Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 26.

Jelikož Loret tušila, že Denis nepřijel sám, že ho do Ria doprovodil její otec, ani trochu se jí domů nechtělo. Stále byla naštvaná, za to, že dal přednost klukovi, který ji tolik ranil, před ní. I když to tak vůbec nebylo, ona si prostě myslela svoje. Proto jí Armando vzal na noc k sobě. Tetě napsala SMS, kde ji informovala, kde bude, aby se o ni nebála.

„Všichni spí, tak se prosím snaž být tiše,“ šeptal. Držel ji přitom za ruku a tahal přes pozemek plný stavebního materiálu.

„Proč přistavujete?“ řekla tiše.

„Moje máma myslí do budoucna. Chce mě a mou nastávající mít u sebe,“ zasmál se, „ale já se ještě ženit nehodlám. A hlavně až se to stane, nechci bydlet tady, ale je těžké jí to rozmluvit. Ona je taková...“ přemýšlel jak svou matku nejlépe popsat jediným slovem. „No, prostě vše musí být podle ni,“ jedním slovem to nešlo.

„Takže takovej můj otec v sukni,“ pousmál se v jeho těsném závěsu. Dívala se, jak odemyká, při tom ho držela oběma rukama kolem pasu.

„Možná, ale teď pšt,“ dal si ukazováček ke rtům. Jenže ona udělala něco, co nečekal. Políbila ho. Milovala dobrodružství a svádět ho tak, aby je u toho nikdo z jeho rodiny nenachytal, byla dost velká výzva. „Loret, uvnitř je má rodina,“ vzdychl, když cítil její dlaň ve svém rozkroku. Hladila ho přes oděv dostatečně silně. Cítil to. Znamení držela ve své dlani.

„To abychom byli potichu,“ stiskla ho, až slastně zakňoural.

„Jsi šílená,“ chytil ji pod hýžděmi a vysadil na sebe. Otevřel dveře, zas je zavřel, zamkl a v polibcích se přesunuli k němu do pokoje. Naštěstí bydlení sám v přízemí, takže nemusel projít kolem ložnice rodičů. Jen co se ocitli v pokoji za zavřenými dveřmi, opřel ji o zeď a dravě se jí přisál ke krku. Zaklonila hlavu. Nabrala do sebe vzduch, který se zasekl v hrdle, když cítila jeho jazyk na své bradavce. Přesunuli se na postel. Rozpul jí kalhoty a následně je sundal. Šlo mu to líp, než kdyby to dělala sama. Prudce si ji přesunul na sebe, čímž jí vlastně přenechal velení. Vysvlékla ho. Polibky bloudila po celém jeho těle. Vlasy ho hladil na holé pokožce, čímž mu dopřávala další rozkoš.

„Loret, sakra, co mi to děláš?“ ani se nemusel hlídat v hlasitosti. Jeho hlas byl díky zrychlenému dechu ochraptělý.

„Vychutnávám si tě,“ pozvedla k němu hlavu, kterou měla u jeho rozkroku. „Vadí?“

„Ani trochu,“ pousmál se. Spokojeně se uvelebil a vychutnával si její rty, jazyk, polibky a doteky na svém nejcitlivějším místě. Jenže si to její vychutnávání nemohl moc dlouho dovolit. Posadil se, čímž jí vlastně řekl, že je čas na změny. Posadila se na něj. V ten okamžik jí projelo něco jako brňavka. Jen tahle nebyla ani bolestivá, ani nepříjemná. Tahle jí dopřávala ten nejkrásnější pocit. I když se chvěla a měla chuť křičet, nechtěla, aby to skončilo a přitom se nemohla dočkat konce. A bylo to tu. S pohledem do jeho očí se pohybovala tak, jak jí tělo nařizovalo. Vše v ní se pomalu a jistě stahovalo do velikosti fazole, a pak se v jedné nanosekundě zas vrátilo do původního stavu. Sevřela ho silně v objetí jak rukama, tak nohama. Všechny svaly napnula, a přitom byla tak uvolněná, že se vznášel v prostoru. Hlasitě vydechovala a pomalu povolovala sevření. Podívala se na svého sexuálního Boha. Měla toho tolik na jazyku. Podle jeho hlubokého pohledu plného něčeho i on jí chtěl říct mnohé, ale jako by nechtěli tuto chvilku pokazit slovy. Políbil ji a pomalu si i s ní lehl.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ promluvil po pár minutách tichá a objímání.

„Ty, na cokoliv,“ prstem kreslila kolečka na jeho prsou.