Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 25.

,,Copak vás bolí, slečno?" zeptal se postarší lékař Loret. Nevnímala ho. Koukala na Armanda v zelené pracovní uniformě a usmívala se na něj. Tři dny ho neviděla a tak se rozhodla jednat. tedy v jejím případě lhát. ,,Ehm, já vím, že naši studenti jsou větší fešáci, než jsem já, ale myslím si, že si také zasloužím trochu Vaší pozornosti," s úsměvem ji napomenul, když si všiml, kam kouká.

,,Omlouvám se. Ruka," natáhla ji, ,,tedy zápěstí."

,,Co jste dělala?" lehce uchopil její úplně zdravou ruku do těch svých a kontroloval ji.

,,Upadla jsem." Lež, lež, lež. Armando jen kroutil hlavou a snažil se svůj usměvavý obličej schovat za desky.

,,Bolí vás tohle?" ohnul zápěstí.

,,Ne."

,,A tohle," stiskl ho.

,,Ne, asi to nic nebude, co?" pokrčila rameny a usmála se.

,,Asi," podíval se na ni, jako by tušil její pravý důvod návštěvy na pohotovosti. ,,Armando, pro jistotu doprovoďte slečnu na rentgen." A bylo to jasné, prokouknul ji.

,,Slečno, prosím, tudy," otevřel dveře a nastavil ruku ven. Loret si skousla ret a seskočila z lehátka, přičemž se úplně normálně zapřela údajně zlomenou rukou. Doktor jen kroutil hlavou, ale usmíval se. Mladá láska, kdo by jí bránil.

,,Na shledanou," rozloučila se a jen co se za ní zavřely dveře, usmála se a políbila toho, kvůli komu tohle vše podstoupila.

,,Ty jsi hrozná," zamumlal do polibků.

,,Jak jinak se k tobě mám dostat."

,,Chtěl jsem dneska přijít do klubu," chytil ji za ruku a táhl do malé místnosti na úklid.

,,Ty zvrhlíku," šibalsky se na něj podívala, potom co si prohlídla místnost.

,,Ty jsi zvrhlík. Nechci to tady s tebou dělat, jen nechci, aby nás spolu někdo viděl. Primář je pro všechnu srandu, ale člověk nikdy neví. Mám ještě něco doma, ale až to dodělám, přijdu za tebou do klubu, slibuju." Jelikož byl v posledním ročníku, měl toho moc a nějak nestíhal plnit školní věci a do toho stíhat Loretino tempo.

,,Ach jo. To je voprus, chybíš mi," lehce si dupla.

,,Už je to tu zas?"

,,Co jsem udělala?"

,,Nemáš to co chceš a nafukuješ se jako žába," chytil její bradu mezi prsty a zakymácel jí s hlavou. ,,Taky mi chybíš. Večer se uvidíme, už musím jít," přiblížil se polibku, Stoupla si na špičky a objala ho kolem krku. Milovala jeho rty, milovala jeho doteky, milovala jeho vůni.

,,Miluju tě," řekla mezi polibky a zarazila se s jeho spodním rtem mezi těmi svými. Otevřela oči a střetla se s těmi jeho. Byl evidentně v šoku z toho, co slyšel. Loret si v duchu dala takovou facku, že jí tvář pálila doopravdy. První vyřčené miluju tě a je to v komoře na úklid. Takhle to nechtěla. Mělo to být romantické, třeba u večeře, nebo při milování. A jak to, že to řekla? Vyletělo to z ní jako nábojnice z pistole. Ani si neuvědomila, že už je tak daleko, ale podle všeho byla, když to řekla. Problém byl, že on ne. Jen na ni koukal. To bylo trapnější než její miluju tě. ,,No, tak já už půjdu, vlastně už tady ani nejsem," odlepila se od něho a vyletěla z komory.

,,Lor, počkej," volal na ni, ale ona spíš naopak přidala do kroku, otočila se k němu a zavolala: ,,Uvidíme se večer," otočila se zpět a narazila do sestřičky, která jela s vozíkem, plných stříkaček a dalších věcí, které jí shodila. Omluvila se a utekla rychle pryč. Venku se chytila za čelo a kroutila hlavou. V duchu si nadávala, jak je blbá a jak se zas znemožnila.