Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 45.

ARMANDO

Co jsem to udělal? Tohle jsem nechtěl. Jsem takovej blbec. Jak jen to mám napravit? Ale sakra, co po mně chce? Chtěl jsem jet s ní. Chtěl jsem být s ní. To ona to nechtěla!

Armandova hlava byla plná výčitek. Jedna přes druhou se předháněla a přeřvávala.

„Sakra!“ vyskočil na nohy, vzal do ruky jejích portrét a mrštil s ním o zeď. Tím to nekončilo. Ačkoliv se snažil celou cestu domů uklidnit, nešlo to. Čím víc na to myslel, tím víc se cítil jako ten největší hajzl. Začal rozbíjet všechny věci, co měl v pokoji. Vše, co mu přišlo pod ruku se okamžitě ocitlo na zemi rozbité na malé kousíčky. Nikdy nikoho nenáviděl víc než nyní sám sebe.

„Co se to tady děje?“ do jeho pokoje vtrhl otec. S vykulenýma očima koukal na tu spoušť, jež způsobil jeho syn. Potom se podíval Armandovy do tváře. Viděl tam slzy. Hromadu slz. Hrudník se mu zběsile zvedal, pod nátlakem rychlého dechu a ruce třásly vzteky. Bylo načase vzít věci do otcovských rukou. Chápe, že mu Loret chybí, jako všem, ale nejde, aby se utrápil k smrti. Ona se vrátí. Jednoho dne ano.

„Jdeme,“ řekl a odešel. Armando ho nechápal. Žádné kázání, nadávání do blbečků… Nic. „Nebudu na tebe čekat věčně,“ zavolal otec. Šel tedy za ním. Následoval jeho kroky až k autu, do kterého následně nastoupil. Sledoval otce, jak otáčí klíčem a rozjíždí se do neznáma. Za celou dobu jízdy se na něho nepodíval a nic neřekl. Armando se chtěl několikrát zeptat, kam jedou, co to má znamenat, ale to tichu bylo nějakým záhadným způsobem uklidňující.

Dojeli na odlehlou pláň, kde uprostřed stála rozestavěná dřevostavba, Vystoupili z auta a zastavili se před ním. Nyní už musel otec promluvit.

„Znám jednu ženu. Manžel jí umřel před rokem na rakovinu a ona zůstala sama se čtyřmi dětmi. Ten chlap neměl žádnou pojistku, takže se dostala na samé dno. Rodina se jí zřekla už když před svatbou. Nechtěli, aby si vzala někoho jiného, než koho jí oni vybrali, a tak byla úplně sama. Před několika týdny jí nějací vandalové hodili do domu zapálenou lahev. Nebýt její rychlé reakce, všichni by zahynuli. Zachránila jak sebe, tak děti. Avšak dům shořel na popel. To jediné, co jí zbylo, ztratila kvůli nějakým blbcům. Teď přebývá s dětmi v těch nejlevnějších ubytovnách, kde jsou bezdomovci, narkomani a šlapky. Rozhodl jsem se té ženě pomoci, atak jí stavím dům,“ odvyprávěl příběh matky samoživitelky a podíval se na syna. „Pokud ti přijde, že máš problém, zamysli se. Po světě chodí dost lidí, kteří by dali cokoliv za to, aby měli to, cos ty rozbil. Pokud si myslíš, že tvůj problém je neřešitelný, tak se můžeš sebrat a odejít, ale pokud jsi mé krve, víš, že tvůj problém má řešení. Chce to jen čas a on se vyřeší. Zůstaň a udělej něco pro dobrou věc,“ poplácal svého syna po zádech a podíval se na něj jako muž na muže. Bral ho jako sobě rovného.

„Pokazil jsem to, tati,“ sklopil zrak. „Choval jsem se jako idiot. Místo toho, abych jí řekl, jdi, já počkám, hádal jsem se. A ke všemu jsem se vyspal s jinou. Loret včera volala a ta druhá to zvedla.“ Hlasitě se nadechl. V tom jednou jediném nádechu byla všechna bolest a zklamání, co v sobě měl. Styděl se před sebou, styděl se před Loret a styděl se před otcem.

