Soulmates /GirlxGirl-Clexa/

43. Údery blesků

Eliza:

„Prosím.. jen ji něco řeknu a potom půjdu." přemlouvala jsem bodyguarda za bránou. Zčistajasna se za ním objevila silueta, ale já byla tak na mol, že jsem nepoznala, jestli to je ona. Když přišla blíže, poznala jsem ji a zoufale řekla: „Alycio, prosím.. můžeme si promluvit?"

„O čem? O tom jak jsi spala s Kylie nebo s Emmou nebo s někým dalším? Jsi opilá běž domů."

„Nebyli jsme spolu. Prosím, Alycio!" začala jsem zvyšovat hlas.

„Ty po mě řveš? Po tom všem si tohle dovolíš?" řekla naštvaně.

„Alycio, Mám zavolat policii?" řekl William a vytáhl mobil.

„Udělám to sama." řekla a chytila do rukou mobil.

Zadívala jsem se jí do očí a řekla: „Al. prosím! Nedělej to prosím! Vzpomeň si, proč jsi pro mě chystala, to co jsem našla doma.".

„Sleduj mě." řekla arogantně a dala si mobil k uchu. „Dobrý večer, obtěžuje mě před domem opilá žena. Alycia Debnam Carey jsem dcera Leonarda Careyho. Ano, dobře. Ulice Rogramová 82. Ano s ženou je tady jen bodyguard a já. Ano, děkuji, na slyšenou..".

„Wille, zůstaň tu s ní než dorazí policie." řekla Alycia a ohlédla se na mě.

Stála jsem tam s otevřenou pusou a slzami v očích, ale Alycia se jen arogantně ušklíbla a rozešla se domů.

Brána se otevřela a já se nedokázala pohnout. Po chvilce přijela policie a odvezla mě na stanici. Neměl za mě kdo zaplatit kauci, takže jsem musela přečkat noc ve vazbě. Celou noc jsem si vyčítala co se vlastně stalo a ráno jsem zavolala Amber, aby mě vyzvedla, ale ona neměla čas.

„Takhle se mi oplácí, že se nikomu neozývám." řekla jsem si a dala ruce na obličej.

„Už jste dovolala madam?"

„Ne. Budu muset zavolat rodičům."

„Tak prosím, ať je to za námi.

Zavolala jsem mámě a vše ji vysvětlila. Prvně po mě řvala, ale potom řekla, že přijede. Bydlí asi 6h odsud, takže jsem věděla, že mám dostatek času na přemýšlení. Policajt mě zavřel zpátky do vazby a já se svezla na zem. Jediné co mě teď zajímalo, byla Alycia a to, že na mě opravdu zavolala policii.

„Nevěděla jsem, že by tohle v ní bylo. Já bych to asi nedokázala. Ten její obličej.." řekla jsem si v hlavě a zhluboka se nadechla.

...

Uslyšela jsem klíče a podívala jsem se vzhůru. „Mami?" vypadlo ze mě, když jsem uviděla otrávenou mámu s plno papíry v ruce. Pomalu jsem se zvedla ze země a radši měla skloněnou hlavu a jen čekala facku. Z ničeho nic mi máma zvedla hlavu vzhůru a objala mě. Překvapením jsem ani nestačila pravidelně dýchat.

„Dylan mi vše vysvětlil, vím jak těžké to máte. Nebudu tě mlátit za to, že nemáš návod na to jak správně žít život."

Jen jsem měla otevřenou pusu a poslouchala.

„Co mě tak pozoruješ."

„Jen jsem to nečekala."

„Pojď, musím ti toho ještě hodně říci a máš toho hodně co na práci."

„Nechápu."

„Neptej se a pojď."

...