Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

1. Střetnutí

Alycia:

Vzbudila mě písnička od NoMBe- Wait. Vyskočila jsem z postele a rozhlédla se po poloprázdném pokoji. „Je to tu! Můj první den!" usmála jsem se a rozešla ke krabici. Vytáhla jsem oblečení a šla udělat ranní hygienu. Převlékla jsem se a zhluboka se nadechla. Sešla jsem o patro níž a uviděla otcovu přítelkyni Sally. „Dobré ráno" pozdravila jsem ji a šla k lednici. „Tvůj první den v nové škole huh?" řekla arogantně Sally. Ublíženě jsem se na ni koukla a vzala si ananasový džus z lednice. „Nech tam něco i pro nás!" řekla a cukla koutkem. „Neboj se... Sally." její jméno jsem vyslovila s nechutí a arogantností. „Jenom protože to není tvoje matka, neznamená, že se k ní nebudeš chovat slušně mladá dámo!" řekl otec a já se podívala k zemi.

„Jdu tak ahoj." řekla jsem potichu a rozešla se do chodby.

„Ani se s námi nenasnídáš?" zeptal se otec.

„Nemám hlad a navíc jedu na kole, takže musím vyrazit dříve." řekla jsem a kývla hlavou na dveře.

„Markus tě odveze. Pojď se nasnídat." řekl otec.

„To je OK nemám hlad. Chci se provětrat." řekla a stiskla jsem rty.

„Pro tebe je to možná v pořádku, ale já toho řidiče platím!" řekl rozzuřeně otec.

„To je v pořádku zlato. Klid." začala ho uklidňovat Sally.

„Běž už! Než si to rozmyslím." řekl otec a pohladil Sally po ruce.

S nechutí jsem vyrazila ke garáži. Vešla jsem dovnitř a nikde neviděla svoje kolo. Prošla jsem ji celou a najednou ho uviděla pohozené jako smetí za krabicemi. Na krabicích bylo napsáno "Sally-Oblečení". „Cože? To si děláš srandu ne? Bože... kolik má těch krámů." řekla jsem pobaveně a odhrnula krabice na stranu. Zvedla jsem svoje kolo a otřela ho hadrou. Podívala jsem se na mobil a všimla si, že za 10 minut začíná hodina. Nasadila jsem si sluchátka a jako blesk vyjela směrem ke škole. Už jsem skoro byla u školy. Přejížděla jsem cestu a málem mě přejelo auto. V ten moment jsem přeletěla přes patník a dopadla na záda. Chvilku jsem tam tak ležela a prohýbala se v zádech. Otevřela jsem oči a podívala se nad sebe. Nade mnou se krčila nějaká blond dívka. Vypadala vystrašeně a šokovaně. Viděla jsem jak se jí otvírá a zavírá pusa, ale nic jsem neslyšela. Došlo mi, že mám pořád nasazené sluchátka. Pomalu jsem je sundala a začala se zvedat do sedu. 

„Jsi v pořádku?" zeptala se mě blondýnka. 

Začala jsem se zvedat a cítila jsem, jak jsem pomalu klesala zpět na zem.

„Ou! Pozor! Na chvilku se posaď." řekla starostlivě blondýnka a přisedla si ke mě. Seděli jsme tam asi 10 minut a já si s panikou vzpomněla, že spěchám do školy. 

„Musím do školy." řekla jsem a začala se zvedat. Když v tom, mě blondýnka chytla za rameno a pomalu strhla zpět k zemi.

„Budeš tu se mnou dokud nebudu vědět, že jsi v pořádku. Kde chodíš do školy?" zeptala se mě.

„West Aba..." ani jsem nedořekla. Moje ruka se zastavila na potrhaných kalhotách. „Do prdele!" vykřikla jsem a chytla se za hlavu. Pomalu jsem si lehla na trávu a na obličej položila dlaně.

„Jsi v pohodě? Oblíbený kalhoty?" zeptala se pobaveně blondýnka.

Zpět jsem se zvedla do sedu a zakroutila hlavou. „Tohle se může stát jen mi. Ne můj otec..." nedořekla jsem větu, protože mě zarazil pohled blondýnky. Viděla jsem, jak se mi hluboce dívá do očí a snaží se mě pochopit. Vyděsilo mě to. Moji bývalí přátelé se na mě takhle nikdy nedívali.

„Já.. eh.. m-měla bych jet do školy." řekla jsem a odvrátila pohled od modrých očí blondýnky.

„Když mi konečně řekneš kde se tvoje škola nachází, možná tě tam odvezu." řekla pobaveně a pomohla mi se zvednout. 

„Promiň... West Abadon. Je to tudy." dořekla jsem a ukázala

„Vím kde to je. Chodím tam taky. Nikdy jsem tě tam neviděla." řekla udiveně.

„Jo... ehm... jsem tu nová. Přistěhovala jsem se z New Frome." řekla jsem a rozešla se ke kolu. Blondýnka se rozešla za mnou a prohlídla si rozbité kolo.Dřepla jsem si k němu a řekla: „Tohle se vážně může stát jen mi.".

 „Mám nápad. Dneska nepůjdeš do školy a místo toho s tebou půjdu vybrat nové kolo a rifle. Podle tvého pohledu jsem poznala, že přijet takhle domů... eh... teda spíš přijít takhle domů, by ti nejspíše udělalo problémy. Takže jsem ochotná s tebou jít něco vybrat." řekla a usmála se.

„Promiň nemůžu. Nemám u sebe peníze." řekla jsem a zvedla ze země kolo.

„Počkej... takže tebe nezajímá to, že bys nešla do školy, ale to, že nemáš peníze?" řekla s širokým úsměvem.

Otevřela jsem pusu a rozpačitě se usmála.

„Takže ráda porušuješ pravidla? Jo a pokud jde o peníze, koupím ti to." otočila se a rozešla se k autu.

„Hahaha vtipný... pravidla jsou od toho, aby se porušovaly."  řekla jsem a usmála se.

„Myslím to vážně. Kolo dej dozadu a nastup si." řekla a nastoupila si.

Celou cestu jsem se dívala ven z auta. Blondýnka prolomila ticho a zeptala se: „Kam první?"

„Normálně takhle kupuješ lidem věci?" zeptala jsem se naléhavě.

„Jen těm co porušují pravidla a těm co málem přejedu." odpověděla.

„Ou... tak to bych se mohla nechávat přejíždět častěji." zasmála jsem se a podívala se na blondýnku.

Úsměv mi oplatila a řekla: „Znám jeden super obchod s oblečením. Tam pojedeme jako první."

. . .

Měli jsme nakoupeno a blondýnka se mě zeptala: „Nechceš zajít na jídlo? Mám docela hlad."

„Měla bych už jít." řekla jsem.

Blondýnka se nechápavě zašklebila a já dodala: „Musím doma vysvětit co se stalo a to, že bych přijela večer není moc fajn.".

„Ok... Chápu. Tak asi ahoj." řekla blondýnka a  jen tak tam stála.

Otočila jsem se a nasedla na nové kolo. Přišlo mi blbé, že mi ho koupila, ale věděla jsem, že ji můj otec hned pošle šek. Rozjela jsem se. Po cestě domů jsem přemýšlela o blondýnce. „Neřekla mi ani své jméno."  řekla jsem si pro sebe a zvedla jsem koutky do úsměvu.

Ahojky :) Máme tu nový Clexa příběh :) Doufám, že se vám bude líbit :)