Rose je nevinná dívka, která miluje malování a focení. Matka jí zemřela na rakovinu plic a otec se uchlastal k smrti. Nemá nikoho. Žádnou rodinu, žádné přátele, prostě nikoho.
Louis je bezcitný kluk, který se živý zabíjením lidí, prodávání drog a zb...
" No jsem Rose.. Odkaď sakra znáš moje jméno?" Skřížím ruce na prsa a ustoupím o krok dozadu. Jsem nervóznější čím dál tím víc.
" No doprdele" prohrábne si frustrovaně vlasy a zakroutí hlavou.
" Hele nemám na to celý den, tak mi řekni, co se děje a odkud znáš moje jméno?" Teď jde stydlivost stranou. Tady jde o mě. A hodně. Podívá se na mě s poker facem, vezme mě za ruku a táhne mě do nějaký uličky. Strach ovlivnil moje tělo. Chtěla jsem začít křičet, ale rychle mi zacpal pusu rukou a natiskl mě na studenou zeď. Nedalo se to vydržet. Začala jsem brečet. Ano, rozbrečela jsem se. Bála jsem se strašně moc.
" Hele nechci ti nic udělat, ale jestli budeš potichu, tak pro tebe líp okay?" Vysvětluje mi a přitom se mi dívá do očí. Přikývla jsem hlavou a a snažila se potlačit slzy.
" Fajn" sundal mi ruku z úst. " Rose si v hodně velký prdeli.. Znám se s Louisem. Jsem v jeho gangu. Jiný gang pár kilometrů od města jde po nás. Chtějí nás dostat na kolena.. Nejdřív zabijou naše nejbližší a pak, když jsme v prdeli zabijou nás.. Viděli vás společně s Louisem.. Nechci ti to říkat takhle narovinu, ale musím.. Chtějí tě zabít.. No možná ne hned, ale můžou tě unést a obchodovat s tebou jako s děvkou.. Nejradši bych ti řekl, abys ses už s Tomlinsonem nescházela, ale za prvé Louis se tě jen tak nevzdá a za druhé tě bez naší ochrany můžou do minuty zabít nebo unýst" vysvětlí mi svůj monolog a se mnou to málem sekne.
" Takže to auto?"
" Jo.." přikývne hlavou a odstoupí o krok dozadu. " Ale neboj se.. Louis tě bude chránit" položí mi ruce na ramena. Já věděla, že se dostanu do problémů, ale pak to kafe, motorka a pak ten polibek.. Ach bože..
" Zavolám Louisovi a sejdeme se" vyjde z uličky a nechává mě v ní samotnou. Zakryju si rukou pusu, aby nebyl moc slyšet můj vzlyk, který vydám. Znovu se rozbrečím. Jsem v nebezpečí.. Proč sakra já? Proč mě život tak nenávidí? Co jsem komu udělala? Musím se uklidnit. Až mě přestanou pronásledovat třeba to už bude v pohodě.. Možná. Utřu si slzy z tváří a z hluboka se nadechnu. Hlavně zachovat klid.
Ten kluk příjde po pěti minutách znovu do uličky.
" Mluvil jsem s Louisem a je pořádně naštvanej.. Chce tě vidět takže tě odvezu k němu domů a tam to proberem okay?" Informuje mě. Nezbývá mi asi nic jinýho.
" Jo.. Dobře" přikývnu hlavou a nechám se vyvést z uličky. Dovede mě asi k jeho autu. Společně nastoupíme do toho zpropadenýho auta. Vím, že bych to neměla dělat a vím, že to nemám dělat, ale nechci aby mě za pět minut zabili. Ten "neznámý" nastartuje a vyjede.
" Nebylo by fér, kdybys mi řekl tvé jméno když ty znáš mé" podívám se na něho. Usměje se čímž ukáže roztomilé ďolíčky. Aspoň tohle je na něm hezkého.
" Jsem Harry.. Harry Edward Styles" odpoví mi a věnuje se cestě. Přikývnu hlavou a opřu si jí o okýnko. Co by teď na to řekli rodiče..
Po chvilce jízdy Harry zastavil u jednoho luxusního domu. Moc jsem ho nevnímala, protože jsem vnímala jen můj strach a stydlivost. Vystoupila jsem z auta a po boku Harryho jsme šli k domu. Harry bez zvonění otevřel dveře a nechal mě vejít. Hned se mi naskytl Louis, který nervózně pochodoval z místa na místo. Nechal toho když nás uviděl.
