Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

5. Nedorozumění

Alycia:

Procházeli jsme se nočním městem a Jacob se snažil držet konverzaci. Byla jsem už unavená a navíc jsem pořád přemýšlela jen o Elize.

„Dělám něco špatně?" řekl, když si všiml, že se vůbec nesoustředím.

„Promiň, jen jsem už dost unavená." stiskla jsem rty a mírně se usmála.

„Mám zavolat taxík?" zeptal se a úsměv mi oplatil.

„Můžeš."

Po pěti minutách taxík přijel a my jsme nasedli. Celou cestu jsem se dívala na noční město, které pro mě bylo za tmy jako nové. Najednou jsem ucítila, jak si Jacob položil svoji ruku na mou a lehce stiskl. Když jsem se na něho podívala, jen se usmíval a koukal na mě. Dojeli jsme ke mě domů a Jacob mě doprovodil k bráně.

„Tady bydlíš jo? Neřekl bych, že jsi zbohatlík."

„Jop... nikdy jsem jim nebyla a ani nebudu."

Jacob se nechápavě ušklíbl.

„K tátovi jsem se přistěhovala nedávno. Moje máma dřela proto aby nás uživila."

„Aha. Co se stalo?"

„Nechce se mi o tom mluvit..."

„Promiň nechtěl jsem.."

„V pohodě, asi si na to budu muset zvyknout." hluboce jsem se nadechla a podívala jsem se mu do očí. Modré oči, které zářily při pohledu na mě. V tu chvíli jsem si vzpomněla na stejně zářící oči Elizy. Jeho hlava se začala přibližovat k té mojí a já jsem zpanikařila a dala mu pusu na líčko. Široce se usmál a pohladil mě po líčku. „Neboj se, já si tvé rty zasloužím." řekl usměvavě.

„Dobrou noc." řekla jsem a zazvonila na zvonek u brány.

Počkal až jsem vešla dovnitř a potom nasedl zpátky do taxíku. Přišla jsem do pokoje a šla se osprchovat. Když jsem vylezla z koupelny, lekla jsem se postavy u okna. Postava se otočila a mi

došlo, že je to můj otec.

„Bavila jsi se dobře s tím synkem?" zeptal se.

„Ano." odpověděla jsem a nenechala se zastrašit.

„Chci, aby jsi ho přivedla domů." řekl přesvědčeně.

„Bylo to první rande, tati." řekla jsem.

„Až si budeš více jistá, přiveď ho domů." řekl přesvědčivě.

„Už domov nemám. O to jsi se postaral." řekla jsem s naštvaným obličejem.

„Alycio! Se mnou takhle mluvit nebudeš!" okřikl mě.

„Promiň." řekla jsem.

„Ráno jsi na řade se snídaní." řekl hrubě.

„Co chcete?" zeptala jsem se.

„Máš to dole napsané na lístku. Dobrou."

„Dobrou."

Hned co se dveře zavřeli, skočila jsem do postele a pevně stiskla polštáře s dekou. Byla jsem smutná, ale zároveň šťastná. Pustila jsem si písničky do sluchátek a šla spát.

Eliza:

Ráno jsem se vzbudila s hroznou bolestí hlavy. Rozhlídla jsem se po místnosti a došlo mi, že nejsem doma. Vůbec jsem to místo nepoznávala. Pomalu jsem se zvedla ze země, kde leželo asi dalších pět neznámých lidí. Rozešla jsem se hledat koupelnu, když v tom mě někdo chytil za kotník. Pohlédla jsem k zemi a tam ležela Amber. Rychle jsem si k ní dřepla a pomohla ji se zvednout.