Amber mě obmotala ručníkem a utřela slzy do kapesníku.
„Budeš v pořádku! Jen mi slib, že už v životě neuděláš takovou kravinu!"
„Děkuji." řekla jsem a objala ji.
„Pojď najdeme ti nějaké čisté oblečení."
Pomalu jsem se zvedla a ukázala Amber oblečení na doma. Pomohla mi se obléct a potom se se mnou pomalu dobelhala do kuchyně.
„Děláš si srandu? To jsi na tom až tak zle?" zeptal se mě Dylan překvapeně.
„Můžeš za to ty." řekla Amber.
„Nevěděl jsem co udělá."
„Můžete se prosím přestat bavit jako kdybych tady nebyla?!" řekla jsem otráveně.
„Jasně, promiň. Posaď se." řekla Amber a pomohla mi si sednout.
„Zajdu pro nějaké pití a omluvnou kytici?" zavtipkoval Dylan, ale nikdo se nezasmál. „Okay.. za chvilku budu zpět."
Věnovala jsem mu otrávený pohled a Amber mi do ruky strčila opečený toast.
„Jez."
„Nic víc suchého tam nemáš?"
„Nechci, aby ti bylo zle."
„Věř mi, už se víc zle cítit nebudu."
„Co chceš?"
„Omeletu... jo a nějakou slaninu.. jo a ještě nějaký croissant." řekla jsem a šla si sednou do obýváku. Podívala jsem se zvědavě na mobil a doufala, že mi třeba Alycia napsala. „0 zpráv." řekla jsem si a zajela na Alyciin profil. „Proč jsem to udělala." řekla jsem si a položila čelo na kolena.
„Dívání se na její fotky ti nijak nepomůže." řekla Melanie a přisedla si ke mě.
„Promiň za tu koupelnu."
„Neděláme to, protože by jsme museli, ale protože tě máme rádi. Už tě nikdy nechci takhle vidět, jasný?" řekla Melanie a objala mě.
„Děkuji Mel."
„Večer koukneme na nějaký film ju?" řekla Amber a každé dala misku s jídlem. Všechny tři jsme seděli na pohovce a jedli.
„Teď je to jako za starých časů." řekla Amber.
„Chybí mi to." řekla jsem a strčila loktem do Melanie.
„Budeme to dělat častěji." řekla Melanie a zasmála se.
. . .
„Dojedeno?" zeptala se Amber a posbírala nádobí.
„Holky?" přišel Dylan a držel něco za zády.
„Dylane?" řekla jsem a zvedla obočí.
„Chtěl bych se vám všem omluvit." řekl a každé z nás dal kytici.
Všechny jsme na sebe kmitaly pohledem.
„Chápu nezasloužím si odpuštění, ale pořád jsem jen člověk. Ještě jednou promiňte." řekl a položil tašku s jídlem na pohovku. „Něco na zub. Já jdu do posilky, takže asi až večer. Čau." Amber si přisedla a počkala na to až Dylan odejde.
„Blbec.." řekla pro sebe Amber.
„To bylo od něho milé, ne?" řekla jsem a otočila se na holky.
„Děláš si srandu?" řekla Amber a nechápavě se na mě podívala.
„Může za to on." řekla Melanie naštvaným tonem.
„Ne holky.. můžu si za to sama." řekla jsem a zvedla se z pohovky.
„Kam jdeš?" zeptala se Melanie zvědavě.
„Lehnout si. Jestli chcete můžete tu zůstat. Tak ráno, pa.." řekla jsem a šla do pokoje.
Alycia:
Přijeli jsme domů pozdě večer.
„Tati, děkuji, že jsi mi umožnil vypadnout."
„Za to se neděkuje.. jsem tvůj rodič."
Mírně jsem se usmála a šla do pokoje. „Jediné co mě zajímá je škola a Jacob. S Elizou jsem skončila." opakovala jsem si v hlavě a šla do vany. Napustila jsem si plnou vanu a ponořila se do ní. Vzala jsem si mobil a začala se dívat na facebook a instagram. Přidala jsem nové fotky z hor a napsala Jacobovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Alycia: Konečně jsem doma! Cesta byla nekonečná. Těším se na tebe! Pa zítra.
Jacob: Jsem rád, že jsi přijela celá. Když je dobrá hudba tak je cesta o něco méně otravná. Taky se těším :)
Alycia: Souhlas. Dobrou noc.
Jacob: Dobrou noc a ať se ti o mě zdá.
Alycia: Doufám v to.
Odložila jsem mobil a vstala z vany. Utřela jsem se a oblékla se. Udělala hygienu a skočila do postele. Nasadila jsem si sluchátka a pustila si Blaise Moore- FRIENDS. Z ničeho nic mi zabrněl mobil. Když jsem se podívala co to bylo, zarazila jsem se. Uživatel ElizaJane se líbí vaše fotka. Tohle ve mě vyvolalo všechny vzpomínky a já na tom byla úplně stejně jako před odjezdem.
Eliza:
Sedla jsem si a vzala do ruky kytaru. Vůbec mi nešlo hrát, byla jsem napjatá. Nenapadaly mě žádné melodie, tak jsem otevřela složku s mými písněmi a začala se přehrabovat. Najednou jsem narazila na papír, na kterém jsem psala o Alycie. Když jsem si to četla, představovala jsem si ji. Její oči. Její krásné a plné rty. Její vlasy. Její sladký parfém. Její úžasný úsměv. Utřela jsem si slzy a složku uklidila zpátky na místo. Lehla jsem si do postele a podívala se na mobil. Otevřela jsem instagram a tam na mě vyskočila Alyciina fotka. Chtěla jsem si ji přiblížit, ale zapomněla jsem, že to na instagramu nejde. Dala jsem tím like/srdíčko. „Bože ty jsi tak blbá!" řekla jsem si a praštila se do hlavy. Přemýšlela jsem jestli jí napsat, že to bylo nechtěně. Ještě jsem si sní o tom nemluvila. Možná, že by to byl začátek konverzace. „Nemusela by mi odpovědět. Kašlu na to." řekla jsem si a odložila mobil.
