Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 14.

První den v týdnu Loret začal tím, že musela odvést Armanda do školy. Po tom, co se mu rozbrečela do hrudi, by se nejradši zadupala do země. Ale to nic neměnilo na tom, že v tu chvíli byla neskutečně ráda, že tam byl. Právě zaparkovala před jeho domem. Byl malý, ale krásny. Zřejmě něco opravovali, nebo přistavovali, protože na zahradě měli roztahaný materiál. Zatroubila a chvilku počkala. Hodiny ukazovaly 7:25, takže měla ještě pět minut čas, ale i tak zatroubila ještě jednou.

,,Už jdu," pohodil zdravou rukou. Nastoupil do auta a ona chtěla nastartovala bez pozdravu. Nechtěla se s ním bavit, pokud nemusela. Rozjela se do neznáma.

,,Kam mám jet?" tohle byla situace, kdy s ním mluvit musela.

,,Květinko, budu tě navigovat. Po hlavní a pak vpravo," šibalsky se usmál, zrovna, když mu zvonil mobil. Podíval se na displej a zamračil se. ,,To je Jas," skouknul Loret.

,,A co já s tím?" štěkla.

,,Nikdy nevolá takhle brzo a už vůbec ne, když mám školu. Co může chtít?"

,,To zvedni a uvidíš," v duchu si myslela své. Podle ni se Jas Armando líbil.

,,No...? Co? Hned jsem tam!" zavěsil. ,,Otoč to. Jedeme k vám," byl nějak rozrušený.

,,Co se děje?" prudce vůz otočila. Na moment se ocitla v protisměru, kde na ni troubila auta, ale hned se zas zařadila do svého pruhu.

,,Můj šílený bratr ji otravuje. Přidej, prý je zfetovaný," zatímco na ni řval, aby přidala, volal policii. Věděl, jak moc je jeho bratr nebezpečný, když je v rauši.

,,Do hajzlu," zaklela Loret a dupla na plyn. Jela jako šílenec, ale New York a Denis ji naučil, jak se jezdí.

,,Zpomal, nebo nás zabiješ," držel se madla a zavíral oči, když s jekotem gum odbočila do její ulice. Armando si ani nevšiml, že už jsou skoro u nich. Prudce zastavili před domem a oba vyskočili z auta. ,,Ty nikam nejdeš, já to zvládnu," zastavil ji.

,,Jdi do hajzlu, je tam Jas, musím jí pomoc, s fetkama mám zkušenosti," odhodila ho a utíkala do domu. Dveře byly zamčené, takže je musel Armando vyrazit. Dva kopance stačily. Vběhli do domu, zrovna když zaslechli ženský výkřik plný strachu.

,,Jas," vykřikla Loret a utíkala po schodech nahoru. Armando šel hned za ní. Jenže i nestačil. Loret byla jako neřízená střela. Otevřela dveře Jasmínina pokoje a málem zapomněla jak se dýchá, když viděla, jak muž, co chtěl ublížit jí, ohrožoval Caroline zbraní. Ta malá chudinka si k sobě tiskla plyšáčka a plakala. Jasmíne ležela na zemi a z krvácela z ramene. Krev byla všude. Nikdy ji tolik neviděla. Srdce jí bubnovalo v uších jako ještě nikdy a ona se snažila zachovat klid, aby jim pomohla. To už byl v pokoji i Armando. Ve stejném šoku, jako byla Loret se přiblížil k bratrovi.

,,Chose, tohle nechceš udělat, je to tvá dcera," natáhla k němu ruku a velmi pomalu se přiblížil k bláznivému muži. Mluvil s klidem. Nesměl udělat nic, co by mohlo zapříčinit katastrofu.

,,Drž hubu, ty nevíš, co chci!" namířil pistoli na něj. Armando se ani nehnul. Sice vypadal klidně, jako by na něj denně někdo mířil zbraní. Loret se zatím pomalu blížila k Jasmín, nevypadala zrovna dobře. Chrchlala a klepala se šokem.

