Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 38.

„Tak a dost!“ vykřikl Armando. Bylo to vůbec poprvé, kdy takhle zařval na svou matku. Ale vážně už toho měl plné zuby. Už dávno byly pryč ty doby, kdy byl malý kluk a ona mu nakazovala. Už nepotřeboval zavázat tkaničky ani držet za ruku. „Pětadvacet let s váma trávím Vánoce, tak teď mám snad právo strávit je se svou holkou, která nedávno přišla o mé dítě a která bude mít doživotní problém s chozením. Bože, mami! Proč nedokážeš pochopit, že ta holka pro mě znamená strašně moc, že bych si ji chtěl třeba jedno vzít? To tě vážně nenapadlo, že ji doopravdy miluju!“ hlasitě se nadechl, protože si až teď uvědomil, že to zapomněl.

„Jsi na lásku ještě mladý a ta holka pro tebe není dobrá. Nelíbí se mi,“ v nervech skládá prádlo na jednotlivé hromádky, jenže měla takový vztek, že spíše kusy oblečení muchlala. „Jen se podívej, jaký jazyk ti narostl od té doby, co s ní chodíš.“ Byla to velmi temperamentní žena a dávala to najevo kdykoliv mohla. Každé slovo, jenž vyřkla, bylo nabyté energií.

„Mami, nech toho! Ježiši Kriste, jak mám ještě říct, že ta holka je pro mě důležitá. Copak ti Loret udělala, že ji tak moc nenávidíš?“

„Jo, co ti Loret udělala?“ přidal se k nim Miguel. V puse měl doutník, takže jeho mluva byla trochu ochrnuta.

„Ty se do toho nepleť!“ okřikla i jeho. Kdyby šla tahle žena do armády, hned by dostala hodnost generála.

„Je to i můj syn. Mám plné právo, se k tomu vyjádřit. Na rozdíl od tebe, já s tou dívkou mluvil. Je to skvělá holka a našeho syna miluje. Jsou spolu šťastní, takže jim to budeš přát a nebudeš jim bránit!“ tvrdě na ni ukazoval s doutníkem mezi prsty a křičel.
A ouha. Generálovy právě sebrali hodnost. Mária už se nadechla, že bude vzdorovat, ale Miguel ji zas zarazil.

„A bude tady ticho!“ otočil se na Armanda a řekl: „Běž za ní, synu,“ s otcovskou láskou ho poplácal po zádech, „a vyřiď jí, že jí přejeme hezké svátky.“ Armando kývl. Naposledy se podíval na matku, ta sklopila zrak.
Sebral dárek pro Loret a jel za ní.

.....

V nemocnici bylo celkem veselo. Loret měla plný pokoj. Byla tam Caroline s Pablem a společně s malou Caroline. Frederick, Lara, Carie, Týna a Sebastian. Všichni jí donesli dárky a dobrou náladu. Smáli se, až se za břicho popadali. Malá Caroline byla u Loret v posteli a pomáhala jí rozbalit dárky. Zrovna rozbalovaly ten od Lary.

„Počkej, ten si nech až budeš sama," natáhla k ní ruku, ale bylo pozdě. Caroline už roztrhla papír a Loret otevřela krabičku. Hned ji zas zavřela a hlasitě se vypískla. Tváře jí zčervenaly studiem. Jen doufala, že to malička neviděla.

„Zbláznila jsi se?“ vyjela na ni.

„Já zapomněla, co v tom je,“ začala se smát jak blázen.

„Ale bylo to hezky růžový. Jen to nemusí vypadat jako pindík,“ poznamenala Carolina. V ten okamžik všichni poznali, že v krabici se ukrývá robertek. Ozval se ohromující smích. Frederickovy dokonce tekly slzy po tváři, jak moc se smál.

„Ty jsi taková kráva, Bože, ty to vidíš,“ Loret se podívala k nebi.

„Co je to tu za sněm?“ v pozadí stál Armando. Ruce měl v kapsách a zhoupnul se na špičky. Neskutečně mu to slušelo. Tmavé džíny jako by byly šité přímo na něho a v bílém tričku vypadal jako Vín Diesel s vlasama.
Loret se musela kousnout do rtu, aby utlumila vzdych, který se dral ven. Bylo až nemožné, jak jí tenhle Bůh přitahoval. Sexuální napětí mezi nimi si našlo svou cestičku a ta byla víc než viditelná. Jako neonový nápis na motelu v noci na dálnici.
Koukal na ni s přívřenýma očima a usmíval se.