My criminal boy/ L.T.

55. Kapitola

Third pov

Jack sebou zatřásl, když zapadl do teplé kavárny, z které byl slyšet šum a smích zákazníků. Obrátil se k plutu, kde stála Rose povídající si s Matthewem. Oba dva se široce usmívali.

" Nazdárek" pozdravil je a opřel se o pult. Jeho černé vlasy mu přitom spadly do obličeje. Už od rána měl dobrou náladu. I když dobrou náladu měl pořád. Ale dneska to bylo jiné. Cítil v kostech, že dnešek bude pro něj něčím speciálním.

" No nazdar" pozdravila ho na oplátku Rose se založenýma rukama na hrudi. " Neřekla jsem ti snad včera, abys uklidil ten nepořádek v kuchyni" dívala se na něho vyčítavým pohledem. Matthew pobaveně sykl. Jack se začal drbat na zátylku. Věděl, že z toho bude průser.

" Ehm, nooo, tomu bys neuvěřila, co se mi stalo" rozmáchl se rukama a pokoušel se o co nejvážnější pohled.

" Zkrať to" ušklíbla se Rose. Jack si povzdechl.

" Vyšel nový díl Teorie velkého třesku" zabručel. Matthew se hlasitě zasmál. Rose protočila panenky, než se vydala uklidit stůl po zákaznicích, jenž odcházeli. Jack přemístil svůj pohled na Matthewa.

" Tak co, jak vám to klape" usmál se široce a dvakrát povytáhl obočí.

" Nech si toho" odsekl mu Matthew usmívající se tak, že mu jdou vidět bílé zuby.

" Dej na mé rady kámo, jste pro sebe jako stvořený" řekl Jack a vzal si sušenku z košíku.

" Debile" zavrtěl hlavou Matthew a snažil se před svým kamarádem schovat červené tváře.

" Taky tě miluju" houkl Jack ještě předtím, než Matthew zmizel ve skladu. Jack se pro sebe škodolibě usmál, kousl si do kakaové sušenky opírající se pořád o pult. Všude je slyšet smích, šum a rozhovory zákazníků o všem a o ničem. V kavárně vládne příjemná nálada, která snad nikdy nevymizí. Jack se podívá po kavárně, aby našel svou kamarádku. Stála vedle stolku, u kterého seděla stará paní s bílými vlasy jako sníh a povídala si s ní. Rose se zářivě usmívala. Poté přesunula hrníček s talířkem na tác a s rozloučením odešla od stolku k pultu.

" Ach bože" hlesla a prohnula se v zádech. Na tváři už neměla úsměv.

" Co se děje?" Zeptal se vyplašeně Jack. Od té doby, co Rose málem potratila se o ní bojí o něco víc. Pokaždé, když nějak divně vzdychne nebo má křeče, Jack už stepuje u vchodových dveří s tím, že musí rychle do nemocnice.

" Jen mě bolí záda" odbyla ho mávnutím ruky. Ještě jednou se protáhla, čímž vystrčila své vyboulené bříško a pak se vrhla na umývání nádobí. Jack ji pozorovnal s nejistotou v očích.

" Rose nemohla bys-" Simon vyjde ze skladu, a jak uvidí Jacka zarazí se. Dívá se na něho s jistou nerozitou ve svém těle. Jack se mu podívá do očí. Vždycky, když se do nich podíval, viděl v nich všechno. Radost, smutek, lásku.. Jenže, teď se do nich dívá, ale nic nevidí. Jako kdyby ten kluk už neměl v sobě žádné city. Od té doby, co jsem Jack přišel poprvé se Simon před ním schovával, někdy dokonce odešel i domů, takže se mu vyhýbal, jak to jen šlo. Nebylo pro něj snadné stát před ním a koukat se mu do očí, jež měl tolik rád. Simon jako první přeruší jejich oční kontakt, tím, že se podívá na Rose a zeptá se jí, jestli by nemohla Mattymu pomoct ve skladu. Rose s úsměvem přikývne a odejde. Oba dva tam zůstanou sami, Simon se už nemůže na Jack dívat.

