Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 18.

Loret se snažila dovolat Denisovi, ale jeho číslo bylo nedostupné, tak se tedy rozhodla pro Laura.

„Čau zlató," protáhla písmenka a usmála se.

„Jak si to představuješ! Co sis vůbec myslela?" ječela jí do ucha. „Takovou dobu ses mi neozvala!"

„Já vím, já vím, omlouvám se. Vážně mě to moc mrzí, ale musela jsem se dát dohromady," máchala rukou. „Mám pro tebe, a vlastně celou bandu, takovou nabídku. Co takhle přiletět za mnou a nakopak prdel jedny namachrovaný patřičce?" usmála se, protože si byla jistá, že Laura už v hlavě plánuje sestavu.

„No do prdele, to bude bomba!" křičela jak pominutá.

„Že skáčeš na posteli?"

„Jo, skáču na posteli, ale počkej," uklidnila se. „Bez Denise to nebude ono."

„Já ale neřekla, že to bude bez Denise," rozzářila se. Nemohla se dočkat, až se jejich rty zas spojí.

,,No tak to je na posrání, ty krávo, já z toho snad zhubnu sto kilo a pak dvě stě naberu."

,,Podle to ho jak dýcháš, máš spíš zaděláno na infarkt. Hele, musím končit, ty se postarej, aby tu byli všichni, zatím," usmála se a zavěsila.

,,Máš z něčeho radost?" zeptala se malá Caroline, připravená vyjet do školky. Loret zastrčila mobil do zadní kapsy a šla k malé.

,,Ano, ale pšt, nesmí se to nikdo dozvědět, takže to bude naše malé tajemství," přiložila si prst k ústům. Caroline vykulila oči a rychle zakývala hlavou nahoru dolů. Naznačila, že si zamyká rty a zahazuje klíč. ,,Seš moje šikovná holka," pochválila ji a nastavila ruku. Caroline do ni vložila tu svou maličkou a společně vyšly z pokoje.

V dolním patře se střetla s Pablem. Smutek měl stále vepsaný v obličeji, ale pořád na tom byl lépe než teta. Ta nevylezla několik dní z pokoje.

,,Loret, mohl bych s tebou mluvit?" mile se na ni podíval.

,,Ano, ale už mi moc času nezbývá," podívala se na hodinky.

,,Neboj, nezdržím tě moc dlouho."

,,Car, počkej na mě na zahradě." Malá poslechla a utíkala na klouzačku.

,,Jen bych ti chtěl říct, jak moc nám pomáháš. Víš, teta je z toho všeho ještě moc smutná a nebudeme si nic nalhávat. Péče o domácnost, club, Caroline... To vše jde mimo ni a ty ses toho zhostila, aniž by se ti někdo prosil-"

,,Ale nech toho, vy jste mi taky dali domov. Nevadí mi to, dělám to ráda, nemusíš mi děkovat," skočila mu do řeči.

,,A právě za to ti děkuji. Podle tvého otce jsi se stala nezodpovědnou, ale já s tím nesouhlasím. Nevím, co jsi udělala, ale rozhodně nejsi nezodpovědná," z důrazem řekl. ,,Jsi úžasná a tvůj otec to pochopí, neboj, mám tě moc rád," silně ji objal. Přesně tohle potřebovala, protože to, co se právě dozvěděla, jí otřáslo. Netušila, že si tohle o ni myslí, myslela si, že je na ni otec pyšný, kord, když věděl pravdu. Tohle zabolelo. Takže z Denise se pro něj stal šikovný a talentovaný hoch a ona je nezodpovědná. Normálně ji vyměnil. Našel si syna, kterého si vždycky přál a na ni se vybodl, protože byla přesným opakem, toho co chtěl. Ač ji slzy pálily v očích, přísahala, že nebude plakat. Ať si je pyšný na Denise, na toho, co ji dostal do problémů. Žárlila, ano, žárlila na něj, Ukradl jí otce!

,,Není zač, strejdo, ale vážně už musím, nebo přijde Car pozdě do školky a Armando do  školy," usmála se a odkráčela rychle pryč, aby si strýc ničeho nevšiml, ale ten hněv a zklamání v očích nešel zamaskovat a už vůbec ne falešným úsměvem. Sledoval její vzdalující se záda a hlasitě si povzdechl.

