Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 27.

„Loret, přestaň na mě tak koukat jsi jak čokl, co si právě poprvé užil. Máš stejně blažený výraz,“ zařadil rychlost a přidal plyn.

„Blažený výraz mám, protože jsi se mě zastal. Pohádal jsi se kvůli mě s matkou. Ne, že bych měla radost z toho, co se stalo. Jen prostě, to, cos tam řekl, bylo jako bys to myslel vážně.“ Jen to dořekla, sešlápl prudce brzdu. Kdyby Loret neměla bezpečnostní pás, naráz do čelního skla by nepřežila. „Co to kurva děláš?“ vyjekla.

„Jako by? Myslíš si snad, že si dělám prdel?“ zařval na ni. Až teď si všimla jsem, jak je nahněvaný. Svaly v obličeji měl napnuté, jako primadona po botoxu a zorničky rozšířené. Znala ten pohled. Takhle se na ni koukal otec a její princ jí ho nyní připomínal.

„Ne,“ špitla a sklopila zrak. Stejně tak jako, kdyby tam byl místo Armanda její naštvaný otec.

„Sakra,“ zaklel už o dost klidněji. „Loret, zlato, promiň, nechtěl jsem na tebe křičet,“ chytil ji za bradu a pozvedl obličej, tak aby ji viděl do očí. „Myslel jsem vážně to, co jsem řekl. Vážně si nás dva umím představit v budoucnu. My dva v malém, ale krásném domečku. Naše dítě by se houpalo na houpačce, kterou bych mu sám postavil, s malou Caroline by spolu vyvádět samé blbosti. Úplně nás tam vidím,“ pousmál se.

„Vážně?“ nadšeně se nadechla.

„Vážně.“

„Ale jsme spolu teprve,“ zamyslela se a začala počítat na prstech.

„To je mi fuk, cítím to tak a to je pro mě podstatné. Takže žádné jako by, ale doopravdy. Moje matka to nakonec pochopí a otec to neřeší,“ lehce ji políbil na tvář. „Teď mi řekni něco o svém otci. Jaký je?“

„Podle mě stejný jako tvá matka, ale neboj, já tě nedám,“ položila ruku na jeho stehno, zatímco startoval.

„A matka?“ zarazil se. „Ježiši, promiň, jsem blbej. Zapomněl jsem, že...“ nechal větu otevřenou.

„V pohodě, cos nepoznal, nechybí ti. Moje matka...,“ vydechla. „Otec o ní moc nemluví. Jediné, co vím, bylo, že milovala tanec a uměla krásně zpívat. Prý jsem jí podobná, slyším to z každé strany,“ vyprávěla, jako by četla knihu. Jisté emoce v ní slovo matka vyvolávalo, ale nikdy to nebylo tak silné, jak by čekala a to právě proto, že ji nepoznala. Nejde si vytvořit vztah k fotkám a videu nebo k vyprávění.

„Tvůj otec mě nejspíš bude nenávidět, co,“ neptal se, on konstatoval fakta.

„S tím počítej,“ hlasitě se zasmála. „Bože, my jsme případ. Tvá matka nenávidí mě a můj otec tebe a to tě ještě neviděl.“ to rozesmálo i jeho.

Zaparkoval auto, podíval se na Loret s usmál se nuceným úsměvem. Nastala chvíle, kdy se musí podívat pravdě do očí.

„To snad není možný,“ podrážděně řekla a koukala z okénka.

„Co?“ podíval se tím směrem.

„Je tam i Denis. Ten kluk s kšiltovkou,“ dívala se, jak Amandou pozoruje Denise naklonění skrz ní, tak, že ji přitom tlačil na prsa. Pak se otočil k ní a řekl:„V pohodě, jsem hezčí.“

„Ty jsi pako,“ se smíchem ho od sebe odstrčila a vylezla z auta, ale když se střetla pohledem se svým otcem. Odvaha ji opustila. Byl nahněvaný, to nešlo přehlednou. Jenže ona taky. Už jen kvůli tomu, co řekl Pablovi. Ona není nezodpovědná. Počkala na Armanda, chytila ho za ruku a společně vykročil na zahradu, kde byly úplně všichni. Malá Caroline je s radostí vytáhla, jako by je neviděla týdny. Rozeběhla se k nim se šíleným výkřikem.