Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

44. Vyfocená scéna

Alycia:

„Wille, zůstaň tu s ní než dorazí policie." řekla jsem a ohlédla se na Elizu. Její oči byli v nočním světle tak krásně modré, jen byla škoda, že se jí do očí vlévaly slzy, které z ní dělali trosku. Ušklíbla jsem se a otočila se. Dokola jsem se přesvědčovala: „Udělala jsem správnou věc.. podvedla mě. Nezaslouží si se mnou mluvit.". Došla jsem dovnitř a táta spustil:

„Co se tam venku stalo?"

„Zavolala jsem na ní policii."

„Cože? Proč? Udělala ti něco?"

„Podívala se na mě." řekla jsem se slzami v očích.

Táta se zarazil a ušklíbl.

„Víš tati, když někoho miluješ a ten člověk ti ublíží," utřela jsem si slzu, která mi stékala po líčku a pokračovala: „tak potom už stačí jen jeden pohled a jsi na dně.". Hned co jsem to dořekla, jsem se rozběhla do pokoje a prudce za sebou zavřela. Položila jsem si ruce na obličej a spustila všechny emoce. Chtělo se mi křičet a házet s věcmi, ale bála jsem se, že by táta přišel a uviděl mě takhle. Nesnesla bych pocit, že mě moje rodina takhle vidí. „Alycio! Buď silná! Nebreč kvůli ní! Nemá to cenu.. ještě chvíli a jsou dva měsíce prázdniny. Odjedeš a už tě čeká jen půl rok šprtání. To zvládneš!". Umyla jsem si obličej a šla si lehnout. Pustila jsem si písničky a rychle usnula.

...

„Aaaa!" prudce jsem se vzbudila ze snu. Protřela jsem si oči a řekla si: „Tak tohle musí přestat! Fakt mě to už nebaví!". Posadila jsem se a vzdychla. „Jsi silná.. dneska na ní nebudeš vůbec myslet, ok? Alycio?" řekla jsem si a začala se převlékat. Rozešla jsem se dolů do kuchyně a spatřila nádhernou výzdobu a stůl plný jídla.

„Všechno nejlepší!" vyskočili na mě táta se Sally.

Mírně jsem se usmála a dala ruce do zadních kapes od kalhot.

„Nelíbí se ti to? S tvým tátou jsme se snažili." řekla a podívala zaujatě Sally.

„Líbí, jen na to nejsem zvyklá a úplně jsem zapomněla na své narozeniny."

„Zapomněla?" zarazil se táta.

„To nevadí, alespoň jste mi to připomněli a udělali skvělou snídani, kterou si nedám, protože na ni nemám vůbec chuť." řekla jsem smutně.

„Stalo se něco? Udělali jsme něco špatně?" řekl starostlivě táta.

„Ne ne, je to perfektní, jen fakt nemám chuť, ale děkuji. Tak já už asi půjdu do školy."

„Do školy? Na svoje narozeniny? Nechceš s námi něco podniknout místo školy?"

„Máme hodně důležitých testů dneska. Jsem navíc už domluvená s kamarádkou, jdeme běhat." zalhala jsem a vzala si svačinu, kterou mi také nachystali. Vyšla jsem ze dveří a nasedla do auta k Williamovi.

„Tak co? Jak to dnes oslavíš?"

„Nijak."

„Nijak? Jak to že?"

„Nemám náladu Williame.. jen mě prosím odvez, děkuji."

„Jak říkáš." řekl a nastartoval auto.

...

Přišla jsem do školy a hned si to namířila za Melanie.

„Ahoj Mel, můžeš na chvíli?"