My criminal boy/ L.T.

69. Kapitola

Nedokážu mluvit. Nedokážu se hýbat. Nedokážu nic. Mám pocit, že mé srdce vylítne z mého hrudního koše na podlahu. Dívám se střídavě do Harryho zelených očí a Rebečinin modrých očí. Nemůžu uvěřit tomu, že jsou tady. Harry dál nevydrží jen tak stát a jde mě pevně obejmout. Když se naše těla setkají, jeho ruce mě obejmou, všechen strach ze mě spadne. Cítím další ruce, takže to musí být Rebecca. Pevně je oba sevřu. Cítím jejich povědomé vůně, jejich teplo. Dlouho se jen tak objímáme. Nedokážu je pustit. Už ne. To byla asi největší chyba v životě. Opustit je.

" Pořád jsi tak malá, Rose" ozve se Harryho chraplák. Tiše se zasměju, čímž ze mě spadne další stres. Postupně se od sebe odtáhneme. Všimnu si, že Harry už nemá dlouhé vlasy. Je nakrátko ostříhaný a velmi mu to sluší. Rebecca má vlasy obarvené na modro. Taky má víc piersingů v uchu.

" Nemůžu uvěřit tomu, že jste tady" hlesnu s úsměvem.

" Jo, to mi taky ne. Hlavně, že jsme tě našli" odpoví mi na to Rebecca. " Vypadáš úžasně" chytí mě za ramena, prohlédne si mě celou a nakrátko mě zase obejme. Poděkuju jí.

" Nesedneme si?" zeptám se. Přikývnou. Následně si sedneme k většímu stolu a zkouším ignorovat nechápavého Simona. Pořád otevírám a zavírám ústa. Ani nevím, kde začít. Na co se jich zeptat. Jestli jsou tady i ostatní.

" Tak já začnu" usměje se na mě vlídně Rebecca. Děkovně jí úsměv oplatím. " Od té doby, co jsi utekla, tak to s gangem šlo hodně z kopce. Louis byl pořád sjetej a opilej. Nedalo se s ním mluvit, vypadalo to, že se gang rozpadne. Ale nějak po měsíci to začal řešit. Takže jsme tě začali hledat" pohlédne na Harryho, který přikyvuje.

" Prohledali jsme snad celou Evropu a Ameriku." pokračuje Harry. "Hledali jsme všude možně. Pomáhaly nám jiné gangy i ty, se kterými jsme byli rozhádaný. Jednoho dne nám zavolal Jeff, že tě našel v Kanadě. A po několika dnech jsme zjistili tvojí adresu. No a dál už to znáš" ušklebí se. Přikývnu. Oba dva vypadají unaveně. Hledali mě takovou dobu a nevzdali to. Jsem takový sobec.

" Rose, nechtěli jsme ho v tom podporovat" chytne mě za ruku Rebecca. " Byli jsme rádi, že jsi konečně zjistila, jaký je, ale na druhou stranu si nám strašně chyběla. Báli jsme se o tebe, jestli jsi v pořádku. Jestli i dítě je v pořádku. To co ti Louis udělal, je zkurveně podlý. Vážně jsme tě nechtěli hledat, jenže, chyběla jsi nám"

" Taky jste mi chyběli" řeknu a kousnu se do rtu. " Hned, co jsem sem přijela, tak jsem chtěla domů za vámi. Ale neměla jsem peníze na další letenku a taky jsem neměla peníze na hotel. Takže jsem pár nocí byla na ulici." Je těžké o tom mluvit. Říct někomu, že jste byla totální troska bez rodiny, bez přátel a bez života. " Poznala jsem tam mého kamaráda se kterým bydlím. Jedna rodina mi pomohla z ulice a věnovala mi byt. Začala jsem pracovat tady, našla jsem si někoho... Konečně žiju normální život. Víte, bylo mi bez něj dobře. Všechen ten strach odezněl. Můj život vypadal tak nadějně. Konečně jsem byla šťastná. A pak se mi před dveřma objeví Louis. " odmlčím se. Rebecca mi soucitně stiskne ruku." Proč já mám vždycky takovou smůlu. Proč mi pokaždé všechno dobré umře v náruči?" vrtím hlavou nad tím, jak se mnou život vyjebává.

