Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

18. Utrpení

Eliza:

Zazvonilo na hodinu a já se rychle začala utírat. Začala jsem zmatkovat a ještě více brečet. Vytáhla jsem mobil a napsala Melanie a Amber.

Eliza: S.O.S!-záchody-těl.

Snažila jsem se uklidnit, ale moje tělo si dělalo co chtělo. Pomalu jsem se snažila dostat z kabinky. Otevřela jsem ji a došla k umyvadlu. Najednou se otevřeli dveře a v nich stála Amber. Rozběhla se ke mě a já ji padla do náruče. Společně jsme se svezly k zemi. Po chvíli přišla i Melanie.

„Ježiši bobkuu.." řekla Melanie a přisedla si k nám.

„Nevíš co se stalo?" zeptala se Amber.

„Alycia se stala.. teda alespoň si to myslím. Ona ti nic neřekla?" řekla Melanie.

„Celou dobu mlčí." řekla smutným tonem Amber.

„Viděla jsem jak, Eliza přišla o přestávce do mé třídy, ale když uviděla, jak se Jacob s Alyciou líbají, Odešla." řekla

Melanie a začala mě hladit po noze.

„Je mi to líto Elizo." promluvila ke mě Amber.

Rozbrečela jsem se ještě více a chytila se za obličej.

„Mám pocit, že jí jenom ubližuje. Fakt mě začíná štvát!"

„Mě taky. Určitě věděla, že Eliza přijde. Udělala to schválně."

„Holky.. prosím.." řekla jsem, aby přestali mluvit jako bych tu nebyla.

Mělanie mě chytila za ruku a já ji začala tisknout.

Amber se zvedla a vytrhala další papírové utěráky. Začala mi utírat slzy a já se snažila to rozdýchat. Pomalu jsem se začala zvedat a holky se na mě nechápavě dívaly. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a přistoupila k umyvadlu.

„Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě Amber a pomohla Melanie vstát.

Kývla jsem hlavou a začala si umývat obličej. Utřela jsem se a objala holky.

„Děkuji, že tu pro mě pořád jste." řekla jsem a rozešla se ke dveřím.

„Jsi v pohodě?" zeptala se nechápavě Melanie.

„Budu.." řekla jsem a vyšla ven.

Procházela jsem chodbami a najedou jsem se s někým srazila. Zvedla jsem se ze země a chytila se za čelo.

„Dneska máme na sebe opravdu štěstí." řekla Alycia, která se držela za čelo.

Pohlédla jsem na ní a rozešla se pryč.

Alycia:

Sledovala jsem Melanie, ale ztratila se mi z dohledu. Rozešla jsem se ke třídě od Elizy. Tam nebyla. Rozešla jsem se dál a když jsem vycházela z poza rohu, srazila jsem se s Elizou.

„Dneska máme na sebe opravdu štěstí." řekla jsem a chytila se za čelo. Podívala jsem se na stojící Elizu a doufala, že mi pomůže. Jen se mi podívala do očí a rozešla se pryč. Posbírala jsem všechnu odvahu a hned co jsem se zvedla, jsem na ní zakřičela.

„Elizo!?" řekla jsem smutným hlasem.

Eliza se zastavila a já se k ní rozešla. Pomalu se otočila a zkřížila ruce na prsou.

„Potřebuješ něco?" zeptala se mě hnusným tonem.

Otevřela jsem pusu pro nadechnutí a polkla. Pohlédla jsem do země a zpátky na Elizu.