Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 9.

,,Loret!" ozval se výkřik přes celé letiště. Loret se zastavila a s úsměvem koukala na svou tetu Caroline, kterou neviděla už několik let. Nebyla tam sama. Vedle ní postával její brazilský manžel Pablo a dcera Jasmíne, která byla ve stejném věku jako Loret, jen o pár měsíců starší. Caroline se za ní rozeběhla a silně ji objala. Její kudrnaté vlasy ji šimraly v nose. Musela se trochu sklonit, aby ji miniaturní tetička mohla omotat ruce kolem krku. Byla pořád stejná. Malá, ale krásná se svou opálenou pletí perfektně zapadala do místní komunitu a co si budeme nalhávat i se svou postavou ve tvaru hrušky. Široké boky, velký - ale pevný zadek, úzký pas a obří prsa. Bože, ona s nimi mohla rozbíjet ořechy.

,,Ahoj, teto," nechala se objímat od své skoro matky.

,,Jaký jsi měla let, drahá?" konečně ji pustila a ona se mohla nadechnout.

,,Vůbec o něm nevím, vše jsem prospala," nechala se nést k ostatním.

,,Všichni už se na tebe moc těšili. Jas, skoro dva dny nespí," otáčela se za někteří, zatímco šla ke zbytku rodiny.

,,Však já na ně taky," usmála se. Ještě ani nestihli dojít k ostatním a Jasmíne po ni skočila úplně stejně jako její matka, jen tentokrát se nemusela sklonit nýbrž natáhnout. Jasmíne byla o několik dobrých centimetrů vyšší než ona. Jedno však měly stejné. A to dlouhé černé vlasy.

,,Konečně jsi tady, musíme hodit řeč, až se zabydlíš," podívala se na svou sestřenici a vypískla radostí. ,,Tohle je úplně bomba," zas ji objala.

,,Zbyde nějaké objetí i na mě, nebo ji umačkáte dřív, než na mě přijde řada?" Pablo si připadal jako kůl v plotě, ale tak to je vlastně vždy. Jeho holky si ukrojí pokaždé největší kus dortu.

,,Ale to víš že ano ," přivítala se i s ním.

,,Neboj, vše bude zase v pořádku, tady na vše zapomeneš, uvidíš," pošeptal jí do ucha. Jeho hlas na ni působil tak, že tomu uvěřila. Každém jeho slovu se odrážela pravda. A tak to bylo vždy. Ačkoliv tento zarostlý muž působil přísně, za co mohly asi jeho temnotou nasáklé oči a ostré rysy v obličeji, nebo také hlas nabroušený jako břitva, vždy jí dodal neskutečně silnou pozitivní energii.

,,Děkuji."

,,Tak pojď, odvezeme tě domů," chytil ji jednou rukou kolem ramen a druhou vzal zavazadlo. Domů. Bude si muset zvyknout na to, že doma už není v New Yorku, s jejím otcem, Denisem, Laurou a celou partou. Tady bude nyní trávit všechen čas. A zvykne si. Začne pěkně od začátku, stane se novým člověkem a pohřbí starou, blbou Loret někam, kde už ji někdo nenajde.

Strýc s tetou bydleli kousek od pobřeží Ria v dvoupatrovém domku s malou zahradou, na které bylo až neobvykle moc dětských hraček. Zaujatě si je prohlížela, ale pak ji vyrušil hlasitý křik. Podívala se k domu, odkud vyletěl..., netušila, jestli je to holka nebo kluk. Vypadal jak kluk, ale zmalovaný byl jako coura z tuzexu a z dlouhých vlasů měl dva culíky. Každý na jedné straně. Jeden vysoko a druhý nízko. Potom z domu vyletěla malá tmavovlasá holčička se stříkací pistolí v ruce a křičela: ,,Vzdej se Megatrone, Optimus je vládce celého vesmíru." Mladík se za ni otočil, ale to neměl dělat. Zakopnul o bazének a letěl přímo na Loret. Byla to scéna jako zpomaleného filmu.

,,Pozór," mával rukama, jako by se chtěl pokusit létat. Než si Loret uvědomila, co se vlastně děje, byla tvrdě sražená k zemi, až si vyrazila dech. Zkoušela se nadechnout, ale nešlo to. Mladík z ní rychle slezl a pomohl ji do sedu, když si všimnul, že nemůže dýchat, snažil se jí pomoct.

