My criminal boy/ L.T.

14. Kapitola

V mém životě se toho hodně událo. Byla jsem čtenářkou roku, můj první obraz byl vystaven v obrazárně, ve škole jsem byla jediná jedničkářka ve třídě a umřeli mi rodiče. Moje jediná vzpomínka, která mě zasáhne pokaždé, když na ně pomyslím. A teď můžu pomyslet na Louisovo smrt a zasáhne mě to ještě víc. Dvojnásobně. Možná i milionnásobně. V mém životě jsem zažila více smrti, zklamání a smutku než radosti a štěstí. Existuje něco takového? Pochybuju.

Neposedné a slané slzy mi stékají ze strachu po tvářích. Ze strachu o něj. Všichni se na mě dívají. Úplně všichni, možná i postřelený Liam. Sesunula jsem se k zemi po stěně. Mám o něj velký strach. Co když ho zabijou? Co když o něj přijdu? Co bude dál? Co bude dál se mnou? Všimnu si, jak ke mně přejde Hannah. Na obličeji má lítosný pohled. Opatrně a něžně mi dá ruku na rameno.

" Bojím se o něj" zašeptám se vzlykem, který vychází z mého hrdla. Hannah mírně přikývne hlavou a pak řekne Niallovi a Harrymu ať jdou za ním. Ti hned ochotně přikývnou a vydají se směrem ven. Pořád sedím na studené zemi a přemlouvám sama sebe, abych nešla s něma. Ale to bych ještě víc naštvala Louise. Poprvé byl na mě takhle hnusný až mi z toho přejíždí mráz po zádech. Nechápu ho. Neznám ho.

" Rose teď musíme pomoct Liamovi" vyruší mě z mých myšlenek Hannah. Podívám se na ní, chvíli mlčím, ale pak přikývnu. S její pomocí se dostanu na nohy a přejdu ke stolu, kde leží Liamovo bezvládné tělo.

" Budeme muset vyndat tu kulku" řeknu a podívám se na ránu. Rebecca přikývne a hned mi podá něco na způsob nůžek. Tak jo, nádech, výdech. Mamka byla doktorka a něco o lékařství mě učila, ale k vyndavání kulky z krvavé rány jsme se ještě nedostaly. To by nemělo být nic těžkého, ne? Hannah podrží Liama za ramena, aby s sebou moc neškubal. S velkým nádechem opatrně zabořím 'nůžky' do rány. Liam bolestně vykřikne, až mi je ho líto a skřivý obličej do bolestné grimasy.

" Liame, zlato vydrž" vzlyká Rebecca a drží Liama pevně za ruku. Pokračuju dál až mám ruce trochu od krve a konečně narazím na kulku. Liam s sebou škube, řve a skučí bolestí. Je to až děsivé. Opatrně vyndám z jeho těla ten železný váleček, který je do špičky a celý od krve stejně tak jako 'nůžky'. Rychle to všechno dám na stranu a začínám mu čistit krvavou ránu a krev okolo ní. Rána je malá, takže se zašívat a zacelovat nemusí. Rebecca šeptá Liamovi jak je skvělý a zahrnuje ho polibky na jeho spocené čelo. Nikdy jsem nevyděla tolik krve jako doposud. Proč s ním nejeli do nemocnice? Počkat oni jsou vlastně zločinci na útěku. To mi mohlo hned dojít.

Nakonec očištěnou ránu obvážu obvazem. Kvůli mým špinavým rukám je na některých místech obazu i krev.

" Rose, děkuju, děkuju moc" setře si slzy Becca a obejme mě.

" V pořádku Becco, udělala bys to samé" pohladím jí po zádech a odtáhnu se od ní. S pomocí Hannah a Rebecci pomůžeme Liamovi na nohy a přemístíme ho do pokoje pro hosty na postel. Lékárničku jsem radši vzala s sebou a položila jí na noční stolek.

