My criminal boy/ L.T.

36. Kapitola

Third pov

" Ty hajzle" zazněl v koupelně Harryho hlas, než byl Louis odvlečen z koupelny a přitlačen na zeď. Harry byl vzteky bez sebe. První rána do Louisova obličeje nebyla tak bolestivá. Ale další rány nabíraly na intenzitě. To co Harryho překvapilo, bylo to, že se Louis vůbec nebránil. Uvědomoval si to. Zasloužil si to. Rose v Hannině náruči vzlykala, tiskla se k ní jako mládě vyžadující matčinu pozornost. Harry odhodil bezvládné tělo Louise na podlahu. Louis zaskučel pod náporem bolesti, jenž se rozlézala v jeho těle jako rakovina. Harry zase po Louisovi vystartoval, ale Zayn a Liam ho zarazili. Z Louisovo úst vytekl pramínek krve. Nechával na podlaze kaluž o velikosti golfového míčku.

Hannah hodila na Rose ručník než s ní vstala a šla do chodby, kde se celý děj odehrával.

" Jen tak pro zajímavost, Rose teď bude bydlet u nás" pronesla Hannah suše avšak naštvaně. Rose se podívala do Louisovo očí. Vždy si myslela, že v nich vyčte všechno. Teď v nich neviděla nic. Smutek, lítost, prostě neviděla nic. Hannah odvedla Rose od Louise, otevřela vchodové dveře a šla s ní k autu. Louis se posadil. Oko měl modré, dolní ret natržený stejně tak byla natržená kůže na líci. Krev mu tekla po bradě až po klíční kost. Jeho modré oči sledovaly, jak ochází holka, které ublížil.

Když Hannah s Rose a Rebeccou přijeli k jejich domu, Rose se stále klepala. Pokaždé, když se jen trochu pohnula, bolest vystřelila do jejích nohou, do zad a hlavně do srdce. Hannah na její straně otevřela dveře a opatrně jí pomohla ven z auta. Vedla křehoučké tělíčko zabalené jen v ručníku a teplákách po úzké cestičce k domu. Studený vítr zavál a nahnal tak Rose husí kůži, která se rozlezla po jejím celém těle. Hannah na jedné straně, Rebecca na druhé straně jí odvedli až dovnitř domu. Byl menší než Louisův. Ale byl barevnější a veselejší. Všude visely plakáty metalových kapel, nejdominatnější barvy tu byly zelená a modrá. Rose odvedli do jednoho pokoje. Bez jejich pomoc se Rose posadila. Hannah šla pro nějaké její oblečení a Rebecca začala vytahovat a následně používat na křehoučké tělíčko nějaké léčivé věci. Rose se napjala pokaždé, když jí přípravek začínal pálit. Rebecca nepatrně přejela po jejích škrábancích na žebrech, ze kterých začínala téct krev. Rose cítila, jak jí teče po boku, horká, hustá. Rebecca ji pohotově setřela. Když Rose byla ošetřena, Hannah ji podala nějaké oblečení a společně s Beccou odešli. Rose se natáhla do postele, zkroutila své tělo pod peřinou, než zavřela křečovitě oči. Chtěla se vyspat, zapomenout na všechno, na bolest, na Louise, na včerejší noc. Stávala se z ní opět hromádka neštěstí. Bála se ho. Bála se Louise. Věřila mu. Důvěřovala mu.

---

Uběhl měsíc od toho incidentu a Rose se z toho nedokázala vzpamatovat. Seděla ve svém pokoji- v Hannině a Rebečině domě-, nejedla, v noci nemohla pořádně spát utápějící se v slzách. Hannah a Rebecca nevěděly, co s ní dělat. Snažily se jí nějak rozptýlit, nosily jí barvy s plátnama, ale k čemu jim to bylo, když na ně nepromluvila ani slovo. Pravidelně za ní chodil Harry. Někdy přišel i zbytek gangu kromě Louise. Byl sám v jeho domě, pil vše, co mu přišlo pod ruku a ani drogám se nevyhýbal. Nikdo ho ten celý měsíc neviděl. Od toho dne, co si Hannah a Rebecca "vzaly do péče" Rose, se mu snažili vyhýbat a nereagovat na jeho zprávy a telefonáty. Zdá se vám to divný? Vždyť jsou ty lidi necitlivý, že? Měli by dělat, že se vůbec nic nestalo, protože se tohle bývalým holkám Louise stávalo často. Louisovo bývalky byly jen děvky, ale Rose byla jeho první holka, jenž byla čistá, nevinná a byla už součástí téhle rodiny. Nikdy by nedopustily, aby se někomu něco stalo. Bohužel, tomuhle se nedalo ubránit. Už se to stalo.

