My criminal boy/ L.T.

18. Kapitola

Louis' s pov

" Louisi? Jsou tady"  větu, kterou vyslovila mě vyděsila ještě víc. Začal jsem se o ní bát. Začal jsem si vyčítat, že jsem jí tam nechal úplně samotnou. Neměl jsem to dělat. Teď toho lituju.

" Rose, kde seš?" zeptal jsem se hned a vjel si frustrovaně do mých vlasů.

" Schovaná ve skříni. Louisi j-já se bojím" řekla mezi své tiché vzlyky.

" Rose buď hlavně potichu. Nic se ti nestane, hned za tebou přijedu"

" Louisi prosím-" Větu nedokončila, protože zvuk  z povzdálí zněl jako vykopnutí dveří. Trhavě se nadechla a potom zavěsila.

" Do prdele" zanadával jsem a rychle vyšel z místnosti, kam jsem šel když mi začala volat Rose.

" Děje se něco Louisi?" zeptal se mě Jeff, který seděl na bílé pohovce. Jeho polobílé vlasy mu zakryly jedno oko a piersing v jeho dolním rtu byl teď okusován jeho zuby.

" Sorry Jeffe, ale musíme odjet" nechtěl jsem mu říkat, že je Rose v nebezpečí. Pohledy Nialla, Harryho, Zayna a Hannah se vystrašeně přemístily na mě. Viděl jsem z Hanninýho pohledu, jakoby říkala " Rose?" Kývl jsem hlavou. Všichni se rázem zvedli, rozloučili se s Jeffem včetně mě a odešli jsme k autům. Jel jsem nepovolenou rychlostí, abych mohl být u Rose, co nejdřív. Strach se ve mě hromadil jako starost o někoho na kom mi záleží. Nechci jí stratit, tak jak jsem stratit svoji rodinu. Nesmí se to opakovat. Nedovolím to. Když jsem konečně dojel k mému domu, vystřelil jsem z auta hned ke dveřím, které byly pootevřené. Vytáhl jsem si z opasku zbraň a s ní namířenou vtrhl do domu. Všude byly rozházené věci a všechny dveře byly otevřeny.

" Rosie" vydal jsem ze sebe hlasitě když jsem stoupal do schodů. Srdce mi divoce bušilo do hrudního koše, když mi nikdo neodpověděl. V domě bylo absolutní ticho. A to mě znervózňovalo nejvíc. Prošel jsem chodbou a šel do místnosti, kde byly vykopnuté dveře.

" Růžičko?" vydal jsem ze sebe znovu a vydal se ke skříni. Párkrát jsem se zhluboka nadechl než jsem ji otevřel. Spadl mi velký, obrovitánský kámen ze srdce, když jsem zahlédl křehoučké tělíčko Rose. Moje oči se setkaly s jejími uslzenými.

" Louisi" vydechla ze sebe a rychle mě pevně obejmula. Brečela a vzlykala na mém rameni, kde promáčela mé černé sako.

" Shhh Rose, už je to v pořádku, jsem tady" uklidňoval jsem jí a pevně jí držel v mé náruči. Tohle byla největší chyba, kterou jsem kdy udělal. Vůbec nevím, jak se ona musela cítit. Nikdy bych to nepřiznal, ale, bál jsem se o ní.

A víc než je to u mě dovolené. Ale teď jí držím ve své náruči za doprovodu jejích vzlyků. Musí být strašně vyděšená. Proč jsem takový vůl, že ji nechám samotnou? Někdy mám na sebe opravdový vztek.

***

Několik vyčerpávajících hodin uběhlo po tom útoku a já sedím ve své pracovně, kolem sebe můj gang i s Rebeccou a Liamem a Rose vedle mě sedící na gauči. Opatrně jsme se jí vyptávali, jak vypadali, jaký měli v hlase přízvuk, protože Josh a jeho gang, jsou Rusové a další podrobnosti. Ale Rose řekla, že nikoho neviděla a že mluvili s britským přízvukem. Takže to nebyl Josh ani jeho kumpáni. Zmocnil se mě další strach, protože, když to nebyl Josh, tak kdo šel po Rose? Pár nepřátel mám, ale ti mě nechají pod podmínkou, že já nechám je. Je to, jak začarovaný kruh ze kterého se snad nikdy nedostaneme.

