Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

32. Lopata

Alycia:

Zavřela jsem dveře a zkoumavě se rozhlížela po interiéru.

„Zajímavá volba barev.." řekla jsem se zvýšeným hlasem.

„Oblíbené barvy tvé mámy." řekla z dálky Rosalie.

Následovala jsem její hlas a když jsem ji spatřila, opřela jsem se o futra a nevěřícně řekla: „Vážně?".

Rosalie se usmála a kývla hlavou. „Proč jsi sem přišla? Proč po takové době?" zeptala se a pověsila utěrku.

„Zjistila jsem o sobě, že jsem na holky a potom jsem se pohádala s tátou a"

„Tátou? Leonardem?" skočila mi do řeči.

Kývla jsem hlavou a pokračovala: „a zjistila jsem, že máma byla jako já. Potom jsem nad tím přemýšlela a vzpomněla si na tebe. Vždycky jste se k sobě chovali jinak.. sedala ti na klín a celkově se s tebou chovala jinak."

„To byly časy." zavzpomínala Rosalie a začala se přehrabovat ve skříňce. Po chvilce se na mě ohlédla a zvedla obočí.

„Co? Proč se tak na mě díváš?" zeptala jsem se nechápavě?

„Budeš tam jen tak stát? Sedni si.. uvařím tvůj oblíbený čaj."

„Oblíbený čaj?" zopakovala jsem nechápavě.

„Borůvka?" zeptala se.

„Jak to víš?" řekla jsem šokovaně.

„Pamatuji si to.. byla jsem u vás hodně často. Pokaždé když tě máma dávala spát, ti uvařila borůvkový čaj."

„Vážně?" řekla jsem překvapeně.

„Ty si to nepamatuješ?"

„Matně."

„Na jak dlouho tu jsi?"

„Na tak dlouho, abych se dozvěděla co nejvíce o mámě.".

„Jestli chceš, ráno nepůjdu do práce. Můžeme se projít a navíc bych ti ráda něco ukázala.".

„Dobře.. to by bylo fajn." řekla jsem usměvavě.

„Pojď.." rozešla se do obýváku. Sedla si a hlavou ukázala na pohovku naproti ní. Sedla jsem si a zaposlouchala se. Rosalie se rozpovídala o mém dětství a dodala mu určitý šmrnc. Z toho jak to vyprávěla, jsem měla pocit, že se mnou byla celé mé dětství. Bylo to jako mít druhou mámu. Bylo to jako mít tátu, který se o mě zajímá. Neuvěřitelný pocit. Cítila jsem se u ní jako doma, jako kdyby z poza rohu měla vyjít máma. Potom si už jen pamatuju, že mi udělala druhý borůvkový čaj a já se tak moc zaposlouchala až jsem usnula.

Eliza:

Vzbudila jsem se a sama pro sebe se usmála. Vzpomněla jsem si na včerejšek a pomalu se obrátila pro objetí. Natáhla jsem ruku, ale ta se propadla do peřiny. Zamračila jsem se a prudce odkryla deku.

„Kde je?" projelo mi hlavou. Vstala jsem a šla se podívat do koupelny. „Alycio?" zařvala jsem.  Zmateně jsem se prošla po bytě a když jsem zjistila, že Alycia v bytě není, namířila jsem si to zpátky do pokoje. Začala jsem se rozhlížet na místa, kde měla Alycia věci. Můj pohled se zastavil na stolku s papírem. Přišla jsem blíž a vzala do ruky papír. „Neboj se o mě. Chvíli budu mimo město. Musím vyřešit jisté věci, které se týkají mé minulosti. Děkuji za vše, vážím si toho. Ozvu se." zaraženě jsem si sedla do křesla a hlavu opřela o ruku. „Odjela pryč.. i přesto, že jsem jí ukázala, že je u mě v bezpečí.. i přesto, že jsem se na ní nevykašlala... odjela.. vykašlala se na mě." zamračila jsem se a roztrhala vzkaz. „Vyřešit jisté věci.. tak si je řeš, ale sama." řekla jsem naštvaně a začala si chystat věci do školy.