"Simone-" hlesne Jack, ale svou větu nedokončí, protože mu do ní skočí Simon.

"Nemluv na mě" odsekne mu se sklopeným pohledem, přecházející k pultu ke dřezu, kde předtím stála Rose.

" Simone já vím, že-"

"Ty nevíš vůbec nic" zavrčí na něj. Jack položí svou sušenku na desku a napřímí se. Věděl, že ho Simon nenávidí, za to, co mu udělal. Že ho nechal samotného. " Loučil ses se mnou se slovy, že mě budeš každý den navštěvovat, pamatuješ? A druhý den si se neukázal, ani další den, ani další den potom" vzhlédl k němu. Jeho oči byly plné slz, jenž Simon statečně zadržoval. Rozhodně se před ním nechtěl rozbrečet. Držel v sobě ten smutek, který se v něm hromadil už přes dva roky. Jeho zlomené srdce silně bušilo do jeho hrudního duše. Nevěděl, jestli to bylo nervozitou, smutkem nebo láskou. Srdce je natolik velké a důležité než abychom zapomněli, že jeho pulsování je nejmoudřejší poselství života beze slov a přesto říká: žijte, jste v pohybu a raduju se proto. Jste naživu. Bez srdce a jeho moudrého rytmu by jsme nemohli existovat.

" Mrzí mě to" vdechl ze sebe Jack.

" Jo, mě taky" odpověděl mu chladně Simon, než se otočil, vzal ze židle vedle pultu svou mikinu a vyběhl z kavárny. Jack se za ním vydal. Venku hustě pršelo. Provazy deště ze snášely z oblohy a dopadaly na Jackovu tvář. Rohlédl se po ulici a když spatřil Simona, který utíká od kavárny rozeběhl se za ním.

" Simone počkej!" vykřikl za ním. Běžel za ním, za klukem, kterému zlomil srdce, za klukem, kterého pořád miloval. Kapky deště smáčely jeho černě havraní vlasy, jeho oblečení bylo za pár minut úplně promočené. Když už byl dostatečně u něho chytl ho za ruku a stáhl ho k sobě. Jack nevěděl, jestli mu po tvářích tečou déšťové kapky nebo slzy. Možná to bylo obojí.

" Já vím, že jsem udělal chybu" vydechl ze sebe Jack přerývavě. Držel jeho chladnou ruku a snažil se mu podívat do očí. " Ale Simone, nikdy jsem tě nepřestal milovat" až teď Simon vzhlédl. Bělmo měl od pláče červené. " Bál jsem se, že kdybys mě viděl jako feťáka, zavrhl bys mě" polkl Jack nejistě. Simon nic neříkal, nic nedělal, jeho tělo mu to nedovolilo. Na tenhle moment se těšil celé dva roky.

" Nikdy bych tě nezavrhl" řekl Simon chraplavým hlasem. Chladná dlaň spočinula na Jackovi líci. " Taky tě miluju" hlesl a další slzy se skutálely po tvářích. Jack dal ruku na jeho zátylek, čímž si ho přitáhl blíž k sobě. Cítil jeho teplý dech na svém obličeji.
Srdce obou dvoum silně bilo. Jack se sklonil a jemně přitiskl jeho rty k Simonovým. Láska jim proběhla tělem, rozšiřovala se v krvi až se dostala do srdce. Jack jemně slíbával Simonova ústa, tiskl si jeho tělo ke svému, cítil z něj teplo, jenž z něj sálalo.

" Chyběl si mi" vydechl ze sebe Simon, když se od sebe odtáhli. Jack se usmál, objal Simona a už ho nechtěl nikdy pustit.

Děkuji za 11k přečtení!❤
- A. Smile