***

Když uběhlo dalších několik vyčerpávajících hodin, usoudil jsem, že bychom to měli nechat na zítřek. Všichni už odjeli a Rose si šla lehnout jako první. Já ještě pár minut přemýšlel v pracovně. Zapálil jsem si cigaretu a v tichosti nasával nikotin a lámal si hlavu s bezpečím pro Rose. Zabiju toho, kdo zkřiví jediný Rosečin vlas. Zajímalo by mě, koho si ten sráč Josh najal. Až se mi dostane pod ruce, nevyvázne živý. Ticho, které se teď rozléhalo po místnosti mě uklidňovalo. Zavřel jsem oči a čichal smrad z cigarety.

Ale ticho hned vystřídalo děsivý a vystrašený výkřik. Leknutím jsem s sebou trhnul a otevřel oči. Výkřik nepatřil nikomu jinému než Rose. Rychle jsem típnul cigaretu a rozeběhl se do mého pokoje, odkud jsem slyšel vzlyky a děsivé výkřiky, po kterých mi vyskákala husí kůže. Vtrhl jsem do pokoje a uviděl Rose svíjící se na posteli. Okamžitě jsem k ní přešel a všiml si, že spí.

„ Rosie, růžičko" začal jsem s ní mírně třást, dokud se neprobrala. Oči měla zarudlé, po tvářích jí tekly slzy o velikosti hrachu.

„ Louisi" Vydechla a zabořila si hlavu do mého ramene.Ovinul jsem paže okolo jejího těla a nasával její vůni. Miloval jsem její vůni.Byla pro mě jako osobní droga.

„ Jsem tady Rose, jsem tady, byla to jen noční můra" uklidňoval jsem jí šeptem a hladil jí po jejích hladkých vlasech.

„ Prosím, nikdy mě neopouštěj, Louisi" vzlykla a sevřela v prstech moje tričko, až jí určitě zbělaly kluby na ruce.

„ Neopustím tě"

***

Pokud bych měl určit moji nejhorší noc v životě, určitě bych určil tuto dnešní. Rose se každou hodinu probouzela s křikem a pláčem. Každou hodinu jsem jí musel uklidňovat a sevřít v náruči. Byla z toho „útoku" tak vystrašená. Litoval jsem jí a na sebe v duchu nadával. Proč jsem se nechal přesvědčit? Jsi takový debil, Tomlinsone. Byl jsem nevyspalý a k tomu ještě podrážděný. Chtěl jsem, aby to už skončilo. Aby Rose byla bez utrpení.

Ráno, když bylo kolem deváté hodiny ráno, mi začal zvonit mobil. Nevzbudilo mě to, protože už od pěti hodin ráno, jsem byl vzhůru a hlídal Rose. Vstal jsem a mobil si vzal ze stolu. Volal mi můj dobrý přítel a dobrý dealer hned po Zaynovi, Michael.

„ Ano?" řekl jsem a vyšel z pokoje.

„ Nazdar Tomlinsone, jak se vede?" pozdravil mě jeho hrubý, ale přitom příjemný hlas.

„ Pořád ještě žiju, co potřebuješ?"

„ Potřebuju se s tebou sejít a probrat další zásilku matroše" vyhrkl na mě odpověď, kterou jsem fakt nechtěl slyšet.

„ Nemohli bychom to probrat někdy jindy" naléhal jsem a frustrovaně jsem si promnul obličej.

„ Ne nemohli. Takže u tebe doma?"

„ No já-„

„ Super, tak za minutku" nenechal mě ani domluvit a típnul hovor. Naštvaně jsem si odfrkl a vrátil se do pokoje.

„ Kdo to byl?" uslyšel jsem směrem k posteli jemný hlas, patřící Rose.

„ Jeden známý" Odpověděl jsem jí a pomalu si na sebe bral tričko a tepláky. Pak jsem si sedl k ní na postel.

„ Klidně ještě spi, hned to vyřídím" políbil jsem jí na čelo a v ten moment se rozřinčel zvonek. Odfrknul jsem si a vyšel z pokoje, seběhl schody a v předsíni otevřel vchodové dveře. Naskytl se mi pohled na černovlasého Michaela a jeho sluhu Erika.

„ Rád tě vidím, Tomlinsone" přivítal mě mírným objetím a i s Erikem vstoupil dovnitř.

„ Já tebe taky" řekl jsem nenuceně a zachoval si kamennou tvář. Ten malej skřet mě sere čím dál víc.

„ Máš to tu nově zařízený, opravoval si to?" zeptal se a prohlížel si můj dům.

„ Trochu" přiznal jsem se s pokrčením ramen.

„ Šéfe, už by, jsme to měli zařídit" promluvil Erik a založil si ruce na prsa. Z hluboka jsem se nadechl a psychicky se začal připravovat. Ale hlas Rose, mě úplně vyvedl z míry.

„ Louisi to je on. To je ten, který se sem vloupal"