" Rosie!" vyhrkne a hned se ke mně přižene věnujíc mi polibek. Chytil mé rozpálené tváře do dlaní, aby polibek prodloužil. Tohle mě dostávalo do kolen. Měla jsem pocit, že v tu chvíli vybouchnu jako ten nejkrásnější ohňostroj světa.
" Jsi v pořádku?" Zeptá se mě když se od mě odtáhne. Jen přikývnu hlavou, protože nejsem schopná slov.
" Díky mě Tommo" ozve se Harry, když jde okolo nás do vedlejší místnosti. Louis se ušklebí a sklopí zrak k zemi.
" Rose.. Já.." začne a znovu se mi podívá do očí. " Promiň, že jsem tě zatáhl do takový sračky.. Neměl jsem tě zvát na to kafe, neměl jsem tě nechat nasednout na tu motorku, neměl jsem tě sakra políbit" dořekne to a ustoupí ode mě. Otočí se a frustrovaně si prohrábne vlasy. Trochu mě ty slova ranily.
" Louisi nemusíš se za nic omlouvat" přijdu k němu a chytnu ho za ruku. " Nelituju toho kafe, té motorky a toho polibku.. Je to moje chyba, neměla jsem si tě pouštět k tělu" poslední větu spíš zabrblám než řeknu.
" Ale to by ti nepomohlo, protože já se tě jen tak nevzdám Rosie" vezme můj pramínek vlasů, který mi spadl do obličeje a hraje si s ním.
" Hej šéfe, chceš to vyřešit ještě dneska?!" Ozve se neznámý, mužský hlas z vedlejší místnosti. Louis zavrčí a pramínek vlasů mi dá za ucho. Vezme mě za ruku a táhne mě k té místnosti. V místnosti, která dělala dojem jako obývák, seděli 4 kluci a 2 holky. Všichni byli potetovaní a oblečeni do černého. Tohle určitě budou Louisovo lidi. Jeho gang. Schovám se Louisovi za zády, protože se až moc stydím.
" No jasně, že to chci vyřešit ještě dneska Maliku.. Jde o něco, co je mé" odsekne mu Louis podrážděně.
" A to "něco co je mé" se schovává za tvými zády?" ozve se hnědovlasá holka, která seděla u snědého černovlasého kluka ke kterému mluvil Louis. Znervózním nad její větou, protože se uvědomím, že se na mě všichni dívají. Chytnu Louise za ruku. Otočí ke mně hlavu a usměje se.
" Jo, Rose je to "něco mého" odpoví jim a přitom mu musím opětovat úsměv.
" Nebylo by slušné kdybys nás představil šéfe?" ozve se blonďatá, usměvavá holka. Představování? Ne?!
" Rebecco, teď není vhodný čas na představování" odsekne jí Louis, protože uvidí můj vystrašený obličej. Ta holka, Rebecca či co, se poraženě ušklebí a nafoukne se.
" Teď potřebujeme vyřešit ochranu pro Rose" Louis se rozejde, čímž rozejde i mě a oba dva si sedneme na gauč. A pak začal dlouhý a dlouhý rozhovor, který vám asi nemusím vykládat..Po hodině plného mluvení o mém bezpečí a o tom gangu jsem usnula.
***
Asi po hodině a půl mě vzbudí hlasy. Ležím na pohovce sama v obýváku. Hlasy vycházejí z kuchyně. Zamžourám očima a snažím se zaostřít.
" Louisi?" Vydám ze sebe šeptem. Hlasy najednou utichnou a za chvíli se ve dveřích objeví Louis.
" Už si vzhůru šípková Růženko" usměje se a sedne si ke mně.
" Všichni jsme se schodli, že bys dneska mohla přespat u mě a možná i další dny než se to trochu uklidní, ale pochybuju o tom" informuje mě a přitom si sedám.
" Ale to nejde Louisi já mám doma kočku" zašklebím se a on udělá překvapený pohled.
" Kočku?" Zopakuje po mě a prohrábne si vlasy. Tohle je tak sakra sexy. Chvíli oba dva mlčíme.
" No tak pro ní zajedem" pokrčí rameny a mě se na tváři objeví úsměv. " Úsměvem dáš na jevo své city"
Rebecca
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
