Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

33. Bistro

Alycia:

Chytila jsem lopatu a začala kopat.

Rosalie si sedla naproti a začala: „Kdysi tvá máma měla kovovou krabičku, do které dávala všechny fotky a vzpomínky. Potom to samé udělala i tobě. Koupila krabičku a začala tam dávat všechny vzpomínky."

„Cože? To teď kopu? Krabičku? Jaktože jsem to nevěděla? Nikdy mi to neřekla.." řekla jsem smutně.

„Když tvá máma umřela, vzala jsem krabičku a zakopala ji tu."

„Jak to, že jsi ji měla u sebe?"

„Když to s ní začalo být špatné, dala ji ke mě a já věděla, že ji jednou budeš chtít."

„Ty jsi to věděla? Jako jak na tom je?"

„Snažila jsem se jí pomoct, ale odstrkovala mě od sebe. Nikdy jsem to s ní nevzdala. Pořád jsem na ní dohlížela, i když se se mnou rozešla."

„Musím si zavolat." vyhrkla jsem ze sebe.

Rosalie se nechápavě ušklíbla.

„Uvědomila jsem si, že od sebe někoho odstrukuju. Půjčíš mi prosím mobil?"

Rosalie mi podala mobil a zeptala se mě: „Jak se jmenuje?".

„Eliza.".

Vytočila jsem číslo a řekla si pro sebe: „Doufám, že to pochopí.".

Eliza:

Další ráno jsem se vzbudila se zvláštním pocitem, ale ignorovala jsem ho. Oblékla jsem si nové věci a rozešla se do práce. U vchodu jsem se minula s Dylanem, který právě přišel z noční. Pozdravila jsem ho a pokračovala v cestě. Zastavila jsem se kousek od bistra a zhluboka se nadechla. „Všechno zvládneš.." řekla jsem si a rozešla se k bistru.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Chlápek co mě přijal mi vysvětlil co mám dělat a jak co chodí.

„Děkuji pane Lomnesi."

„Prosím tě, to je v pohodě.. tady mi neděkují. Šup šup do práce."

Kývla jsem hlavou a šla dělat do kuchyně. Po chvilce se v okénku objevila nějaká hnědovlasá holka, která sebevědomým hlasem řekla: „Hej, ty nová, panini pro pětku.".

Souhlasně jsem kývla hlavou a převzala si lístek od holky.

Dodělala jsem asi čtvrté panini a už za hodinu, jsem toho měla plné zuby.

„Chci roznášet jídlo a mluvit se zákazníky.. né tady dělat nějaké posrané panini a sendviče." řekla jsem si v duchu a otráveně hodila zbytky do koše.

„Pozorovat tě je fakt něco." řekla hnědovlasá holka opřená o futra.

Zvedla jsem zrak a prohlídla si hnědovlásku.

Rozešla ke mě a s podáním ruky řekla: „Jsem Kylie, vidím, že tě to tu nebaví."

„Eliza. Představovala jsem si, že budu dělat něco jiného."

Kylie se zasmála a řekla: „Dej tomu čas. Já začala na záchodech.".

„Fakt?" řekla jsem pobaveně.

Kylie na mě mrkla a rozešla se k pokladně. Usmála jsem se a pokračovala v krájení zeleniny do panini.

. . .

Bylo po práci a já jsem se unavená vyřítila z bistra a ani se s nikým nerozloučila. Najednou mi zazvonil mobil.

„Neznáme číslo.. To může být někdo z práce.." řekla jsem zaujatě.