My criminal boy/ L.T.

19. Kapitola

Roses' s pov

Když jsem stála na těch schodech, přikovaná k nim a poznala ten hlas, který včera mluvil na lidi, co mě chtěli najít, zmocnil se mě ještě větší strach, než který jsem pociťovala včera. Nohy se mi znovu začaly třást. Moje srdce divoce bilo, až to někdo z nich musel slyšet. Louis na mě pohlédl a pak bylo slyšet cvaknutí pistole, když se nabíjí. Černovlasý muž mířil na Louise pistolí a ten druhý mířil na mě. Měla jsem pocit, že musím utéct, ale moje podvědomí mi to nedovolilo. Nenechám tady Louise.

" Nikdo z vás nebudete dělat žádné blbosti" černovlasý muž zdůraznil slovo 'žádné' a naklonil hlavu na stranu. Říkala jsem si v duchu, že tohle je konec. Dneska už je to opravdový konec.

" Půjdeme to vyřešit vedle" pokynul pistolí na obývák a Louis se pomalu rozešel jako první. Pomalu, jak to šlo jsem sešla schody a pomalu došla k němu.

" Všechno bude dob-"

" Nemluvit" zarazil Louise černovlasý muž a víc nás postrčil dopředu. Když jsme došli do středu místnosti, muž, který na mě mířil pistolí, zatlačil na moje ramena tak, že jsem si klekla. To stejné udělal i Louisovi. Pak si stoupl vedle nás.

" Kvůli drogám tady asi nebudeš" řekl Louis, když si černovlasý, sedal na pohovku naproti nám.

" Dostaneš první cenu za postřeh, Tomlinsone" uchechtne se a opře se. " Jsem tu kvůli ní" ukáže na mě pistolí a mě stuhne krev v žilách.

" Jí nech na pokoji, Michaele" předcedil mezi zuby Louis a vrhl na něho vražedný pohled. Michael nebo či co se jen usmál.

" Josh bude mít radost až mu přivezu její hlavu" trhavě jsem se nadechla a pevně přitiskla svá oční víčka k sobě, aby mi slzy nezačaly téct po tvářích. " Ale nejdřív si pohrajem" po téhle větě otevřu oči a vidím, jak si ta gorila stoupla za Louise a pevně ho uzemnila. Začal sebou zmítat, ale ničím si tím nepomohl. Michael vstal, došel ke mně a surově mě uchopil za ruku vytahujíc mě na nohy.

" Nech jí na pokoji" zavrčel Louis, zmítaje sebou. Michael ho neposlouchal a dotáhl mě pár metrů od něj znovu mě dostávajíc na kolena. První slzy strachu se už kutálely po mích tváří.

" Dostaneme tě na kolena, Tomlinsone" špitl si spíš pro sebe Michael, vytáhl si z kapsy kapesní nůž a jeho ostrou, studenou čepel mi přiložil k zápěstí. Vzlykala jsem, slzy mi klouzaly po tvářích, ale nemohla jsem se ani pohnout. Strach, který pohltil mé tělo mi nic nedovolil. Dívala jsem se na Louise, který sebou šil, řval na Michaela ať mě nechá na pokoji. Dívala jsem se do těch modrých oceánů, které jsem tak milovala. Dívala jsem se do nich každý den, co jsem byla s ním. A teď, je vidím naposledy. Vždycky jsem doufala, že umřu jako stará paní v teplé posteli a okolo mě mé děti a vnoučata. Takovýhle konec jsem si nepřála. Nikdo by si takový konec nepřál.

Cítila jsem, jak mi ostrá čepel pomalu rozřezává kůži a horká krev teče po mé ruce. Obrovská bolest, jenž mi projela celým tělem, mě donutila vykřiknout a zkroutit celé své tělo. Michael držel pevně mé zápěstí a drtil ho. Pomalu a mučivě řez táhl až do půli mého předloktí. Řvala jsem, prosila jsem, ale nic z toho nepomohlo. Viděla jsem v Louisových očí bezmoc. Tu bezmoc, kterou jsem měla já, když otec umíral.

Louis si svoje hlasivky musel snad vykřičet. Chtěla jsem, aby to už skončilo. Chtěla jsem moc, aby to skončilo. S řezem skončil až u mého ohybu lokte. (Pozn.au. nevím jak se to nazývá, ale tam, kde vám prostě berou krev). Dýchala jsem rychle, nepravidelně a slané slzy mi stékaly po tvářích. Krev stále tekla po mé ruce, jako líná řeka. Okolo řezu to bylo napuchlé do odstínu červené. Michael chtěl pokračovat i na druhé ruce, ale Louis vykřikl.

" Nech jí, vem si mě, vem si mě kurva, zabij mě, ale jí nech" vykřičel mu do obličeje. Říkala jsem si 'ne, ne, tohle nemůže udělat'. Na rtech jsem měla několik protestů, ale jediný jsem ze sebe nemohla vydat. Nechtěla jsem ho ztratit, už ne. Michael se jen ušklíbl a nechal mě klečet na studené podlaze jdoucí k Louisovi.

" Ne, ne, prosím" šeptala jsem nakřápnutým hlasem a znovu jsem měla na krajíčku. Černovlasý se přiblížil k němu a klekl si do úrovni jeho obličeje. A pak se to stalo.

" Teď Harry, Teď!!" Po jeho slovech jsme slyšela výstřel, a pak dalších a další. Harry? On je tady? Lehla jsem si na podlahu a schoulela se do klubíčka. Výstřely se linuly po místnosti a vyloženě řvaly do uší. Čekala jsem, že mě jeden ten výstřel už konečně zabije, ale mýlila jsem se. Místo toho, se silné paže ovinuly okolo mého těla a zvedly mě do náruče. Hned jsem podle vůně poznala, že je to Louis.

" Už si u mě, růžičko" šeptal mi do ucha a rychle mě nesl do jiné místnosti. Nevnímala jsem nic jiného, než strach, Louise a výstřely, které nepřestávaly. Přitiskla jsem si hlavu na Louisovo hruď a držela si přitom mojí zraněnou ruku, jenž z ní krev nepřestávala téct. Louis vtrhl do nějaké místnosti a položil mě opatrně, jako kdybych byla z nějakého porcelánu, na pohovku. Začal zběsile hledat něco, co mojí ránu zaškrtí. Rukou mi pořád pulzovala bolest, kterou jsem ještě v životě nezažila. Všechno se to stmelilo tak rychle. Nakonec Louis našel nějaký kus oblečení a obmotal mi ho okolo ruky, aby zastavil krvácení.

" Moc mě to mrzí Rose, promiň" omlouval se a ránu mi opatrně zaškrtil. " Zůstaneš tady a ani se odsuď, nehneš, jasný" vyhrkl na mě a přitom se mi díval do očí. Nebyla jsem schopna slov, tak jsem jen přikývla. Kývl mi nazpátek, vzal si zbraň ze stolu a odešel. Výstřely byly intenzivnější a pořád pokračovaly. Hlava mě bolela, kus oblečení byl za chvilku celý od krve a moje síla mě opouštěla. Oči se mi zavíraly, ale já se snažila je nechat otevřené. Ale stejně jsem tomu podlehla. Cítila jsem, jak mi srdeční tep pomalu slábne a já upadám do temnoty..