GENETIA

XXXIII. - Virus se probouzí

Vysvětlovat, co dělá v mé posteli úplně vyřízený polonahý kluk je těžké. A já v tom absolutně neměla žádné zkušenosti, takže když jsem ráno stála před mámou a Lisou v kuchyni a snažila se jim vysvětlit, co viděly, když přišly ke mně do pokoje, šlo to vážně těžko.

„To snad nemyslíš vážně! Vždyť ho vůbec neznáš! Chytili tě kvůli němu! A ještě navíc není ani odsud!" Lisa byla vzteky bez sebe. Zneklidnilo mě, že na sebe vzala roli hlavy rodiny, ale měla pravdu, vysvětlovalo se to těžce a vysvětlovat okolnosti, za kterých jsme se s Martinem vlastně poznali a potkávali taky nebyl zrovna dobrý nápad.

„No, jenže mě zase zachránil." Zkusila jsem to znovu a prosebně se podívala na mámu, aby mi pomohla, ale ta z toho byla úplně mimo. Možná, že se už se trochu vypořádala sama se sebou a s faktem, že má dvě naprogramované dcery, ale zatím nevěděla, jak nahlížet s naprogramovaným cizím chlapem v pokoji své dcery.

„Chytili tě kvůli němu!" Opáčila naštvaně Lisa.

Noo to nebyla tak úplně pravda, ale musela jsem něco říct. Takže jsem si vybrala tu nejvíc bezpečnou věc. Svést to na spícího Martina.

„Hele, on se jenom trochu prospí, a potom zmizí." Slibovala jsem, ale Lisa vytřeštila oči a já si ani nechtěla domýšlet, proč si myslí, že se potřebuje prospat.

Ale vysvětlovat jí, že mi v posteli leží něco jako superman prostě nebylo možný.

„Lillianno! Já se z tebe zblázním!" Supěla Lisa.

„Proč tak vyvádíš? Nic tak hroznýho se nestalo!"

„Že ne? Skara Lilianno, jedna věc je vědět o sobě, ale druhá je, aby to věděli i ostatní! Hlídka není sranda! Je to přímá cesta na smrt, o to víc, když si naprogramovaná a nemáš tam co dělat. A to všechno jenom kvůli nějakýmu klukovi. Bože, já věděla, že jsi nezodpovědná, ale nenapadlo by mě, že až tak!" Zakřičela na mě. Překvapeně jsem na ni zůstala zírat. Lisa nikdy takhle nevybouchla, ani když jí máma opovrhovala.

„Jak jsem nezodpovědná?" Naštvala jsem se.

„Já nevím, kdo tady zmizel za hranice a ani by se nebyl vrátil, kdyby ho Joanne nepřitáhla zpátky. Ale fajn, pokud chceš porušovat pravidla a být chycená, tak prosím, ale nepřitahuj pozornost na nás! A Hope s Peterem z toho sakra vynech, protože zrovna Peter by mohl být první, kdo to odskáče a bude naprogramovaný! A to jen proto, že ty se nedokážeš kousnout a chovat se nenápadně!" Vyčetla mi.

Ale tohle bylo přeci všechno jinak. Ano, byla pravda, že jsem věci často nedomýšlela a dřív něco řekla, než nad tím přemýšlela, ale nikdy bych neohrozila Hope s Peterem.

„Za ten únos za hranici nemůžu!"

„Ne, nemůžeš za únos z města, jakmile si opustila poslední ulici Gentii, tak už si na výběr měla!" Lisa na mě prskala, jako kdybych byla ten nejhorší člověk na světě.

Nechápala jsem, co jí tak vzalo. Přiznávám, že včera s hlídkou jsem to přehnala. Ale moc dobře jsem si uvědomovala, jaký problém by byl, kdyby mě chytili. Nedělala jsem to naschvál!

Podívala jsem se na mámu, ale ta mlčela a pozorovala nás. Možná jsme na ni měly až moc temperamentu. Možná to bylo tím programem.

„Staráš se jenom o sebe." Řekla mi vyčítavě Lisa. Měla jsem pocit, že mi vrací trochu z opovrhování, které jsem k ní chovala po jejím naprogramování.

„Vážně? Podle tebe jsem sobec? Vzala jsem práci pro Joanne jen proto, abych mohla zrušit program a lidi už nemuseli být pod její vládou. Myslím, že je to dost velká oběť většímu dobru než tomu mému!" Vyprskla jsem.