Tančím Pro Tebe ✔

Kapitola 15.

V den pohřbu dorazil i Frederik. Když zjistil, co se stalo, hned volal Loret. Nemohl tomu uvěřit. Dokonce se ptal jestli nechce zpět domů. Nechtěla. Nemohla v tom všechny nechat. Teta se strejdou byli na dně a ona se musela postarat o Caroline, jelikož toho ti dva nebyli schopny. Snažila se jí přivést na jiné myšlenky. Věděla, že ten obrázek mrtvé maminky jí z hlavy nevytluče, ale zaměstnávala ji, jak jen mohla, aby na to myslela, co možno nejméně. stejně však celé noci proplakala a vzbouzela se s křikem. Proto si ji nastěhovala k sobě, aby s ni spala a necítila se sama. Matku ji nenahradí, ale mohla se stát její kamarádkou.

,,Tati!" plačtivě vykřikla, když konečně dorazil. Skočila mu kolem krku a rozplakala se mu na ramenou.

,,To nic, zlato, jsem tu, už je dobře," silně svou milovanou dceru obejmul a políbil ji do vlasů. Slzy mu tekly po tvářích a srdce bolelo.

,,Konečně jsi tu, tolik jsi mi chyběl," pošeptala mu do ucha a několikrát se trhaně nadechla.

,,I ty mně," sevřel ji ještě víc.

,,Frede?" z domu vyšla teta Caroline s Pablem.

,,Drahoušku, musím jít za nimi," odtáhl se od dcery a setřel jí slzy. Loret kývla. Fred ji obešel a šel za svou švagrovou. Kondoloval jim a jednoho po druhém objal. Bylo mu jich líto. Netušil, jak by jednal on, kdyby měl přijít o své jediné dítě. Skočil by určitě z Brooklynského mostu. Už jen ten čas odloučení byl pro něj nesnesitelný.

,,Loret," zavolala malá Caroline.

,,Ano, drahoušku," šla za ní, když procházela kolem otce, zaslechla, jak se vyptával, kdo to je.

,,Nechci tam jít. Nechci si obléknout tyhle ošklivé, černé šaty. Maminka měla ráda tyhle žluté s kytičkami. Můžu si je vzít?" držela šatičky na ramínku a v očích se jí leskly slzičky.

,,To víš, že ano, zlatíčko. Pokud chceš, být pro maminku krásná, tak si vezmi, co chceš," pohladila ji po vláskách, které měla spletené do dvou copů.

....

Na pohřeb dorazili skoro všichni. Jen jedna osoba chyběla. Ať očekávala jeho příchod každou chvilku a skoro každou minutu se rozhlížela kolem, jestli náhodou nezahlédne jeho postavu někde v okolí. Armando nikde nebyl. Nepřišel dát poslední sbohem. Držela malou za ruku a přitiskla se blíž k ní. Všichni na ni koukali odsuzujícím pohledem, protože na sobě neměla smuteční šaty, ale ty, které se líbily její mamince. Každého kdo se na ni koukal až moc dlouho, propalovala Loret pohledem. Za ty tři dny, co byla Jasmíne mrtvá, si tu malou oblíbila a přísahala, že jí bude nahrazovat maminku, jak jen bude moci.

Po pohřbu se všichni přesunuli k Pablovi a Caroline, ale Loret měla v plánu něco jiného. Poprosila otce, jestli by nedal na chvilku pozor na její svěřenkyni.

,,To víš, že ano, ale kam jdeš?"

,,Musím se ujistit, že je někdo v pořádku," řekla a přikrčila se k Cariline.

,,Zlato, já musím na chvilku odejít, ale vrátím se. Zatím tě tu nechám s mým tátou. Je to vynálezce, třeba ti pomůže s tím hmyzím domečkem," mrkla na ni, když viděla, jak se malé rozzářily oči. Zas si stoupla na své dlouhé nohy a dala otci pusu na tvář.

........

Musela zjistit, jak na tom Armando je. Dojela k jeho domu. Zkusila mu po několikáté zavolat a zas jí to nezvedl. Vyšla z auta a zazvonila na zvonek u branky. Ven vyšla nějaká postarší dáma s nadváhou. Dlouhé černé vlasy měla spletené v copu a hozené přes rameno. Jako by v ní viděla Armanda.