,,Kam si myslíš, že jdeš, čubko?" namířil tentokrát na ni. Tohle jediné ji New York nenaučil. Dívat se tváří tvář do hlavně smrtícímu nástroji. Hlasitě polkla a dala ruce vzhůru.

,,Chci jen zkontrolovat, zda je v pořádku," špitla. Chose se podíval na Jasmíne. ,,Není, stačí ti to takhle?" tím jí dal jasně najevo, že za ní nesmí. Jenže nečekal, že zatímco on kouká a míří jinam, se Armando natahuje po váze a vší silou ho praštil po hlavě. Chose sebou trhl, propustil Caroline ze svého sevření, ale to bylo vše. Zfetovaného můžete mlátit jak chcete, ale on to necítí.

,,Jdeš proti mně?" zařval a pustil se do něj. Uhodil Armanda zbraní do spánku, až upadl na zem. Zrak měl rozmazaný a v uších mu hučelo. Loret nezůstala pozadu. Hodila po něm skleněnou, sněhovou kouli. Trefila se do obličeje. Chose taky upadl na zem. Pistole mu vypadla z ruky, ale ani tohle ho nijak zvlášť neotupilo. Musel si dát dávku něčeho hodně silného, že měl takovou výdrž, ale Loret se nehodlala vzdát. Kopla ho do břicha a nařídila Jas a Caroline, aby utekly. Už se chytala pomoct Armandovi, když ji ten parchant chytil za nohu a stáhl k sobě. Dopadla obličej na zem a zlomila si nos. Bolest jí automaticky spustila slzy z očí a krev z nosu. Chytila se za něj a otočila se na břicho. Všimla si, jak uchopil zbraň a vystřelil. Chtěla něco udělat, ale nestihla to. Rána všechny ohlušila na několik minut. Děsivé ticho se neslo celým světem, jako by se právě držel nějaký celosvětový smutek.

,,Maminko, vstávej, prosím," plakala Caroline. Armando s Loret se podívali k ním. Jasmíne ležela na zemi, kolem ní se tvořila kaluž krve a ona v ní plavala. Caroline třásla s jejím tělem a její malá očička ronila ty největší slzičky na světě. Oba dva najednou vystřelili k nim. Z dálky šly slyšet sirény, ale vše už bylo zbytečné. Jasmíne byla mrtvá.

,,Ne, Jas," s pláčem vykřikl Armando. Loret objala Caroline tak, aby nemohla koukat na tu hrůzu. Přitom sama byla opařená šokem. Nevěděla, co má dělat. Měla by plakat, ale šok jí to nedovolil. Jen koukala na tělo a přemýšlela, zda je to pravda. Zda opravdu byla součástí něčeho tak hrozného? Zda vážně ta malá přišla o matku rukou svého otce? Dívala se, jak Armando pláče nad jejím tělem a došlo jí to. I on ji miloval. V tu chvíli do domu vtrhla policie. Když zjistili, že přišli pozdě, sklopili zbraně a koukali na mrtvé tělo. Sháněli se po vrahovi, ale ten stihl nepozorovaně utéct.

Seděli společně v sanitce, kde jim ošetřovali rány. Armandovi hlavu a jí nos. Ani jeden nepromluvil. On plakal, ale ona ne. Nějak se z toho stále nedokázala vzpamatovat. Nějak tomu nevěřila a to jí v pláči bránilo. Caroline a teta se strejdou byli v péči psychologa. Poslouchala tiché vzlyky, jenž vycházely z Armandova hrdla. Podívala se na něj. Hlavu měl sklopenou a v dlaních. Dlouhé prsty se proplétaly do jeho tmavých vlasů, které jakoby v tuhle chvíli ještě víc potemněly smutkem. Objala ho a až nyní to na ni dolehlo. Jas byla mrtvá! Vážně umřela a nechala tu po sobě dítě! Hlasitě se rozplakala, až se zajíkala. Cítila na svém těle jeho silné sevření, což v ní vyvolalo ještě větší pláč. Měla Jasmíne strašně ráda a teď je pryč. Už ji nikdy neuvidí. Nikdy!