My criminal boy/ L.T.

71. Kapitola

" Tys to nepochopila? Nikdy o tebe nepřestanu bojovat"

Zavrtím hlavou. Tohle nemyslí vážně. Mám pocit, že je tohle jeden velkej posranej vtip. Jsem naštvaná, ale zároveň smutná. Chci, aby tohle divadlo konečně skončilo. Ublížil mi nespočetně krát. Zasloužím si být konečně šťastná. Mám chuť mu za to flusnout do ksichtu. Je mi z něho zle.

" Louisi" vydechnu ze sebe s frustrací. " Proč? Proč teď najednou? Měl jsi mě jako hračku" obejdu ho a jdu do kuchyně se opřít o linku, protože cítím, jak jdou na mě mdloby.

" To není pravda" následuje mě. Snažím se dýchat pravidelně a nedat na sobě poznat, že mi je zle. Hlava se mi točí, srdce buší silně do hrudníku.

 "  Louisi, běž pryč a zapomeň na mě... Bude pro nás oba lepší, když budeme žít bez sebe" silně polknu zavírající pevně víčka k sobě. Pevně uchopím kraj linky tak, že mi zbělají klouby. V uších mi začne pískat.

" Miluju tě Rose" vydechne ze sebe. Cítím, jak se mi podlamují kolena. Otevřu oči, jenže nic nevidím. Jako kdyby byla před Louisem velká mlha.

" Kdybys mě miloval nikdy bys.. nikdy...." padám.  Nevím, jak a kdy spadnu na zem. Necítím ani žádnou bolest. Je jen tma. Nic jiného. Jedna velká černá temnota.

***
Third pov

" Rose!" Než se Rose stačila na zem svalit, Louis ji rychle popadl. Svalila se mu do náruče bez jediné známky vnímání. Louis držel její tělo a nevěděl, co dělat. Ten zmatek, co se odehrál ho úplně odrovnal. Sesunul se s ní na podlahu. " Rose, notak" třásl s jejím tělem ve snaze ji probudit. Jenže nereagovala ani na to. Párkrát ji poklepal po tvářích. Nachvíli otevřela lehce oči, ale při vědomí nebyla. " Do prdele" zaskuhral Louis. Nevěděl, co dělat, začínal panikařit. Byla těhotná a nevěděl, jestli toto je v jejím stavu normální. Neváhal. Vzal ji do náruče a vyšel s ní z bytu pryč. Když vyšel na ulici, otevřel své auto- bylo teda půjčené od Jeffa- a položil ji na zadní sedačky. Nakonec nasedl na místo řidiče, nastartoval a vyjel směrem k nemocnici. Po celou dobu jízdy ji držel za ruku.

Světla v nemocnici byla ostrá. Doslova bodala do očí. Louis s Rose v náruči je musel trochu přivřít, aby si na místní světlo zvyknul. Nemocnice nikdy neměl rád. Když byl zraněný, tak, že do nemocnice musel, vždycky z ní utíkal. Nevydržel v ní ani den. Teď tu byl pro Rose.

" Hej vy tam!" Okřiknul sestřičky u sesterny, které se bavily o něčem a o ničem. Podívaly se na něho s otráveným výrazem. " Nečumte jako krávy a pojďte mi pomoct!" Jedna z nich, starší, už otevírala pusu, že se bude bránit, ale když zahlédla Louisovo zbraň za opaskem, ústa opět zavřela. Nakonec pro Rose nechaly poslat nosítka a odvezly jí na ošetřovnu. Louis tak zůstal na chodbě sám. Přecházel z jednoho konce a druhý a přemýšlel o různých věcech. Hlavně přemýšlel o Rose a o jejich dítěti a doufal, že budou v pořádku.

Minuty se dlouze vlekly. Louis se začínal nudit. Seděl na tvrdé židly a koukal do blba nehledě na to, jak se na něj staré dámy dívají. Náhle mu začal v kapse zvonit mobil. Vytáhl ho a narovnal se než hovor přijmul.

" Kde jsi?" Vystěkla na něj hned Rebecca.

