You don't know me

*34* NÁŠ obývák

Otočila jsem se a uviděla 5 neznámých kluků. Prohlídla jsem si je a hned potom se podívala na monitor počítače. Těkala jsem pohledem mezí počítačem a těmi kluky. Jsou to oni. 

,,Vy jste oni?" chtěla jsem se ujistit. 

,,Jo" zazubil se blonďák. 

,,A teď nám řekni co děláš u nás v obýváku" zavrčel na mě kluk s květákem na hlavě. 

,,Správně v NAŠEM" dala jsem důraz na slovo našem. 

,,Hele to je NÁŠ obývák" řekl a ukázal na ostatní kluky.

,,A taky můj" protočila jsem očima. 

,,Haha, to jsme se nasmáli a teď můžeš vypadnout" zavrčel znovu. 

,,Ještě se uvidíme" mrkla jsem na něj, posbírala si věci a šla do svého bytu. Zamkla jsem za sebou dveře a šla do ložnice. Já se nudím. Bože to je nuda. Tak jdeme péct. Na internetu jsem si našla recept na koláč s ovocem a želatinou. Na upečený korpus jsem naskládala po okraji meruňky nakrájené na měsíčky, potom jahody a doprostřed borůvky. Všechno jsem to zalila želatinou smíchanou se šťávou z jahod. Dala jsem to do ledničky na půl hodiny. 

- - - PO PŮL HODINĚ - - -
Vytáhla jsem koláč z ledničky a hned si kousek ukrojila. Vzala jsem talířek společně se skleničkou plnou pomerančového džusu a sedla si do obýváku. Na gauči seděl brunet s vrabčím hnízdem na hlavě. 

,,Můžu si přisednout?" zeptala jsem se. On se na mě podíval a usmál se.

,,Jo" přikývl. 

,,Chceš taky koláč?" 

,,Ne, díky" řekl.

,,No ták, neboj, není to otrávené" dloubla jsem do něj. 

,,Tak jo" usmál se.

,,Pojď se mnou" zvedla jsem se a sním za zády šla ke mě do kuchyně.

,,Máš to tu pěkné" řekl a dál se rozhlížel. 

,,Díky" uculila jsem se. 

,,Jak se vlastně jmenuješ?" otočila se na mě.

,,Alex, ty?" odpověděla jsem.

,,Louis" řekl. 

,,Hrozně mi někoho připomínáš, ale já si za boha nemůžu na koho" řekla jsem a naklonila hlavu na stranu.

,,Ty mě taky" řekl a posadil se na gauč.

,,A koho?" 

,,Sestru" řekl a v očích se mu zaleskly slzy. 

,,Zkus mi to říct, třeba se ti uleví" pobídla jsem ho

,,Nechci tě zatěžovat svými problémy" zakroutil hlavou.

,,Teď se budeme vídat nejspíš každý den tak bych to z tebe stejně dostala" zasmála jsem se.

,,Tak jo" pousmál se. ,,Měl jsem sestru. Byla hodná, milá, krásná a dokázala všem pomotat hlavu jen tím, že na něj mrkla. Taky byla slavná. Když se ke mě asi před 2 lety přistěhovala, protože nám umřely rodičem, každý den mi dělala krásnější. Vždy mi zvedla náladu. Asi před šesti měsíci měla v L.A. rozhovor. Když jela do hotelu, napálil to do ní nějaký opilí debil. On na místě zemřel a ona jela do nemocnice. Bojovala statečně, dokonce říkaly že by ji mohly za pár dní probudit, ale vše se to změnilo před měsícem. Měla zástavu srdce a doktoři ji nedokázaly zachránit" dořekl a podíval se na mě uslzenýma očima.

,,To je mi líto" řekla jsem a přitáhla si ho do náruče. 

,,Díky že jsi mě vyslechla, fakt se mi ulevilo" odtáhl se ode mě a usmál se. 

,,Říkala jsem ti to" usmála jsem se.

,,Co to máte dobrého?" sedl si k nám ten blonďák.

,,Ovocný koláč s želatinou, dáš si?" zeptala jsem se.

,,Jo" rozzářil se. Já se zasmála a šla do kuchyně.

Aktakys