Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

28. Útěk

Eliza:

Rozešla jsem se na ke vchodu a po cestě potkala tátu Alycii.

„Proč tohle děláte? Myslíte si, že si vybrala být taková?"

„Nedělám to protože je lesba." řekla zamračil se.

„Tak proč?".

„Protože měla takovou drzost si tě sem přivést a říct o tobě, že jsi kamarádka. Nechci vědět, kam by to až zašlo kdybych do toho pokoje nepřišel."

„A co vám je do toho? Ona si může dělat co chce."

„Co je mi do toho? Je to moje dcera! A dokud bude pod mou střechou, nebude si dělat co chce. Jde vidět, že jsi nevychovaná."

„Nevychovaná? Vůbec mě neznáš."

„Neznáte. Pro tebe jsem-"

„Vážně? Leonarde? Už jsi se mi představil.." řekla jsem a protočila panenky.

„Arogantnost.. to je to co učíš Alyciu. Pochop to je mezi vámi konec.. Zakázal jsem ji tě."

„Kdyby jsi ji znal, věděl by jsi, že porušuje pravidla. Jí nemůžeš nic zakázat."

Leonard nadzdvihl poraženě hlavu a řekl: „William tě odveze. Můžeš jít.. čeká tam na tebe."

„Eh.." vyhrkla jsem a rozešla se k autu. Nasedla jsem a celou cestu sledovala okolí. Když mě William dovezl domů, poděkovala jsem a šla hned spát. Měla jsem na sobě pyžamo od Alycii, takže jsem se nemusela převlékat.

Alycia:

Seděli jsme naproti sobě a jen se pozorovali. 

Táta uhnul pohledem a řekl: „Přehnali jsme to."

„Ty jsi to přehnal. Nemůžeš mě zamykat a zakazovat mi věci."

„Pomiň cože? Jsem tvůj rodič.. můž-"

„Rodič? Čím jsi si zasloužil takové oslovení? Myslím, že zamykáním určitě ne."

„Jsem tvůj rodič ať se ti to líbí nebo ne."

„Nikdy nezapomenu, že jsi mě uhodil."

„Takže je v pořádku, že ty jsi uhodila mě?"

„Udělala jsem to právem!"

„Neměla jsi žádné práva.. naštvanost tě neomlouvá."

„Co takhle zlomené srdce? To mě omlouvá.. musí mě to omlouvat."

„Zlomené srdce z čeho? Ani to tě neomlouvá.. Za svoje činy si musíš nést následky."

„A jak si za tyhle činy neseš následky ty? Kvůli tobě mám zlomené srdce! Chtěla bych rodiče, který pochopí čím jsem se stala! Chci mámu!" zařvala jsem a rozběhla se do pokoje. Rozevřela jsem tašku a začala do ní házet nepotřebnější věci. tašku jsem dala pod postel a šla si lehnout.

. . .

Ráno jsem se vzbudila o něco dříve, abych si mohla zabalit nějaké jídlo. Nachystala jsem si tašku ke vchodu a zabalila trvanlivé potraviny do druhé tašky. Když jsem uslyšela kroky, zpanikařila jsem a rychle dala tašku s jídlem do šuplíku.¨

 „Jsi vzhůru.." řekl otec překvapeně. 

„Nechtěla jsem tě potkat."

„Tak takhle to teď bude tady chodit?" řekl podrážděně.