,,Chudák malá," kroutil hlavou a šel za svou truchlící ženou.

...................

,,Armando už stepoval na chodníku, když Loret přijela s jeho vozem, ze kterého se ozývala hlasitá hudba.

,,No to je dost. Máš deset minut zpoždění," poutal se.

,,Sorry, kámo, ale měla jsem vážnou debatu se strejdou," stáhla rádio a rozjela se

,,A vo co šlo?" vyzvídal.

,,Nestarej se," odsekla.

,,On ti snad vynadal?"

,,Ne."

,,Tak tě vyhodil?"

,,Ne."

,,Tak se stěhujou?"

,,Ne, a nech toho. Neřeknu ti to!"

,,Ale já to chci vědět. Cuká ti oko a koušeš si rty, což znamená, že jsi nasraná," prohlížel si ji, co v ní vyvolalo ještě větší vztek. Prudce zajela ke kraji a zastavila, až se Armando přehoupnul k čelnímu sklu. ,,Kurva, zbláznila ses?" 

,,Ne! ale můj otec jo. Podle něj jsem nezodpovědná. Aspoň tak to řekl strejdovi. Já jsem nezodpovědná a Denis - ten, kterej mě do všeho dostal, je skvělej hoch," začala řvát jak šílená. Hlasitě do sebere nabírala vzduch, ale i tak měla pocit, že se dusí. Očích se jí leskly slzy a několik z nich rychle vyskočilo na její tvář. ,,To kvůli němu jsem byla v base a kvůli němu jsem dostala domácí vězení a prospěšky. To kvůli němu jsem zabila své dítě. To on vykradl tu jachtu a nechal mě tam, zbabělec jeden! A teď se z něj může můj táta posrat i přes to, že ví, co mi udělal!" Hlasitě se nadechla. Koukala do Armandovi šokem zkamenělé tváře. Tohle nevěděl a teď, když to ví, nebyl si jist, jestli o to stál. Koukal na ni, jak studem otočila hlavu ven z okénka a tiše vzlykala. Pohladil ji lehce po rameni a řekl: ,,To mě mrzí, Loret. Nevěděl jsem-"

,,Jasně, že nevěděl, jak jsi taky mohl," tichým hlasem mu vstoupila do řeči, utřela si slzy do rukávu od trička. ,,Už ani nevím, jestli chci Denise vidět. Vím, že za to nemůže, ale..., sebral mi tátu," podívala se na Armanda a spodní ret se jí rozklepal ještě víc.

,,Máš ještě mě," vyslovil a pohladil ji po tváři, čímž jí setřel nové slzy.

,,Děkuju," na nic nečekala a objala ho. ,,Mám nápad, seru dneska na školu. Co bys chtěla dělat?" odpoutal se od ni. Chvilku přemýšlela a pak se usmála.

,,Chci vidět tu obrovskou sochu Ježíše a rovnou si prohlídnout park Tujico, chci se projít po Copacabanách." To bylo trochu víc, než očekával, ale budiž, pokud jí to rozveselí, tak do toho jde.

,,Tak jo," otevřel kaslík a vyndal nůžky. ,,Roztřihni to a sundej mi tu dlahu," natáhl k ní zraněnou ruku.

,,Jsi blbej?" vyděsila se.

,,Možná, ale nehodlám tě navigovat po celém Riu. Lidi tu jezdí jako hovada, takže dělej, pak si doma vyrobím novou," natáhl k ní nůžky. Loret jen kroutila hlavou, ale nakonec začala, už špinavý obvaz, stříhat.

,,Tak co, bolí?" stáhla obočí.

,,Hele, ani ne, jen je docela ztuhlá," pomalu s rukou pohyboval. ,,Stejně mi ji měli příští týden asi sundat," pokrčil rameny.

,Jasně. Po dvou tejdnech. Nestuduju medinu, ale to neznamená, že jsem blbá a stejně je divný, že tě to nebolí," zamračila se, když viděla Armandův šibalský úsměv. Chvilku přemýšlela. Něco ji napadlo, ale to by neudělala. Nebo ano? ,,Ty parchante, tys to na mě nahrál!" Armando už to nevydržel a začal se smát, až se málem udusil.

,,Sorry, kámo, chtěl jsem tě jen potrestat," bránil se, když do něj začala bouchat pěstí. Nicméně jí to rozveselilo, co byl účel.