Tančím Pro Tebe ✔

kapitola 43.

„Slečno Loret, tady je Váš pokoj. Není to žádný luxus, ale tady ho stejně nepotřebujete,“ sestřička kolem třiceti let, otevřela dveře a uvedla je do malého pokoje, kde bylo vše ze světlého dřeva. Podlaha, skříně, stolky u postele... u dvou postelích. Na jedné ležela dívka. Byla k nim zády a nejspíš spala. Zabrala si postel u okna, vedle kterého stála kytka, nejspíš uměla. „Tohle je Vaše spolubydlící. Emily, máš tu novou spolubydlu,“ docela hlasitě řekla, přitom si upravila své blond vlasy. Dívka se však ani nepohnula. Zřejmě vážně spala.

„Ani trochu mě to nezajímá.“ Takže nespala. Loret se podívala na Freda a stáhla rty do úzké linky. Fred kývl hlavou na znamení toho, že to bude dobrý, že ta dívka je jen vyčerpaná.

„Musíte jí omluvit. Má ze sebou špatné dny,“ pousmála se sestra, ale její úsměv byl takový, jako by dívka neměla dobrý den hodně dlouho.

„Nechtěla byste to vyhlásit rozhlasem?“ Dívka se prudce otočila k nim, tím ukázala svou zjizvenou tvář. Polovina z ní byla samá zarudlá jizva a puchýře měla jeden vedle druhého. Dosahovalo to až k oku, které měla zavřené. Určitě ho nemohla otevřít a kdyby ano, neviděla by na něj. 
Loret zalapala po dechu. Ač nechtěla, šok nezakryla. „Nečum, ty krávo!“ prskla na Loret a podívala se na ni. Ta kmitala pohledem ze strany na stranu, ale nakonec stejně skončila u dívčina obličeje. I když si v duchu říkala, že by neměla zírat, nemohla si pomoct.

„Omlouvám se,“ sklopila zrak. Bylo jí Emily líto. Podle druhé poloviny tváře, poznala, jak byla dříve krásná. S pronikavě modrým okem, jako moře v Karibiku a blond vlasy tvořící prstence v půli hlavy mohla vyhrát Miss Word. Dřív… předtím, než se z ní stalo tohle.

„Strč si ty omluvy do hajzlu!“

„Emily, dost!“ okřikla ji sestřička. „Loret ti tvé trápení nezpůsobila, takže se chovej tak, aby se nemusela cítit, že ano!“ Najednou ze sestřičky byla úplně jiná paní. Taková rázná a tvrdá.

Emily se otočila zpět do pozice v jaké byla a přehodila si deku tak, že jí skoro nešla vidět hlava.

„Můžete si vybalit a ubytovat se. Až tu bude doktor, zavolám Vás,“ mile se usmála a odešla. Podivuhodné, jak rychle měnila pohledy a chování. Možná jen klamala dojmem, ale najednou z ní zas byla laskavá paní.

„Chceš pomoct,“ zeptal se Fred a posadil se na postel. Matrace se pod ním propadla skoro až k zemi. „Tak tady umřeš na záda,“ zmáčknul měkkou matraci. Loret měla radši tvrdou.

„Zvyknu si,“ odložila berle a otevřela kufr. Začala vyndávat oblečení a skládat ho na postel.

„Jak ti je?“ chytil ji za ruku, tím ji donutil zastavit se a konečně se v myšlenkách vrátit k Armandovi.

„Nijak zvlášť dobře. Mám výčitky. Možná jsem sem neměla jezdit. Tolik jsem tomu obětovala,“ s hlasitým povzdechem se posadila k otci. Ten ji objal kolem ramen a přitiskl k sobě. Položila si hlavu na jeho rameno a zatlačila slzy.

„Armando to pochopil, určitě na tebe počká,“ uklidňoval ji.

„To si nemyslím. Ale tati, tady nejde jen o něj. Co Caroline, je ještě tak malá. Přišla o matku… Jak si ta chudinka vysvětlí, že i já jsem ji opustila?“

„Mluvil jsem s ní a vysvětloval jsem ji, jak to je. Zdálo se, že to chápe,“ opřel si hlavu o její. Neuměl si ani představit, jak se jeho milované dítě musí cítit. Chtěl jí pomoci, ale netušil jak. Jak jen ji zbavit těch utrápených očí? „Půjdeme ti vybalit a já se pak půjdu ubytovat k sobě do pokoje. Kde že to je?“ koukal do plánku, který dostal na příjmu. Měl za to, že je inteligentní, ale tohle nechápal.