" Zůstanu tu u něj, kdyby se něco dělo" prohlásí Rebecca a sedá si na židli vedle postele. Je vidět, že unavená, ale nenamítám nic. Zachovala bych se stejně kdyby se toto stalo Louisovi.

" Kdyby se něco dělo, dej nám vědět" odpoví jí Hannah a Rebecca přikývne hlavou. Nakonec se s Hannah vydáme znovu do kuchyně kde začínáme uklízet všechny vaty nasáklé krví a desinfekce. Liamovo zakrvácené a roztržené tričko hodím do koše s vatami. Ten ho už asi nevyužije. Potom si umyju ruce od krve ve dřezu. Nikdy jsem neměla na rukách tolika krve, jen když jsem se řízla do prstu, jenž jsem něco krájela.

Unavená a celá nesvá jsem si sedla na židle u stolu. Hannah mi věnovala letmý pohled a také si sedla na židli vedle mě.

" To co jsi udělala, bylo vážně cool" řekne a já se musím usmát.

" Udělal by to každý, ale děkuju" odpovím jí a moje tváře hned zčervenají.

" Měla by sis taky jít odpočinout, vypadáš hrozně"

" Díky za lichotku, ale ne, chci tu být, až přijde Louis" protestuju a zívnu si. Nenávidím svoje tělo.

" Louis vychladne a vrátí se tak do hodiny, Josh je jeho úhlavní nepřítel, je jasné, že se nasral, když za 1. postřelil svého kamaráda a za 2. je v jeho městě" ušklíbne se a upraví si svojí modrou čepici. Chtěla jsem se zeptat proč se tak nenávidí, ale raději to chci slyšet od Louise.

" Proč tu vlastně není Zayn?" Uhnu od tohodle tématu.

" Hned co postřelili Liama, tak se za ním vydal" odpoví mi a promne si své zelené oči. Přikývnu chápavě hlavou a podepřu si rukou hlavu. Vážně jsem mega unavená, ale chci tu ještě chvilku být. Ještě jsem s Hannah pár minut seděla v kuchyni dokud mě nepřemluvila abych šla spát a já tak učinila. Jak jsem ulehla do postele, tak jsem usnula.

***

Když jsem se další den ráno vzbudila, venku bylo zataženo a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Přiměla jsem své tělo aby se posadilo a promnula si oči. Když jsem pomyslela na včerejšek v blesku jsem vyběhla z postele a šla do dolního patra s domněním, jestli tam není Louis. Projdu kuchyni a pak jdu do obýváku, kde ho uvidím přes prosklené, francouzské dveře na verandě, jak si zapaluje cigaretu. Měla jsem na něj vztek. Byla jsem na něj naštvaná, že on byl na mě včera naštvaný, když jsem ho v ten moment nejvíc potřebovala.

Hned jak mě spatřil jeho vzorničky se rozšířily a vyndal si ještě nezapálenou cigaretu z pusy. Teď bude velký proslov o tom, jak mu to je líto. Zakroutím očima, otočím se na patě a znovu si to namířím nahoru do pokoje. Ale to mě v půli cesty zastavil.

" Rose, Rosie počkej" huláká na mě a běží za mnou. Neochotně se k němu otočím.

" Mrzí mě, že jsem na tebe byl včera hnusnej, ale byl jsem nasranej na toho sráče Josha, že postřelil mého kamaráda" udělá na mě ty svoje typické smutné oči, které se omlouvají.

" Myslíš, že to jen tak zachráníš omluvou? Sakra Louisi prober se! Já se včera o tebe strachovala, jestli ti něco neudělají nebo tě rovnou nezabijou. Skoro celou noc jsem nespala a myslela na tebe jestli jseš v pořádku. Ty to nechápeš Louisi, jsi jediný člověk na kterém mi záleží!" Vykříčím mu do obličeje a potom se rozbrečím.

" Jsi jediný člověk, který mi zbyl..."