Tančím Pro Tebe ✔

kapitola 12.

,,Takže z tebe bude doktor? Proč?" prolomila trapné ticho, které podle ni trvalo až moc dlouho.

,,Až mi řekneš proč jsi nechala tance, tak pak se ti svěřím já," opřel se o dost nepohodlnou židli v čekárně v malé nemocnici a odložil časopis, který si stejně prohlížel jen proto, aby zabil čas.

,,Nechci se ti s ničím svěřovat," odvrátila od něj zrak.

,,Tak pak nemůžeš chtít, že já se ti svěřím s tím, proč chci být lékař." A zas nastalo to trapné ticho. ,,Jsi vždycky tak odtažitá?"

,,Nejsem odtažitá," vrátila k němu pohled.

,,Ale ano, jsi," kýval hlavou, přitom koukal před sebe. Nikoliv na ni. ,,Chováš se jako ledová královna. Jako by za problémy, co tě přivedly sem, mohli všichni ostatní a ne ty." Ou, tak tahle pravda bolela.

,,Hle, víš ty co, nic o mně nevíš, tak neměj péči," odsunula se od něho o dobré dvě židle dál.

,,A vidíš to, zas ses urazila a odtahuješ se. Řekni mi, co jsem ti udělal, že jsi tak zlá, nebo to je jen tím, že mě prostě nemáš ráda?" podíval se na ni takovým divným pohledem. Jako by chtěl říct, že je to blbost, že jeho musí mít rád každý. Loret se zamyslela, ale ať hledala sebevíc, nenašla jediný důvod své averze na jeho osobu.

,,Máš hezčí vlasy než já," dala si před obličej noviny, aby neviděl její úsměv. Zaslechla ten jeho a to jí rozesmálo ještě víc, ale bránila se byť jen sebemenšímu zvuku, který by ji prozradil.

,,Takže mě nemáš ráda kvůli mým vlasům?" zasmál se naposled. ,,A víš co, já tě nemám rád, protože je máš zase delší než já. A dám ruku do ohně za to, že se usmíváš," najednou jí byly noviny vytrženy z ruky. ,,Věděl jsem to. Tohle je poprvé, co tě vidím se smát a sluší ti to. Proč to neděláš častěji?" poklekl k ní. Díval se jí do očí a viděl něco, co mu napovídalo, že ztratila důvod se usmívat.

,,Protože všechen důvod k úsměvu zůstal v New Yorku," tiše vyslovila.

,,Neboj, najdou se jiné, ale řeknu ti jedno. Nikdy jsem neviděl nikoho tančit jako tebe, neměla by ses toho vzdávat protože...,"

,,Armondo Chosé Estefan Fernandez," vyrušila je sestřička volající jeho jméno.

,,Bože, ty máš dlouhý jméno," pousmála se. ,,Počkám tady, tak dělej."

,,Jako by to záleželo na mně," poklepával si na čele při odchodu do ordinace.

Než se vrátil stihla Loret usnout na lavičce. Stál nad ni a usmíval se. Lehce do ni kopnul, ale nepomohl to, tak trochu přidal na síle. No, trochu. Normálně ji nakopnul do zadku, až leknutím upadla ze sedadla na zem. Koukala na Armanda, jak se nad ní usmívá s rukou v sádře a bílým obvazem kolem krku.

,,Fakt ji máš zlomenou?" vyletěla na nohy.

,,Naraženou," podíval se na ruku. Až teď si všimla, že je to dlaha.

,,Do prdele!" naštvaně si dupla.

,,Takhle se vy Američani omlouváte?" pozvedl k ní obočí.

,,Stejně je to tvoje vina, nechápu, co jsi v tom klubu dělal. Měl jsi být už dávno pryč," vyjela na něj. Naštvaná byla spíš na sebe než na něj, ale to si přiznat nechtěla.

,,Omlouvám se, nechtěla jsem ti narazit ruku. Takhle se to říká u nás," nebral na vědomí její rozhořčení. Prostě chtěl omluvu, ale ona se omluvit nechtěla.

,,Nebudu se omlouvat za něco, za co nemůžu."

,,Loret, já vím, že jsi to neudělal schválně," pokračoval dál ve svém monologu. Vlastně si jeli každý své sólo.

,,Nech toho, ty debile."

,,Nenechám. Tohle je totiž docela průser. Já jsem vytížený člověk. Musím se dostávat do školy a další věci, který ty nemůžeš pochopit a jelikož mám kvůli tobě ruku v prdeli, tak jsem v prdeli i já," zvýšil na ni hlas. Holčička si podle něj musí uvědomit, že svět se netočí jen kolem ní a jejich problémů.

,,V dlaze."

,,Co?" nechápal.

,,Nemáš ruku v prdeli, ale říká se tomu dlaha," zavtipkovala.

,,Neděl si  toho prdel!" zvýšil hlas ještě víc. ,,Její výsost si přijela z New Yorku ničit mi život, protože ten svůj si pohnojila na všech frontách. Dobře mě poslouchej. Zejtra ti začíná peklo. V půl osmé budeš u mě doma a odvezeš mě do školy. V pondělí a středu mě vyzvedneš ve čtyři a zbylé dny v pět. Pak mě odvezeš domu a dvakrát tejdně v pondělí a v pátek odvezeš mojí mámu k doktorovy. Vše, co jsem zvládal sám, bude na tobě!" každou větou se k ní přiblížil a když už byl úplně u ni, vyslovil skrz zuby: ,,Protože jsi mi narazila ruku, nemůžu řídit a já nehodlám jezdit MHD."

,,A nemám ti ještě chodit utírat prdel, nebo ti ho podržet, až půjdeš chcát? Nejsem tvůj otrok, takže jdi do hajzlu. Nezajímáš mě a ani tvé problémy. Mám svých dost!" strčila do něj otočila se a odešla. Bylo jí fuk, že právě nasedla do jeho auta a že ho tam vlastně nechala, ale co. On si pomůže a aspoň se odnaučí jí nakazovat. Měla v sobě takový vztek, že kdyby se jí momentálně postavil do cesty, neváhala by a přejela ho a k tomu by mu ostříhala vlasy přesně jako Milagros Ivovi v Divokém andělovi.

,,Ty krávo, máš moje auto!" volal na ni, ale ona mu jen ukázala prostředníček a jela pryč.

,,Chceš válku, kočičko? Budeš jí mít," vzal do ruky mobil a vytočil číslo. ,,Bueno noche, policia?"

Doma se vysvlékla a skočila do sprchy, aby ze sebe smyla ten vztek. Byla to rychlovka, ale dostatečná. Ulehla spokojeně do postele, zamotala se do deky a s úsměvem zavřela oči. Pomyslela si, jak to Armandovi nandala, že teď jde buď domů pěšky a nebo taxíkem, když se ozval zvonek. Šla otevřít, ale to už tam byla teta se strejdou a něco vášnivě řešili s policisty. Jeden z nich na ni ukázal a strýc poslušně kývnul hlavou. Policista vstoupil do domu a šel rovnou za ni. Něco jí říkal, ale ona mu nerozuměla ani slovo.

,,Co se to sakra děje?" zhrozila se, když jí nasazovali pouta.

,,Zlato, prý jsi měla ukrást nějaké vozidlo," tetička se bála její odpovědi. Frederik jí vyprávěl o jejím zatčením, takže tomu i trochu věřila.

,,Ten zasranej parchant!" vykřikla a trhla sebou, nato ji policista přitlačil víc k sobě a odvedl ji do policejního vozu. Za tohle mu ty vlasy vezme mašinkou!