Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

38. Šílenost

Eliza:

Hlasitě jsem polkla a pokračovala v dávání věcí do skříňky. Alycia se lekla mého chování a trošku se ode mě oddálila.

„Proč tu jsi?" zastavila jsem se.

Alycia se přiblížila zpátky ke skříňce a chytila jednu z fotek do ruky.

„Tuhle mám nejradši." mírně se usmála.

„Alycio?"

„Nechci aby to skončilo.." vykoktala ze sebe.

„Já taky ne, ale."

„Ale?" zopakovala a hlasitě polkla.

„Pořád jsem na tebe naštvaná, že jsi odjela. Ale taky nechci aby to mezi námi skončilo, jen mi řekni, že ten odjezd měl nějaký důvod. Že to nebylo jen pro zábavu nebo.. já ani nevím."

„Páni." řekla a podívala se na mě.

Zarazila jsem se a stiskla čelisti. Ohlédla jsem se na Alyciu a řekla: „Můžeš si ji nechat." a zavřela skříňku.

„Vezmi si ji zpátky. Patří ti."

Natáhla ruku s fotkou a já nevěděla jestli si ji vzít. Zrovna když jsem natáhla ruku malinko k ní, zazvonilo na hodinu a já si rukou prohrábla vlasy a dělala jako nic.

„Chtěla jsi si ji vzít, co?" řekla Alycia a usmála se.

„Neusmívej se, prosím." řekla jsem smutně.

Zamračila se.

„Jsi až moc roztomilá." řekla jsem vážně.

Rozpačitě se usmála.

„Neusmívej se!" řekla jsem a snažila se být vážná, ale nešlo to. Úsměv mi vyskakoval nahoru.

„Taky se usmíváš!".

„To děláš ty!" řekla jsem pobaveně, ale po chvilce jsem zvážnila a pokračovala: „Proč jsi za mnou přišla? Potkala jsem Amber a ta mi řekla, že jsi potom co jsem ti dala tenhle svetr odešla ze školy."

Alycia si uvědomila, že má svetr oblečený a nenápadně si ho prohlédla.

„Jojo byla mi zima a nic jiného jsem neměla a teď jsi mě docela zarazila. Promiň na co jsi se ptala předtím?". Snažila se to zamluvit, ale nevyšlo jí to.

„Proč jsi za mnou přišla.". Nedalo mi to a začala jsem se jí rozpačitě smát.

Úsměv mi oplatila a potom zesmutnila. „Protože cítím, že jsme..". Větu nedokončila a zadívala se někam dozadu.

Otočila jsem se a „Že jsme?"

Zhluboka jsem se nadechla a vyhrkla ze sebe: „Nechtěla by jsi vypadnout někam jinam? Mám docela divný pocity z tohoto místa."

„Ok."

Vyšli jsme ze školy a Alycia spustila: „Protože cítím, že jsme si to dostatečně nevysvětlily a že máme všechno stavěné na domněnkách a paranoie.

„Neměly jsme to už udělat před měsícem?"

„Neměla bych to říkat, ale asi jsem potřebovala být sama. Vysvětlím ti to neboj. Všechno pochopíš."

Alycia přistoupila k autu a odemkla ho.

„Nasedni a promiň za ten bordel." řekla a nasedla.

„Vypadá to tu.. počkej. Neříkej mi. Počkej. Pomoz mi prosím pochopit. Ty tu ještě spíš?"

„Už to tak je."