,,Ola," pozdravila, ale nevěděla jak pokračovat. Dáma na ni začala něco mluvit, ale jazyková bariéra tu fungovala snad dvojnásobně. ,,Omlouvám se, umíte anglicky?" Dáma zalezla do domu, což Loret překvapilo. Takové chování neměla ani ona sama. Za chvilku vylezla malá holčina. Mohlo jí být tak patnáct a také byla celá Armando.

,,Ola, potřebujete něco?" přistoupila k brance a koukala na Loret trochu s odporem, trochu uchváceně.

,,Hm, ahoj... No, já sháním Armanda. Je doma?" byl jejího pohledu nervózní.

,,Ne, brácha doma není," odsekla. Už se otáčela, že jde pryč, ale Loret ji zastavila.

,,Počkej!" vykřikla a natáhla k ní ruku. ,,Kde je? Prosím, potřebuju s ním mluvit. Nebyl na pohřbu a já...," sklonila hlavu. najednou jí bylo nějak těžko, jako by ji až nyní dohnal smutek. Schovala si obličej do dlaní a hlasitě oddechovala, aby zahnala slzy. Podařilo se. Ovála si před obličejem a podívala se na slečnu a ta hlasitě vydechla.

,,Zabije mě, ale najdeš ho na pláži. Je to asi půl hodiny cesty. Drž se značek, ale ode mě to nemáš," ukázala na ni prstem.

,,Děkuji ti, neboj, budu držet jazyk za zuby."

..........

Jelikož zabloudila, trvala jí cesta trochu déle, než půl hodiny, ale nakonec tu pláž našla. Zaparkovala. Rozhlédla se a našla ho. Viděla tedy jen siluetu, ale byla si stoprocentně jistá, že to byl on. Na bílém písku si sundala byty a bosky šla k němu. Posadila se vedle něho a dívala se na azurově modré nebe. Už se stmívalo a slunce se pomalu chystalo vyměnit stráž z měsícem.

,,Ani nevím, co tu dělám," spustila po několikaminutovém tichu. Armando stále koukal do země a nic neříkal. Skoro jako by ani nedýchal, jako by umřel s Jasmíne. ,,Jen se cítím strašně sama." A zas se dostavily ty hrozné pocity. Knedlík se jí usadil v krku a slzy jí zaplavily oči. Věděla, že tentokrát se tomu neubrání. ,,Proč jsi nebyl na pohřbu?" Armando dál seděl. Neodpověděl jí. To jí naštvalo. Strčila do něj, až málem spadl do písku. ,,Budeš tu je tak sedět a litovat se!" zas do něj strčila. I ona byla ze ztráty Jasmíne smutná, ale na rozdíl od něho, ona se snažila. ,,I mně chybí, ale teď nejde o nás. Jde o tu malou, tak mi kurva pomoz, aby byla co nejméně smutná. Ty ji znáš dýl, má tě ráda a já to sama nezvládnu. Já vím, že jsi ji miloval, vím to a je mi to líto. Taky tě měla ráda, tak se postarej o její dcerku. Nedovol, aby byla smutná!" dál do něj strkala a řvala. Armando vůbec nechápal, kde v sobě vzala takovou odvahu a drzost mu říkat, co má a nemá dělat. Také do ni strčil a vstal. Oči měl zarudlé od pláče.

,,Co si to vůbec dovoluješ? Kdo si myslíš, že jsi? New Yorská štětka, co si hraje na spasitele?" Jen tohle dořekl, schytal od Loret facku, až protočil hlavu. Nastalo ticho, které narušovaly jen Loretiny vzlyky.

,,Ty jsi tedy hovado. Já husa jsem se o tebe bála. Přišla jsem za tebou, abych se ujistila, že jsi v pořádku. A ty mě urážíš. Jdi do hajzlu, Amando! Chtěla jsem pomoc s tou malou, ale už nechci. Seru na tebe!" otočila se a šla pryč. Tady se pomoci nedočká