" Rose už ti neublíží. To ti slibuju. Ani tvýmu dítěti" řekne Harry a pronikavě se mi podívá do očí." Chtěli jsme se jenom ujistit, že jsi v bezpečí a v pořádku. A budeme taky usilovat o to, aby jsme se s Louisem vrátili a nechali tě být. Bude to kurevsky těžké, ale tohle si po té bolesti a utrpení zasloužíš" semknu rty do jedné úzké přímky pomalu přikyvující. Mezi náma nastane ticho. Nikdo z nás neví, co říct. V prstech žmoulám svou bundu a pořád držím Rebečinu ruku. Dlaně se mi začínají potit. Ruch v kavárně pomalu řídne. Je tu je pár lidí, které znám, protože jsem chodí docela často ve stejnou dobu.

" Ehm, tak, jak se jmenuje?" prolomí konečně Rebecca to ticho. Podívá se na můj prstýnek na prsteníčku a svůj úsměv rozšíří.

" Matthew. Jmenuje se Matthew. On to tady celé vlastní" lehce se pousměju a cítím, jak mi začínají hořet tváře.

" Jsem ráda, že sis někoho našla. A je s tím v pohodě?" kývne směrem k mému břichu.

" Naprosto. Chodí se mnou na kotroly, pořád vymýšlí jména pro malou. Bude z něj dobrý táta" Oba dva se pousmívají. Nastane zase ticho. Nervózně se dívám po kavárně a vyhýbám se jejich pohledům.

" Jsou tady i ostatní?" Zeptám se.

" Jo" přikývne Harry. " Teda částečně" odmlčí se sklánějící pohled. Oba dva posmutní.

" Jak částečně?" zamračím se. Harry si pozdechne a narovná se. Rebecca se snaží potlačit deroucí se slzy.

" Hannah je mrtvá"

***
Pátek večer, zavírací doba

Až když Rebecca s Harrym odejdou, zklidním se. Na stole je několik posmrkaných a smáčených kapesníku. Vezmu je a hodím je do koše. Oči mám opuchlé od pláče. V odrazu kávovaru vidím, že jsou červené. Stažená hruď se mi pomalu uvolňuje. Simon a Jack už odešli. Zůstala jsem tu s Matthewem sama. Celou dobu, co tu Harry s Rebeccou byli jsem je nevnímala. Prostě jsem je nedokázala vnímat. Váhavě si stoupnu před dveře skladu. Dám ruku na kovovou kliku a zaberu tak, že těžké dveře otevřu. Zahlédnu Matta, jak sedí na jedné z beden a píše si něco do notesu. Dělá vyúčtování. Vzhlédne ke mně a zhrozí se.

" Rose co se děje?" Notes položí vedle sebe a vstane. Obličej zkroutím do prapodivné grimasy s rozbrečím se. Dnešek je tak divoký a divný. Někdy mám pocit, že jsem jehelníček. Život si do mě jen tak zapíchavá špendlíky, nehledě na to, jak mě to bolí. Mattheowi paže mě vlídně obejmou okolo pasu jeho tělo si přitiskne to mé k sobě. Cítím na sobě jeho svetr, který kouše. Do nosu mě trefí jeho vůně. Chvíli se jen tak objímáme a já mu brečím do hrudi. Po chvíli se odtáhnu.

" Musím ti něco říct" špitnu. Matthew přikývne a posadí nás na jednu bednu. Chytím ho za ruce. Dívá se na mě s takovou nervozitou v očích. Nevím, kde začít. V hlavě volím správná slova, ale nemůžu je poskládat do věty. Z hluboka se nadechnu. " Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla o Louisovi?" Podívám se mu do očí.

" Ano, pamatuju. Co je s ním?" Optá se opatrně. Je mi z toho tak na nic.

" On.. On je tady"