Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

34. Park

Eliza:

Přiběhla jsem do práce a hned šla připravovat jídlo z lístku. Najednou jsem uslyšela: „Robine! Dlužíš mi kilo.. přišla v čas.".

„Vsadila jsi si na mě?" řekla jsem s nožem v ruce.

„Podcenili tě, ale já v tebe věřila." řekla Kylie a usmála se.

Dala jsem si pramen vlasů za ucho a s úsměvem se podívala dolů na pracovní desku. Chytila jsem rajče a pokračovala v práci. Když jsem se ohlédla, Kylie tam stála opřená o zeď a pozorovala mě.

„Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

Kylie se odlepila od zdi a přistoupila ke mě blíže.

„Děláš to špatně." přistoupila ke mě zezadu a dala okolo mě ruku. „Ukážu ti to." řekla a chytila mé zápěstí. „Musíš si to nakrojit tady.. a tady.." pomalu mi ukazovala správné pohyby.

Zastavila jsem se a pomalu se ohlédla na Kylie. Pustila mě a odtáhla se. „Promiň jestli ti to bylo-" ani to nedořekla a já se na ní vrhla a začala ji líbat. Po chvilce jsem si uvědomila co dělám a rychle se od ní odtrhla. „Promiň já-já nevím proč.. nemělo se to stát.. omlouvám se.". zpanikařila jsem.

„Klid.. klid." snažila se mě uklidnit.

„Neměla jsem to dělat.. promiň." položila jsem nůž a rozeběhla se do šatny.

V šatně jsem se opřela o zeď a pomalu se svezla k zemi. „Co jsem to udělala.." řekla jsem nahlas a snažila se to rozdýchat.

Pomalu se otevřeli dveře a dovnitř vešla Kylie.

„Jsi v pohodě?" zeptala se lítostivě.

Stiskla jsem čelisti a dala si dlaně na obličej.

Kylie si ke mě dřepla a dala mi ruce na kolena. „Ještě jsi nikdy nebyla s holkou? O to tu jde? Bojíš se?".

„O to nejde."

„Někoho máš?" řekla a sundala ze mě ruce.

Kývla jsem hlavou a znova se omluvila. Kylie se zvedla z dřepu a natáhla mi ruku. Přijala jsem ji a vstala.

„Pokud jde o to.. nic se nestalo. Nikdo se to nedozví." řekla přesvědčivě Kylie.

„Děkuji, já jen.. je toho na mě poslední dobou hodně."

„Chápu to..".

„Měla bych jít pokračovat."

„Jo jasně.." Kylie vyšla ven a já ji hned následovala.

Vrátila jsem se k práci a pořád dokola přemýšlela, proč jsem měla potřebu líbat někoho jiného, když mám dokonalou Alyciu. „Asi tak dokonalá není.." řekla jsem si v duchu a pokračovala.

Alycia:

Ráno mě rachotem probudila Rosalie. Vstala jsem a nekráčela si to do kuchyně. Když si mě Rosalie všimla, hned se mi začala omlouvat: „Promiň.. nechtěla jsem tě probudit. Můžu se tě alespoň hned zeptat. Kdy se vracíš domů? Já totiž budu teď chodit do práce, takže tu dopoledne nebudu. Zůstaneš tady? Nebo pojedeš domů?"

„V pohodě já už asi pojedu domů.. stejně jsem se chtěla ještě zastavit za tím klukem co tu přišel se mnou. Moc děkuji za vše.. určitě zase někdy přijedu a povíme si toho více. Děkuji." řekla jsem usměvavě

„Bylo to super tě tu mít. Zase přijeď. Takže snídani máš nachystanou a jen tě poprosím, klíče nech pod květináčem. Ahojky a dobře dojeď."