Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

37. Žlutý svetr

Alycia:

Od rána bylo všechno jiné, cítila jsem se vyspaná a s dobrou náladou. S Amber jsme si v autě po cestě do školy pustily písničky a vyváděly jako malé. Byla mi vděčná, že nemusí do školy pěšky a já že mám společnost. Po zvonění na hodinu jsme se rozloučily a každá jsme se rozešla k sobě do tříd. Půl dne pryč a já se cítila úplně znuděná. Jediné co mě udržovalo nad hladinou byla Amber s kterou jsem trávila přestávky a domluvené úniky na záchody, které jsme prokecali a prosmáli v sedě na proti sobě.

...

O tři dny později: (Ve škole s Amber na záchodcích v sedě a na proti sobě.)

„Myslíš si že to zvládneš?"

„Maturitu?"

Zakývala jsem hlavou a zhluboka se nadechla.

„Proč najednou tak černé myšlenky Alycio Carey?"

„Debnam!"

„Debnam.." zopakovala zákeřně a vyplázla jazyk.

„Mrcho."

„Hned po tobě." řekla Amber a usmála se.

„Ne ale vážně.. už jen dva měsíce prázdnin a potom je to tady."

„Ne. Ještě dnešek a potom týden a potom dva měsíce prázdnin. A možná potom nás to čeká.. někdo dostane strach a vykašle se na to. A Někdo zůstane."

„Jak můžeš být tak klidná?"

„Protože vím, že to zvládnu a ty taky." řekla Amber a začala se zvedat ze země.

„Jak víš, že to zvládnu i já?"

„Protože ti pomůžu!" řekla a natáhla mi ruku.

„A kdy?" ruku jsem nepřijala a jen tam nechápavě seděla.

„Prázdniny jsou dlouhé, teď se zvedej. Musíme jít." cukla rukou směrem ke mě.

„Nebudu tady."

„Cože?" řekla Amber a pomalu si přidřepla ke mě.

„Chci do New Frome za kamarádem a potom s ním jet na cesty."

„Aha. Myslela jsem, že budeme spolu a s Melanie. Že budeme kempovat a chodit na párty a pojedeme na naši chatu. Že se připravíme na tu školu. Takže nic?"

„Přijedu o týden dříve aby jsme se mohli připravit na školu a to všechno co jsi řekla. Lepší?"

„Ok. Ale teď už by jsme vážně měli jít." řekla Amber a rychle se dostala ke dveřím. Vymrštila jsem se z podlahy a následovala ji.

...

O přestávce jsem si došla ke skříňce a čekala na Amber, když v tom na mě zezadu někdo zaklepal. Usměvavě jsem se otočila s přesvědčením, že je to Amber, ale byl to úplně někdo jiný. Někdo koho jsem vůbec nečekala a myslela, že do konce školy neuvidím.

„Elizo." úsměv mi zmizel z tváře.

„Jen jsem ti chtěla vrátit tohle. Onehdy jsi si to u mě zapomněla a já myslela, že by jsi to chtěla na zpět."

Podívala jsem se ji do rukou, kde svírala můj oblíbený žlutý svetr na který jsem úplně zapomněla. Pomalu jsem natáhla ruku a když jsem si ho chtěla vzít, nechtěně nebo možná chtěně jsem se dotkla její ledové ruky. Podívala jsem se na ní, ale ona mi pohled nevěnovala a místo toho mi svetr v ruce zanechala a pokusila se o únik. Neměla jsem ani šanci nic říct, zmizela tak rychle, jak přišla. Otočila jsem se na skříňku a druhou rukou se jí dotkla. Pomalu jsem si uvědomovala, že tohle gesto lidé dělávají až když myslí rozchod vážně. „Tohle je opravdu konec.." pomyslela jsem si a v tu chvíli se mi vlily slzy do očí a začalo se mi špatně dýchat. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Zaostřila jsem na postavu stojící na konci chodby hledící na mě. Byl to Jacob. „Je tam celou dobu? To mě jako sleduje?" otočila jsem se zpátky na skříňku a začala ji otevírat. Vložila jsem svetr dovnitř a potom s ní třískla. Pomalu jsem se otočila jeho směrem, ale už tam nebyl. Rozešla jsem se do třídy, kde jsem si sedla a hned nasadila sluchátka na uši. Začala mi hrát písnička Ghost loft - so high a já jen seděla, dívala se ven z okna a vnímala pulsování tlaku v mém těle. Nahoru a dolů.. nemohla jsem přestat myslet na Elizu a na Jacoba. Čekala mě poslední hodina a vůbec se mi nechtělo být ve škole, měla jsem až moc nervy na to abych to tam zvládla. Bez rozmýšlení jsem si začala psát propustku ze školy a když bylo dopsáno, zabalila jsem se a rozešla se za učitelem. Vzal si sešitek do ruky a ponořil se do textu, trvalo mu to déle než normálně, takže jsem začala mít černé myšlenky a být nervózní. Zvedl hlavu a s podáním sešitku na mě kývl. Kývla jsem na zpět a vydala se k autu.