„Musíš až úplně do posledního patra. Tam jsou pokoje pro doprovod. Koukej,“ převzala mu plánek a začala mu vysvětlovat jednotlivá oddělení. Tak trochu mu tím snížila sebevědomí. Sledoval, jak zaujatě vysvětluje a pak nepozorovaně shlédl mladou Emily. Té dívce nemohlo být víc než šestnáct. Co se jí asi tak mohlo stát, že je její obličej tak zohavený? Přemýšlel nad tím. „Tati, vnímáš mě?“ drcla do něj,“ když si všimla, kam kouká, podívala se taky. Neměla z té dívky dobrý pocit. Jako by kolem ní byl temný mrak, ze kterého šlehaly blesky a pršel mohutný proud vody. Určitě jí doprovázel na každém kroku. Najednou bylo v pokoji až moc velké ticho. Dcera s otcem se na sebe podívali. Oba si byli vědomi, že by měli dělat něco jiného než špehovat tajemnou Emily, tak začali vybalovat, protože jen čekali na to, až se k nim otočí a seřve je na první dobu.

ARMANDO

„Tohle prostě není normální. Můj nejlepší student a má za pět,“ profesor a zároveň jeden z nejlepších chirurgů v Riu se nevěřícně díval na Armandův test, přes který byla tučně a červeně nedostatečná. „Jste snad zamilovaný nebo co?“ pozvedl obličej a skrz své moderní dioptrické brýle se podíval na mladíka, kterého prostě nepoznával. Zvedl se ze své pohodlné židle a posadil se roh stolu. „Já čekám,“ pozvedl obočí.

„Ne, pane. Jen mám menší osobní problémy,“ sklopil zrak, aby nebylo poznat, že lže.

„Takže ano. Ach Armando,“ hlasitě si povzdechl a kroutil hlavou. „Ženy jsou mocné čarodějky, ale stojí Vám tahle magie za to, abyste kvůli tomu kašlal na něco, co je pro Vás tak důležité?“ postavil se, udělal jeden malý krok k němu a koukal na něho jako na muže, jenž si prožíval něco, co mu je známo.

„Já se snažím.“

„Ale to je málo,“ položil mu ruku na rameno. „Podívejte, Já jsem tenhle test nikdy neviděl a vy také ne. V pátek tu zůstanete déle a ukážete mi, že tohle,“ roztrhal test a hodil ho do koše, „není chyba.“ Armando jen zíral. Netušil, proč to pro něj profesor udělal, ale byl mu neskutečně vděčný.

„Slibuju, že to není chyba a moc děkuju,“ usmál se, jako by mu až nyní došlo, co se stalo. Špatná známka by mu pokazila celý průměr.

„To doufám. A dejte se dohromady. Žen je na světě hodně, ale sny… Sny se nedají vyměnit za jiné. Na shledanou, Armando,“ zas se posadil za katedru a projel si prsty své šedivé vlasy. Usmál se, co ho dělalo mladším a sympatičtějším.

„Na shledanou, profesore, a ještě jednou děkuji,“ odcházel s tím, že měl ten muž pravdu. Má si nechat zkazit život? Byl si jist, že už nikdy se s nikým nebude cítit tak jako s Loret, ale nemůže kvůli ní přijít o vše. Musí se vzpamatovat. Ona se rozhodla a on musí také. Nasedl do auta. Vytáhl mobil. Smazal její telefonní číslo, fotky a videa s ní, a dokonce i zprávy. Kapitola jménem Loret byla definitivně ukončena.

Ahoj lidičky,

Za prvé se moc omlouvám, že nevyšla dlouho kapitola, ale nějak jsem neměla náladu psát a nebyl ani čas.

Za druhé, určitě jste si všimli, že je tahle kapitola rozdělena na Loret a Armanda. Takže to znamená, že to tahle bude častěji. Někdy se může stát, že bude kapitola jen z jednoho pohledu, ale určitě budete mít přehled o Armandovy i Loret. Zatím páčko a snad brzo Na shledanou