" Taky tě zdravím" odvětil ji Louis otráveným hlasem.

" Tomlinsone pokud jsi u ní vlastnoručně ti rozkopu prdel" vyhrožovala mu tvrdým hlasem. Louis nikdy nezažil, že by Rebecca byla "měkká". Vždycky si radši držela tu silnou stránku bez emocí. Když Hannah zemřela, brečela jenom chvilku a pak se uchýlila do svého pokoje. Další den byla v pohodě. Louis nepochyboval nikdy o tom, že by neměla city. Měla je a byly silné, jenže ona je držela na uzdě. Někdy až moc.

" V klidu. Nechtějí mě pustit do jejího pokoje" odpoví ji klidným hlasem.

" Co to meleš za sračky?"

" Jsme v nemocnici" odpoví znovu klidným a vyrovnaným hlasem. Někdy měl pocit, že je Rebecca jak jeho matka. Akorát v horším provedením.

" Panebože co se stalo?!" Vyhrne ze sebe. Louis  v telefonu v pozadí slyší, jak se Harry na něco ptá Rebeccy.

" Omdlela" vysvětlí ji.

" A ty za nic nemůžeš a byl jsi čistě náhodou u toho"

" Přesně tak"

" Jsi fakt kus debila. Jedeme tam"

***
13:46, slunečné počasí

Rose se ještě jednou zhluboka nadechne po příkazu paní doktorky, která si ji poslouchá. V obličeji Rose je vidět jistá nervozita a možná i strach. Ale na druhou stranu si chce držet statečnost. Doktorka naproti tomu vypadá zamyšleně. Kdyby Rose nevěděla, že je to doktorka, myslela by si, že vymýšlí nějaké tajné plány, jak ovládnout celý svět.

" Jste v pořádku Rose" řekne s klidem a odloží stetoskop stranou. Rose si oddechla. A to skoro doslova.

" A dítě?" Optá se trochu klepavým avšak vyrovnaným hlasem.

" Obě dvě jste v pořádku. Omdlela jste kvůli nízkému tlaku, to se stává. I když jste byla mimo dlouho" Rose přikývne. Nemá sílu se dál vyptávat. Zvedne se a na kožené lehátko si sedne poslouchající doktorčiny rady. Přikyvolala, jenže nevnímala. Byla si vědoma, že za těma dveřma naproti ní je Louis, jež ji jsem přinesl. Věděla, že s ní někam jede, jenže v ten moment nemohla nechat oči otevřené. Byla až moc vyčerpaná. Nakonec se Rose s doktorkou rozloučila a s odvahou odešla z ordinace. Na chodbě nikdo nebyl. Když se rozhodla vypadat se k odchodu, zaslechla zpoza rohu známé hlasy. Opatrně se natiskla na zeď a mlčky naslouchala.

" Je ti jasný, že její přítel bude vyšilovat" slyšela rozzuřenou Rebeccu.

"Není to její přítel" odvětí ji Louis. V jeho hlase cítila jasný odpor a smutek.

" A kdo to asi je? Její děda?"

" Nemiluje ho" Louis zní tak chladně. Jeho slova jsou ostrá jako břitva. Rose má sto chutí přijít a dát mu další facku. Jak sakra může vědět o jejích pocitech a emocí? Vždyť on sám žádné nemá.

" Jo a tebe přímo zbožňuje" odsekla mu Rebecca. Rose je nemohla dál odposlouchávat, takže zpoza rohu vyšla, aby všichni věděli o její přítomnosti. Všechny pohledy směřovaly hned přímo na ní. Rose zčervenala.

" Tak co zlato, všechno dobrý?" Přistoupila k ní Rebecca. Rose přikývla. " Přemýšlela jsem a tak mě napadlo-"

" Rose.." Rose se otočí za svým jménem, který z úst vypustil Matthew. Stál nehnutě na chodbě nedaleko nich. Louis si stoupnul. Oba dva si hleděli přímo do očí. Louis vypadal, jako kdyby by ho chtěl zabít. Taktéž vypadal i Matthew. Než Rose stihla něco říct byli v sobě.