Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

35. Pochopení

Eliza:

„Alycio?" řekla jsem zaraženě.

Z kuchyně se pobaveně ozvalo: „Doufám, že to je pošťák a zrovna musíš podepisovat nějaký balíček.".

Nic jsem neodpověděla a jen tam šokovaně stála.

„Tak kdo tam je?" ozvalo se znova, ale já pořád nic neříkala a jen tam nehybně stála.

„Vidím, že máš společnost." řekla Alycia ublíženě a zaostřila na postavu přicházející za mnou.

„Já-co tu děláš?" vyhrkla jsem ze sebe šokovaně.

„Jsem zpátky.. a jak vidím, už tu nejsem vítaná."

„Počkej!" zvýšila jsem hlas a chytila ji za ruku.

Alycia se na mě podívala a párkrát zamrkala, aby zahnala slzy.

„Odjela si.. a nechala jsi mi pouhý vzkaz. Co jsi čekala, že se stane?".

„Nečekala bych, že si najdeš náhradu." řekla a podívala se vražedným pohledem na Kylie. „alespoň ne tak rychle a bez toho, aby jsi si vyslechla proč jsem odjela."

„Kvůli tvé minulosti ne?" řekla jsem arogantně.

„Je toho více. Přijdu až nebudeš mít společnost.. a nebo už nepřijdu. Je to v celku jedno." poslední věty řekla potichu a obrátila se zády ke mě.

„Počkej!" řekla jsem a znova ji zastavila.

„Už asi půjdu." řekla Kylie a snažila se kolem nás protáhnout.

„V pohodě můžeš tu zůstat a pokračovat s Elizou v čem jen chceš. Ps: má ráda pořádné lízání."

„Alycio!!" okřikla jsem Alyciu.

Arogantně se mi vytrhla ze sevření a rozešla se pryč.

Šokovaně jsem tam stála a nevěděla co mám dělat. Cítila jsem se zmateně a jako by mi někdo vyrval srdce a předhodil mi ho před obličej.

„Asi už půjdu.." řekla Kylie a hodila po mě lítostivý obličej.

„Já- já musím.. ahoj." řekla jsem zmateně a rozběhla se za Alyciou. Po schodech jsem běžela tak rychle, že jsem málem spadla, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, neřešila jsem ani zrychlený tep a ani bolest na hrudi. V ten moment prostě nic, jen Alyciu. Vyběhla jsem z domu, ale nikde ji neviděla. Zběsile jsem se rozhlížela a najednou jí uviděla v dálce kráčet.

...

Byla jsem už skoro u ní, ale ona nasedla do auta a bez ohlížení nastartovala. Přidala jsem do běhu, tak moc, až jsem myslela, že to snad neudýchám. Už jsem viděla, jak se pomalu rozjíždí. Doběhla jsem k autu a zastavila se přímo o něj. V tu chvíli se auto zastavilo a já si oddychla a svezla se na zem. Uslyšela jsem vrzání dveří a uviděla Alyciiu, která se zrovna přímila. Hluboce jsem polkla a pořádně se opřela o auto. Chvíli bylo divné ticho, které mě vracelo do dob kdy jsem z Alycii byla mimo a nevěděla co si myslí a jak se mám k ní vlastně chovat. Zaposlouchala jsem se do svého tlukotu srdce a přemýšlela nad různými scénáři dalších pěti minut. Když v tom, Alycia starostlivě řekla: „Mohla jsem tě přejet.".

Na chvíli jsem přestala vnímat a snažila se uklidnit. Zadívala jsem se do země, ale přerušil mě zvuk zavírajících se dveří. Rychle jsem se ohlédla a zpanikařila. „Snad nechce odjet!" řekla jsem si a snažila se vyšplhat na nohy. Najednou se motor zastavil a Alycia vylezla ven. Zadívala jsem se na ni, ale ona mě jen sjížděla ublíženým pohledem.