Tančím Pro Tebe ✔

kapitola 11.

,,Jak to, že jsem tě neviděl na parketě? Slyšel jsem na tebe samou chválu," poplácal Armando Loret po zádech, když si sednul vedle ní k baru.

,,To nebyla pravda. Já netancuju," lehce se na něj podívala a pak upila ze sklenky s džusem.

,,Takže to, že tančíš latinu závodně a hip-hop potají, je lež?" pozvedl dvakrát obočí.

,,Ano, je to lež?" postavila se, obešla bar a odnesla svou sklenku do umyvadla. Začala mýt sklo a odkládat ho na odkapávač.

,,Jas, slyšela jsi to, jsi lhářka. Chlubila jsi se, jak nemáš nadanou sestřenici a přitom je to prkno," volal do zadní místnosti. Při slově prkno se Loret musela kousnout do jazyka, aby ho neposlala do míst ze kterých není návratu.

,,Třeba jsem myslela jinou sestřenici?" vylezla ze zadní místnosti Jasmíne a hodila po něm ruličku peněz. ,,Výplata." Armando ji chytil do ruky. ,,A tady pro tebe," usmála se na Loret.

,,Děkuji," úsměv jí vrátila.

,,Jas, musím letět, zítra brzo vstávám, takže zatím. Nazdar, Prkno," otáčel se za Loret.

,,Debil vylízanej," řekla si pro sebe, ale Jas ji slyšela.

,,Ale no tak, je hodnej, jen ho musíš víc poznat. A promiň, ale taky jsi se k němu nechovala dvakrát hezky," začala utírat sklo, co měla Loret už umyté.

,,Já vím, ale nechci se tu s nikým seznamovat. Přijela jsem zapomenout, začít žít od znovu. Pochop. To, co mě potkalo, mě změnilo a já už se nechci vracet k minulosti," podala jí sklenku.

,,Ale Armando není minulost. Právě že by mohl být budoucnost," škodolibě do ní drcla a usmála se.

,,Tak na to úplně zapomeň. Ty jsi se zbláznila?" udělala si pár koleček kolem hlavy.

,,Proč? Říkala jsi přeci, že tě ten tvůj zklamal. A víš co pomáhá na zlomené srdce?"

,,Ne, co?" to by ji zajímalo, co z její milované sestřenky vypadne.

,,Nová láska," pokrčila rameny, jako by bylo tak jednoduché zamilovat se nebo zapomenout na starou lásku.

,,Tak teď jsi oficiálně přišla o rozum," domyla sklo a prošla kolem ní, pří tom kroutila hlavou ze strany na stranu.

,,Ale no ták," hodila rukama do prostoru a utíkala za ní. ,,Nechceš pomoc těm chudákům, nechceš se seznamovat, nechceš se zamilovat. Tak co vlastně chceš?" snažila se Loret porozumět, ale tohle byl neřešitelný hlavolam.

,,Nic, já nechci vůbec nic!" vykřikla a prudce se otočila k Jas. ,,Ty to nechápeš? Pořád ho miluju! Nejde jen tak zapomenout nebo se zamilovat znova! Žádnej Armando mě nezajímá, chci jen Denise. Vím, že toho, co udělal lituje, že kdyby se to mělo opakovat, zachoval by se jinak, odpustila jsem mu a chci ho zpátky," dala průchod svým emocím. Neplakala, i když se jí chtělo. Spíš byla smutná, ale i se jí ulevilo. Konečně si přiznala pravdu.

,,Tak proč mu nenapíšeš nebo nezavoláš?" stála jak tvrdý y. A to si myslela, že ona má těžký život.

,,Protože jsem mu nejdřív vzala dítě a pak sebe. Tohle už mi neodpustí. Jas, nechme toho, tohle nemá cenu. Moje minulost je uzavřená a já se chci soustředit na přítomnost. Budoucnost je u mě dost nejistá, to bych radši nechala osudu, já už posrala, co mohla. Takže doufám, že on mě povede tím správným směrem," lehce se zasmála. Nechtěla na ni křičet, jen se nechala unést. Možná to bylo dobře, protože se jí vážně ulevilo. Najednou se cítila volnější a lehčí.

,,Dobře, je to tvůj život a já budu dělat vše proto, abych ti pomohla a že ti pomůžu, nenechám tě v tom," s úsměvem ji objala. ,,A, mobil," cukla sebou, když jí zbrněl zadek. ,,Máma píše. Ach jo, ty Lor, budu tě tu muset nechat. Dcerka pláče."

,,V pohodě, já to tu douklidím, zhasnu zamknu a domů taky trefím, utíkej za dcerou," poplácala ji po zádech.

,,Děkuji, máš to u mě," a už utíkala domů. Loret se jen usmála a zas zakroutila hlavou. Vzala do ruky koště a šla zamést bordel. Ale bylo na ni moc velké ticho a tak se rozhodla, že si pustí nějakou hudbu. Na mobilu najela na playlist a napojila ji na aparaturu. Pustila si ji na plné pecky. Hudba se jí dostala do každého koutku těla a i když moc chtěla tanec nenávidět, nešlo to. Tanec byl její součástí. Ovládal ji, aniž by chtěla. Než se nadála, tančila a společníka jí dělalo koště. Celý parket měla pro sebe a ona využila každý jeho kout. Odhodila koště a udělala salto vzad. Dopadla do dřepu. Vyskočila na nohy a dál poslouchala své srdce. Jenže netušila, že není sama. Ve stínu se schovával Armando. S úžasem koukal na to, co tahle holka dokáže. Ještě nikdy neviděl nikoho tančit s takovou lehkostí a to, jak do hip- hopu zapojila i latinu, bylo úplně nejvíc. Opřel se o dveře, ale ty se pod jeho vahou otevřely a on na sebe upozornil. Spadl jí přímo k nohám. Zakopla o něj a spadla.

,,Do hajzlu, to bolí, asi jsi mi zlomila ruku," zakňoural a stáhl obličej do bolestivé grimasy.

,,Do pekla s tebou, to jsi se rozhodl, že se staneš mým stolkerem?" slezla z něho a šla vypnout hudbu.

,,Jo, je minimálně naštíplá," ignoroval její naštvání. Držel se za předloktí, které ošklivě natékalo.

,,Tohle není normální, pokaždé, když na tebe narazím, stane se něco hrozného. Ukaž tu ruku," poklekla k němu, ale on na sebe nenechal sáhnout.

,,Ne, jsi mému životu nebezpečná."

,,Nech toho a ukaž mi tu ruku," natáhla se pro ni, ale on se otočil.

,,Ne, bojím se tě."

,,Nebuď srab a ukaž."

,,Když se jedná o tebe, budu klidně srab."

,,Seš jak malej," zas se k němu natáhla.

,,Nech mě být."

,,Nenechám. Chci ti pomoct"

,,Ale já od tebe nechci pomoc."

,,Tak se klidně poser," vykašlala se na něj a šla pryč. ,,Nebudu se s tebou dohadovat."

,,No tak dobře, ale rád bych tě upozornil na to, že studuju poslední ročník mediny a poznám, když je něco zlomené," konečně dostal rozum a přestal se ji bát.

,,Nemohla jsem ti zlomit ruku, jen protože jsem na tebe spadla," uchopila končetinu a v ten okamžik Armando vykřikl. ,,Nebo jo?" rychle ji zas pustila.

,,Asi jo, musím na rentgen," postavil se a podíval se na ni.

,,A jelikož nemůžeš řídit, tak tě tam budu muset odvízt já, viď?" Armando se jen usmál a pokrčil rameny, načež sykl bolestí, když nechtěně pohnul předloktím.