My criminal boy/ L.T.

46. Kapitola

Neměla jsem tušení, kam mě onen záhadný muž vezl. Abych pravdu řekla, bylo mi to jedno. Teď jsem se soustředila na to, že mi je konečně teplo. Myslela jsem si, že už ho nikdy neucítím. Za tu dobu, co jsme byli v autě, se na mne nepodíval. Jen já si zpamovala každý centimetr jeho obličeje a zapamatovala si ho ve své paměti. Nemluvila jsem. Ani nevím proč, snad mi to hlasivky nedovolily. Jen jsem se dívala. Déšť ustal, ale sníh pořád padal z oblohy poseté hvězdami. Jeli jsme dlouho. Takových třicet minut určitě. Potom auto zajelo na příjezdovou cestu jednoho krásně nazdobeného domu. Světýlka byla obmotaná okolo stromů a okapů, v oknech byly nalepeny vločky a obrovský sněhulák vítal u branky železného plotu. Pán vystoupil. Obešel auto, otevřel dveře na mé straně a pomalu mi pomáhal z auta. Pod nohama mi rázně křupl sníh.

" Pojďte" vybídl mě, když se mnou šel okolo sněhuláka, jenž se usmíval. Nohy se mi klepaly, ruce též. Mráz štípal do tváří dělajíc je červené. Muž mě vedl až ke dveřím, které odemkl a oba dva jsme vešli do menší na béžovo obarvené předsíně.

" Jane?" Zakřičel jméno neznámé dívky, ženy zouvajíc si boty.

" Nicku, kde jsi byl tak dlouho? Už jsme se bál-" žena, která přišla do předsíně se zarazila, když mě uviděla. Blonďaté vlasy měla sepnuté v drdol, na sobě měla fialové tričko, jenž jí obepínalo štíhlé tělo a na nose jí dřímaly brýle. Přeměřila si mě hnědýma očima než pohlédla na svého asi manžela. " Nicku, kdo to je?" Zeptala se.

" No tohle je.. Hmm.. No-"

" Jsem Rose" vydechla jsem.

" Přesně. Jane tohle je Rose. Rose tohle je Jane, moje žena" představil nás rozpačitým hlasem. " Našel jsem Rose v tomhle mrazu kousek od kavárny, kde jsi pracovala. Nemohl jsem jí tam nechat" poslední větu zašeptal směrem ke své manželce, ale i tak jsem jí slyšela. Jane ze sebe vydala jen "Ach" a poté mě obejmula okolo ramen a vedla chodbou kolem schodiště do obýváku, který byl zároveň propojený s kuchyní. Na zdech visely rodinné fotky ( které jsem si nemohla prohlédnout), v rohu obývacího pokoje byl krásný vánoční stromek, vánoční ozdoby byly všude kolem a vůně perníčků mě trefila do nosu. A jako trofej byl ve zdi zabudovaný krb v němž plál oheň. Jane mě k němu posadila. Hned mě teplo obklopilo ze všech stran.

" Musíš být celá promrzlá" řekla hladící mě po rameni. " Clare!" Vykřikla najednou až jsem sebou škubla.

" Ano?!" Ozvalo se z patra.

" Prosím běž připravit čaj!" Poprosila Jane a obrátila se na mě. " Takže Rose.. Ehm.. Drahoušku, jak dlouho si byla tam.. Ehm, venku?" Zeptala se opatrně. Všimla jsem si, že má trochu francouzský přízvuk.

" Asi.. Pět dní" zachroptěla jsem. Jane přikývla. " Já, nejsem zdejší. Jsem z Anglie" Jane znovu přikývla. " A neměla jsem peníze na hotel" Jane soucitně pohlédla do mých očí. Mezi náma začalo panovat ticho. Natáhla jsem blíž k ohni promrzlé ruce, které jsem ani nemohla ohnout avšak mi to zachvilku šlo.

" Mami tady je ten čaj" Ozval se hlas jemný hlas za mnou. Ohlédla jsem se za ním. Před námi stála dívka skoro stejně stejná jako její matka akorát měla vlasy kratší. " Kdo to je?" Přeměřila si mě pohledem.

" Nevyptávej se a podej mi ten čaj" odsekla Jane beroucí si od ní čaj. Opatrně mi ho předala do rukou. Přiložila jsem rty k hrníčku a cucla si horké tekutiny.