,,Uklidni se a pomalu tahej kyslík do plic. Hlavně v klidu," ale Loret vůbec nebyla v klidu. Ještě nikdy si dech nevyrazila a ta bezmoc, která ji ovládla při každém pokusu o nádech, byla až příliš silná.

,,Poslechni ho, zlato. Bude z něj doktor," poradil Pablo. Loret se podívala chlapci do zelených očí. Takové neměla snad ani Esmeralda. Zavřela ty své a pomalu, po kouskách do sebe nabírala vzduch, až se její plíce roztáhly a ona se mohla nadechnout dosyta.

,,Super, promiň neviděl jsem tě," chtěl ji pomoct na nohy, ale ona do něho strčila. Měla sto chutí ho zabít a nic na to neměnilo ani to, že vypadal jako travestita.

,,Idiote! To jsi udělal naschvál?"

,,Jasně, já totiž normálně srážím holky k zemi, aby si vyrazily dech. Takhle navazuju kontakty," řekl s dost silnou dávkou sarkasmu. ,,Hele, neudělal jsem to schválně, už sem se omluvil. A pomohl jsem ti, i když ony by se ti ty plíce samy roztáhly," právě podkopl nohy sám sobě, což Loret rozesmálo, ale i tak se na něj zlobila.

,,Ser na to," sama se zvedla.

,,Jsem Armando Fernandez," natáhl k ní ruku. Podívala se na ni, ale nepřijala ji. Nechtěla se seznamovat - s nikým. Prošla kolem něj s kufrem v ruce, jako by tam nebyl.

,,Slušná výchova jí asi nic neříká," podíval se na Pabla.

,,Dej jí čas, má za sebou docela špatné období," poplácal ho po zádech. ,,A jdi si smýt ten bordel z obličeje," pousmál se.

,,Dios mio, já před ní byl takhle," chytil se za tváře. Vůbec si neuvědomil, že vypadá, jako by utekl z psychiatrie. Tím rozesmál všechny přítomné.

Loretina první cesta vedla do koupelny. Odložila čisté věci na skřínku a svlékla ty propocené. Byla jen ve spodním prádle, když někdo prudce otevřel dveře. Polekaně si jednou rukou zakryla prsa a druhou spodek. Vykřikla s Armandem skoro ve stejný okamžik.

,,Idiote, vypadni!"

,,Omlouvám se," zakryl si oči, otočil se a udělal prudký krok ven, ale narazil do dveří, až se skácel k zemi. Loret kolem sebe omotala ručník a šla ho zkontrolovat.

,,Blbec, debilní," štěkla. Klekla si k němu. ,,Hej, jsi v pohodě?"

,,To už jsem v nebi?" zamumlal, když pootevřel oči. Jakmile viděl Loret, odfrkl si. ,,Ne, jsem v pekle."

,,Ano, a já sedím na trůně," pousmála se.

,,Vždycky jsem věděl, že peklu vládne sexy baba," i jemu se rozšířily ústa, čímž ukázal svůj dokonalý úsměv.

,,Tak dobře, můžeš vstát a vypadnout, chci se osprchovat," zvedla se.

,,Jo, jen se chci umýt, nemůžu takhle do práce," pomalu si sedl a ukázal na svou tvář, která hrála všemi barvami.

,,Tak dělej." Přešel k umyvadlu, kde se pustil do odličování. Utřel si tvář do bílého ručníku a rozpustil vlasy. Loret nevěřila vlastním očím. Tak krásné vlasy nemá ani žena. Husté, kapku zvlněné, dlouhé pod lopatky a černé jako uhel, ale svým leskem byly schopný ozářit temnotu. Mohl klidně dělat reklamu na šampon. Ani jeho vzhled nebyl špatný. To mají všichni Brazilci tak nádherné rysy v obličeji. Ten jeho nebyl tak ostrý jako Pablův, ale rozhodně se neměl za co stydět. Vystouplou bradu a tváře mu zdobilo strniště. Oči velké jako studna i stejně hluboké byly orámované hustými, dlouhými řasami. Jediné, co mu ubíralo na kráse, byl křivý nos, ale možná si ho poupravil, když naboural do dveří.

,,Koupelna je jen tvá," s úsměvem prošel kolem ní a prohrábl si vlasy. ,,Jinak je fajn, že vím jaké máš tělo, když ještě neznám ani tvé jméno," hlasitě se zasmál.