé od blížícího se pláče a zrovna Patrick Swayze dával sbohem Jennifer Grey. 

Vždy jsem milovala staré filmy. Milovala jsem to kouzlo, které dokázaly vyvolat i bez speciálních efektů. Nemluvě o filmech jako byly Hříšný tanec. Myslím, že Patrick Swayze byl jeden z mých prvních platonických lásek. Možná ho předběhl Leonardo DiCaprio teď si nejsem jistá. 

Cítila jsem slzu, která mi stékala po tváři a pozorovala Baby jak sedí v koutě. Znala jsem všechny scény zpaměti a když začínají hrát první tóny Time Of My Life stojím na nohou a bezmyšlenkovitě se kolébám do rytmu. Ze sedačky popadám protestující Fergie a tančím s ní.  Čím to je, že všechny ty staré filmy měly tak osobité písničky, co se zapsaly do paměti nás všech? 

,,Co to tady zase děláš?" zarazila jsem se uprostřed svého prapodivného vlnění a s už méně nadšeným výrazem se otočila za hlasem. ,,Tobě už vážně šplouchá na maják."

Uraženě jsem položila Fergie zpět na gauč, vypnula televizi a šla za Daisy do pokoje. Sestra pobíhala po pokoji a házela věci nepřehledně do tašky. Posadila jsem se na její postel a se silným nutkáním je tam začala rovnat. 

,,Jedu za Jirem." upřesnila natěšeně a odběhla do koupelny. ,,Pojedem na víkend kempovat." 

,,V listopadu?" zvedla jsem nechápavě obočí. 

,,No a?" 

,,Ale nic," zavrtěla jsem nad tím hlavou a složila poslední kousek do tašky. ,,Máma o tom ví?" 

Daisy se uchechtla a upravila se v zrcadle opřeném o stěnu. ,,Zlato, já jsem už dospělá. Nemusím mámě hlásit, co dělám. Ty jsi sice taky už dospělá, ale mámě hlásíš vše. Ale tak ty jsi jinej případ, ty místo toho, aby jsi se šla bavit s klukama, tančíš s kočkou v obýváku a pravděpodobně doufáš, že televizí proleze Johny a vytáhne naší Baby aby neseděla v koutě."

,,Běž k šípku!" odsekla jsem se zavrtěním hlavou. ,,Člověk je na chvíli spontální a hned mu to vyčtou." 

,,Já ti nic nevyčítám," usmála se a dala mi pusu na temeno hlavy. ,,Mizím, uvidíme se v neděli." 

,,To už jdeš?" pospíchala jsem za ní. 

,,Mám vidět Jira za 10 minut u nich před restaurací. A fakt ráda bych tam byla v čas." 

S tím mi zamávala a prostě jen při odchodu bouchla dveřmi. 

,,Chápeš to?" podívala jsem se na kočku sedící u dveří. Odpovědí mi bylo mlčení a upřený pohled. 

,,Já taky ne." odpověděla jsem sama sobě, popadla kočku ze země a vrátila se do pokoje. 

Zavřela jsem za námi dveře a rozvalila se na postel. Za okny bubnoval déšť a foukal vítr. Bylo to krásné. Fergie si mi ustlala na břiše a tichounce předla. 

Hluboce jsem vydechla, dole se ozval taťkův hlas. Křikla jsem na něj na pozdrav, ale neměla chuť se hnout. Měla jsem takové chvíle ráda. Ticho, které narušovalo jen bubnování deště a předení kočičího kamaráda. 

Telefon zapípal se zprávou a já jen nerada přejela prstem po displeji. Něco mi říkalo, že to bude další omluvná zpráva od Luciuse nebo oznámení, že se prostě staví, ale překvapivě to on nebyl.