" Děkuju" hlesla jsem k dívce. Jen přikývla, odhrnula si neposednou patku z čela a sedla si na okraj gauče. Pak přišel do místnosti Nick a sedl si vedle své dcery. Všichni se na mě teď dívali. A já si připadala tak blbě. Seděla jsem u jejich krbu, vlídné paže mne objímaly, v třesoucích rukách jsem držela hrnek s čajem.

" Ehm" Odkašlala si Jane. " Řekneš nám proč jsi odjela z Anglie?" Naklonila hlavu na stranu. Po její otázce mě polilo horko. Dívala jsem se nejdřív na hladinu čaje než jsem s rychle tlouknoucím srdcem zpustila.

" Odjela jsem kvůli mému příteli, který mi nechtěl dovolit, abych si nechala naše dítě" tváře mi zčervenaly. Jane se rozpačitě podívala na svého manžela. " A no, skočila jsem na ulici, protože jsem neměla dostatek peněz" žmoulala jsem v prstech rukáv mé mikiny, když všechny slova opustila má ústa. Jane ani Nick ani jejich dcera Clare nevydali žádné slovo. Jen se na mě nevěřícně koukali. Srdce mi tlouklo jako splašené z pocitu, co se bude dít dál. Jane zavírala a otevírala ústa, ale neřekla nic.

" Všechno už bude dobré, Rose" vložil se do toho Nick. " Můžeš tu zůstat" Po těch slovech se mi zatajil dech.

" Já že tu můžu zůstat?" hlesla jsem směrem k Jane.

" Samozdřejmě že tu můžeš zůstat. Vždyť bys venku umrzla a vzhledem k tvému těhotenství..." očima sjela k mému břichu a potom zas zahleděla do mých očí.

" Ale ale, vůbec mě neznáte a jsou Vánoce, nemůžu tu zůstat" opáčila jsem se a pevně sevřela hrníček až mi zbělaly klouby na rukách. Jane se smutně ušklebila.

" Musela sis toho protrpět hodně" pohladila mě konejšivě po rameni a pohlédla. " Clare, zavedeš jí do pokoje pro hosty?" Clare horlivě přikyvovala.

" Děkuji" špitla jsem vděčně směrem k Jane a Nickovi, než jsem vstala, položila hrneček na skleněný stolek a následovala Clare, jejich dceru. Vedla mě po schodech do druhého patra a zavedla mou maličkost do malého pokoje. Zdi byli čistě bílé, vedle dveří byla postel na kterého bylo snad tisíce polštářku. Na druhé straně byla skříň, naproti mě psací stůl a vedle něho skromná knihovna, která doslova přetékala knížkama.

" Tenhle pokoj patřil mé sestře. Teď je v Anglii na Oxfordu" informovala mě Clare. Opatrně jsem si sedla na měkkou postel a rozhlížela si po pokoji. " Kdybys něco potřebovala mám vedle pokoj a támhle"ukázala na dveře naproti pokoji jejímu pokoji- tam je koupelna. Můžeš se jít osprchovat" jemně se usmála. Rozpačitý úsměv jsem jí oplatila. Nemohla jsem pořád uvěřit, že mi tito lidé s ochotou nabídli střechu nad hlavou. Všechno se to tak odehrálo rychle. Tak hodný lidi jsem dlouho nepotkala.

" Děkuji" opakovala jsem. Clare přikývla. Poté odešla. Hlavu jsem si vložila do dlaní. Musela jsem z hluboka dýchat a štípnout se do ruky, jestli je tohle všechno není jen pouhý sen. Z mých myšlenek mě vyrušil Nick, jenž přinesl mé věci. Vzala jsem si jenom hygienu a zašla do koupelny, kde jsem se řádně osprchovala. Pak jsem se vrátila do pokoje, převlékla se a sedla si na postel. Zachvilku přišla Jane. Přinesla mi nějaké ovoce a můj nedopitý čaj. Usmála se na mě sedající si na postel.

" Já.. Nevím co říct" koktala jsem.

" Nic nemusíš říkat. Teď se hezky vyspi, ráno to ještě vyřešíme" vstala, naposledy se na mě usmála a odešla. Než jsem si zalezla do postele, spolkla jsem své prášky. Nechtěla jsem si to přiznat, ale po dlouhé době jsem se cítila dobře.