Rose si připadala mrtvá. Jediné, co jí připomínalo, že je naživu byla její dmoucí se hruď. Kreslila kostnatými prsty obrazce na okno. Pršelo. Celý týden nepřestávalo pršet. Pokojem se ozvalo zaklepání. Hannah vstoupila do místnosti s tácem, na kterém byla slenice džusu a tousty. Položila je na psací stůl. Všimla si, že jsou na něm popsané papíry. Přečetla si jen pár řádku a už se jí dělalo špatně. Snažila se to v sobě udusit. Šla k oknu, na jejímž parapetu seděla Rose schoulená do klubíčka, nohy měla přitisknuté na hrudi. Tričko ji rýsovalo linii žeber. Hannah si sedla naproti ní, ruku, která kreslila obrazce na okno vzala do svých teplých dlaní zahřívající je svým horkým dechem.

" Nevypadáš vůbec dobře, zlatíčko" promluvila k ní opatrně. Rose na ní pohlédla smutnýma očima, ve kterých cítila vlhkost.

" Blbě jsem dneska spala" odpověděla ji. Měla rozpraskané rty od chladu, jenž v místnosti panoval. Hannah ji pohladila po hladké kůži na ruce.

" Přečetla si tu knížku?" Hannah ji před třemi dny dala knížku, když nechtěla malovat ani kreslit. Rose přikývla. Byla plná poezie avšak s dějem. Rose ji měla přečtenou za pár hodin. Tolik se jí líbila, že si napsala pár jejích odstavců na papír.

" Je... Nádherná" vydechla dívka se zlomeným srdcem a duší. Najednou začalo sněžit. Místo kapek deště poletovaly vločky, padaly do oken, padaly na trávu a dělaly tenké vrstvy sněhu. Hannah chtěla něco říct, už otevírala pusu, ale hned ji zavřela, když se domem rozezněl zvonek.

" To bude asi Harry" odešla z jejího pokoje a šla ke dveřím. Měla jemný úsměv na rtech, ale když otevřela dveře a uviděla dotyčného stojící za nimi, rychle jí zmizel.

" Co tady děláš?" vyprskla. Louis pohlédl ze země do jejích očí. Fialové kruhy lemovaly jeho oči, jejich bělmo bylo červené, vlasy měl mastné a neupravené. Rty stejně rozpraskané jako rty Rose, jež chtěl políbit.

" Musím ji vidět" vydal ze sebe nenuceným tónem.

" To ti nedovolim" dveře chtěla zavřít, Louis ale do nich dal nohu, aby se nezavřeli a prošel kolem ní. Rozhlédl se po chodbě a hned se vydal ke dveřím od pokoje pro hosty. Vydal se k němu svižným krokem do pokoje vpadající jako hurikán. Rose se zděsila. Strach prostoupil do jejího těla. Dívala se do těch modrých očí, které nepřestala milovat a modlila se, aby ji nic neudělal. Srdce se ji strachem rozbušilo, bilo silně do hrudi.

" Rose" vydechl ze sebe Louis. Udělal z ní trosku. Kam se poděla ta dívka, jež se na něj usmívala? Natáhl k ní ruku, donutil nohy, aby se rozpohybovaly, ale byl rychle strhnut na podlahu silnýma pažema. Pod vlivem alkoholu a drog neměl proti nim žádnou sílu. Liam ho pevně držel při zemi. Louis na něj křičel, Rose se rozbrečela a Hannah si ji vtáhla do náruče.

" Rose, prosím, já se omlouvám. Je mi to strašně líto! Vyčítám si to! Prosím! Odpusť mi! Prosím!" naklonil své tělo dopředu a pod náporem omamných látek vydal přidušený vzlyk, ale nebrečel. " Rose... Já.. Tak mě to všechno mrzí.."

" To by stačilo, Tomlinsone" zvedl ho Liam.

" Nech ho" promluvila Rose odhodlaně i když veděla, co tím způsobuje.