„Čas léčí všechny rány. Zkus jí zavolat, napsat, vysvětli jí to. Pošle tě do dalekých cest, ale aspoň jsi to zkusil a zkusíš to znovu. Rok je dost času, aby vychladla. Na lidi, jako je Loret se nezapomíná. I máma už si na ni zvykla, budeš to mít těžký, pokud si vybereš jinou. Tu už ti matka neschválí,“ zasmál se.

„Myslel jsem, že bych za ní mohl jet a promluvit si s ní z očí do očí.“ S tím otec nesouhlasil. Nepřišlo mu to jako dobrý nápad. Loret ho tam nechce z nějakého důvodu a pokud ví o jiné ženě, nebude ho tam chtít o to víc.

„Blbost, synu. Zabije tě, jen co tě uvidí. Dej tomu čas. Pojď půjdeme postavit domov jedné skvělé rodině,“ chytil ho kolem ramen a táhl ke stavbě.

LORET

Mobil nepřetržitě vyzváněl a vibroval. Už tomu bylo víc jak hodinu a Loret ho odmítala zvednout. Věděla, že to je Armando, aniž by se na něj podívala, ale za to, co udělal pro ni přestal existovat. Přečetla si zprávy, kde stálo, jak ji miluje, že jí chce vidět a že se jí omlouvá. Samá lež a umělý cukr, ze kterého se jí dělalo zle.

„Vážně s ním neprohodíš ani slovo?“ zeptala se Emily.

„Kdy máš jít na tu operaci?“ Nechtěla se k tomu vyjadřovat, tak změnila téma.

„Za několik týdnů. A víš o tom, že dokud mu to nezvedneš, bude volat a já z toho zešílím?“ posadila se a přivřela na svou novou kamarádku oči.

„Jak můžeš být tak v klidu, když tu operaci nemusíš přežít?“ Zas změnila téma.

„Protože než žít takhle,“ ukázala na svou tvář, „radši nežít vůbec.“ Emily čekala náročná operace, jenž by jí mohla přinést novou tvář a také cit do zraněných míst, ale jelikož jde o důležité nervy, jenž jsou propojeny se srdcem, může se stát, že vyhasne, jako svíčka a už jí nikdo nenahodí, pokud se nervy poruší. S tím byla obeznámena a na vlastní riziko toto podstoupi.

„Podaří se to, věřím tomu. Potom spolu půjdeme někam na diskárnu a zatrsáme si, až teda budu mít v pohodě nohu,“ cukla k ní a zamračila se.

„Hodláš si najít jinýho chlapa, když toho součastnýho ignoruješ?“ nevzdala se.

„Není součastnej, rozešli jsme se, než jsem odjela,“ otočila se na bok, čímž jí dala jasně najevo, že s o Armandovi mluvit.

„Tak proč tě teda tak žere, že ohnul jinou. Loret, zvedni mu prosím tě ten mobil a promluvte si. Už mi z toho vážně vibruje i mozek. Ber to jako moje poslední přání. Kdo ví, třeba tu operaci nepřežiju,“ pokrčila rameny. Zkoušela na ni citové vydírání.

„Ty jsi taková…,“ otočila se k ní a hodila po Emily polštář.

„Nechci s ním mluvit, nechci ho už ani vidět, mezi námi už nic není a nikdy nebude. Je ti to jasný!“ zvýšila na ni hlas.

„Dobře tak to ti nebude vadit, když udělám tohle,“ rychle vstala, ukradla jí mobil a přijala hovor, pak začala potichu hekat. Zaslechla, jak na ni Armando volá, ale ona pokračovala. Loret v šoku vykulila oči.
,,Típl to," koukala na displej. Pokrčila rameny, položila mobil Loret na postel a lehla si do té svojí. ,,Jo, a děkovat mi nemusíš." Jenže Loret si nebyla jistá, zda jí za tohle děkovat vůbec chce.